V karavanu po Slovensku

Umělce z Prahy zase jednou osvítilo něco, co do té doby neznali a mají potřebu se podělit se zbytkem národa. Všimli jste si, že jakmile se dočtete o problematice, kterou dobře znáte, podanou novináři či umělci, otevírá se vám kudla v kapse? ---- To čím pan Gondík jede, není „karavan“, leč „obytné auto“. Říká se mu „bydlík“, „bydli bus“ či poněkud divně „obytka“. Proč mu samojedinému půjčili takovou polointegrovanou krávu, když existují stejně vybavené profesionální vestavby do vozů typu Ford Tranzit? Anebo tvůrcové nepřiznali, že s ním jede i štáb? Proč? Sám jezdí jen magor. Není mi jasné, zda je pořad o cestování (jejda, jede se až na Slovensko, tam to zná málo kdo, že ano), či o obytňácích (to bych uvítal, kdyby pana Gondíka pohunek (tomuto bych nevěřil ani přání dobrého dne) provedl firmou a ukázal mu různé druhy vozů). Je mi záhadou, proč tato rekvizita, když divákům nepřiblíží život s bydlíkem. Zajímavé by bylo ukázat třeba onu nivelizaci stroje po zakempování. Jelikož je to jisto jistě PP, snad se dočkáme. ---- Cestu, která bývá v mnoha případech cílem, bere dost hopem, bez seznámení s detaily a zajímavostmi. Komunikace s domorodci je typicky přezíravá až bohorovná, co tedy u cestovatele není hezké – kdyby cestoval s batohem (a neměl za zadkem produkci), tímto stylem by si nikde neškrtl... (10.01.2020)

Pořad je i v druhém dílu tak nějak inertní. Neopominutelné vaření halušek mne docela pobavilo. Recept odfláklý, konzistence těsta nekomentovaná a pohánět těsto v haluškometu rukou, no nevím, co by na to řekla „porota“ z pořadu o vaření. Když už se k haluškám nepodávala žinčica (kde by se v hotelu vzala), vhodné je alespoň mléko. Herec nedostal nic. Možná je ani nedojedl – navinulá chuť brynze (v SK, tedy v originálu - bryndza) nemusí každému sedět – zde po hříchu nikterak nekomentováno... Dobré by bylo zmínit, že existují i jiné varianty např. se zelím (v SK - kapustou). ---- Ťala mne část s fujarášem. Záběr, kdy v popředí je fujaráš a v dáli mistr s obytňákem pojednat tak, že po sekundě je zaostřeno na ostříleného cestovatele a předmět zajmu(?) je zákonitě rozostřen, mne mate, jelikož si nejsem jistý, co se nám v cestopisu vlastně ukazuje. Kolik z nás vidělo fujaru z blízka? Ani tentokrát jsme se nepoučili. Podíl redaktora na „výrobě“ píšťalky mi připomíná Toulavku za řemesly. I tam se redaktor, levý jako turecká šavle (jinak by nebyl tím co je, ale dělal něco pořádného), snaží pod dohledem (zuby skřípajícího) člověka, který má výrobu v malíčku, také něco vyrobit. Velmi by mne zajímalo, kdo toto počínání tvůrcům poradil, resp. co tyto pokusy mají v divákovi evokovat, jelikož to zákonitě nedopadne dobře. Obvykle z toho padám do mdlob. Zařadil bych to do stejné skupiny jako svlékání před kamerou. ---- Náš cestovatel vždy někam vlítne a hned je se všemi veliký kamarád, tedy pomineme-li nepřehlédnutelnou nadřazenost vypěstovanou několika desítkami let soužití v jednom státě. Při odchodu (jakoby zpět na nebesa, ponechávaje domorodce ve svých exkrementech) často ani nepozdraví. (29.01.2020)

Cestovatel nám řídí motorový člun... Buď má mezinárodní průkaz Vůdce malého plavidla, anebo jsme byli svědky zdokumentovaného přestupku. Co teprve jízda na padleboardu, takto kraviny ze všech kravin největší, i s roztomilým pádem do vody, když už nebylo co hrát!... Jupí, ochutnávka života s bydlíkem – vytažení markýzy. Jinak tendence dokumentu neměnná - one man (malinko)šou. (29.01.2020)