O Janovi a podivuhodném příteli

Povedená pohádka s úžasnou hudbou. V dětství byla jednou z mých oblíbených, a i dnes se mi líbí. Tři tajemní jezdci a přechod přes hory jsou skoro jako z Pána prstenů. Několik výtek si ovšem zaslouží. Za prvé poslední hádanka měla být o čarodějově hlavě, kterou mu Janův přítel měl useknout, a ne o snadno uhodnutelné lásce. Za druhé Janův přítel měl být duch zemřelého, jehož ostatky Jan ochránil před okradením, a ne nějaký nesmrtelný dobrý čaroděj. A za třetí, což částečně souvisí s druhým bodem, je zde oproti literární předloze patrná značná sekularizace: Andersenův Jan se modlí nad otcovým hrobem otčenáš, modlí se před spaním a příběh končí slovy: „Jan modlil se za sebe, za známé a druha svého na cestách.“ (zde) (18.07.2018)

Smutné vod sklepa až na půdu. Už ten začátek a mrtvý otec na vánoce. Já vím, že třeba popelčin tatínek je taky mrtvý, ale už je to ňákej pátek, není to aktuální a řeší se to jen zpětně. Ale tady příjde pohled na namodralého pana Brzobohatého, pak hrdlořez Zedníček s ještě záludnějším Labudou, načež se zjeví podivuhodný přítel o jehož motivech a sexuální orientaci mám pochyby dodnes. No nevím. Píšťalka Vejmělková odpískává jednoho hrdinu za druhým. Trochu thriller pro caparty myslím. 30% (28.12.2007)

Král má zahradu plnou soch s živýma očima a další nechce. Jeho pocit, že skulptur po zahradě má už víc než dost je natolik silný, že chodí sám otevírat adeptům na zkamenění, aby je od jejich úmyslu odradil. Problém je, že princezna je i přes svou divnou paruku natolik krásná, že ne všechny se odradit podaří. Tajemné a děsivé atmosféře pohádky dělá dobrou službu hudba. Není to pohádka pro malé děti, ale jakmile člověk téhle pohádce "doroste", může si už s klidem dát i nějaký regulérní horor. Co do atmosféry většina z nich za touhle pohádkou kulhá. (20.04.2011)

Stačí se podívat na jména, které u zrodu této temné koprodukční pohádky Hanse Christiana Andersena figurují. Režie - Ludvík Ráža, kostýmní výtvarnice - jeho dceruška Evženie Rážová, výtvarná spolupráce - Olga Vyleťalová, výtvarník dekorací - Jindřich Goetz, kamera - Jan Macák, hudba - Petr Hapka. Výsledkem je psychedelická hororová stylizace, kterou jen tak někdo nenatočí. Podzimní příroda a magická hudba/ruchy/ambient originalitu jen a jen zvýrazňují. V některých fragmentech mě tento příběh připomíná Souboj Titánů (princezna v noci odlétá na koni za čarodějem do jeho sluje, kde dostane otázku, kterou musí druhý den její nápadník uhodnout, jinak zkamení). Mám moc rád filmovou tvorbu Ludvíka Ráže, takový režisér tu opravdu chybí. (03.01.2021)

Jako mnozí rovněž nechápu, jak mohla tahle pohádka skončit jen jako televizní. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v pohádkové tvorbě v 90tých letech vzniklo. Strašidelná sice místy je, ale rozhodně ne jako třeba takové "Deváté srdce". Ta atmosféra je pohádková přímo fantasticky. Rovněž důkaz, že dobrá pohádka se obejde i bez známějšího hereckého obsazení. Na mou pohádkovou Top5 sice nedosáhla, ale pokušení dát jí plné hodnocení tu bylo. (15.06.2005)