Tajemství Ocelového města

Verneovka. Příběh o dobru a zlu, a kdo čemu slouží. Pěkná pohádka o snaze podmanit si druhé město, silou a mocí, město, kde žije plno láskyplných lidí, kteří nechtějí zbrojit, neb jsou uvědomělejší, než ten, kdo chce zbrojit a vidět vše v troskách, aby tam pak mohl vládnout. Technika selže, dobří lidé zvítězí. (25.09.2010)

Dvaja príbuzní, dve polovice veľkého dedičstva a dva diametrálne odlišné pohľady na svet. Protivojnové myšlienky nie sú Verneho dielam cudzie, je to trochu variácia na Vynález skazy s predpoveďou rozdelenia sveta a studenej vojny. Nie je ľahké sfilmovať Verneho, buď sa ide vtipnou cestou, alebo v tomto prípade mierne poetickou. Možno tomu takto chýbajú nejaké grády, ale inak poctivá adaptácia. –––– Pánové, na lidského génia! Na celosvětové panství! (08.08.2017)

S ohledem na dobu vzniku slušná podívaná. Když jsem byl malý kluk, tak Verne byl pro mne ve spojitosti s knížkou nebo filmem obvykle kouzelnou jízdenkou do světa fantazie k tajemným dobrodružstvím. Neboť jeho romány vždycky přišly s něčím zajímavým. Jeho příběhy obvykle brázdily vlny všech moří a ve vědeckofantastické literatuře byl prostě mého dětství naprostá jednička. K jeho knihám se vracím už jen s nostalgickým pohledem a starou zaprášenou vazbu s obrázkem Julia Vernea očima jen pohladím. Ostatně měl velkou představivost a uměl tehdy předpovědět spousty věcí. No ale vrátím se k filmu. Musím se přiznat, že pomalu s přibývajícím věkem ztratilo toto zpracování příběhu už to kouzlo dětského pohledu. Přesto je to film, který jistě stojí i dnes za vidění. (02.01.2020)

Je to zvlastne, Verne je moj oblubeny spisovatel, precital som od neho hadam vsetko co u nas vyslo, ale prave tie knihy, ktore sa stali predlohou filmov Karla Zemana, Oldricha Lipskeho a Ludvika Razu sa mi pacia menej ako ostatne. Naopak, vsetky tie filmy su uzasne. Asi preto, ze sa pedantne nedrzia knihy, ale skor ponukaju prave to, co Vernove knihy - fantaziu. (20.08.2013)

Dívat se na to dá vcelku i s potěšením, ale žádný zázrak to není. Nevadí mi, že autoři naložili s předlohou volněji, přece jen ji přizpůsobili více dětskému diváku, takže tam přidali i dětského hrdinu, s nímž se dalo identifikovat. Jen lituji, že se tohoto námětu nechopil K. Zeman. Vždyť ve Verneově knize je Ocelové město popsáno jako taková steam-punková Metropolis, přísně organizovaná a hierarchizovaná, démonická, ale svým způsobem grandiózní. To by Zeman svými papírovými kulisami dokázal vykouzlit. Zde má Ocelové město tvář umolousaného okresního fabrického maloměsta konce 19. století. (15.04.2012)