Smrtiaca zrada

Jako již tradičně u životopisných filmů by celou tíhu situace bylo možno lépe ocenit, kdyby herečtí představitelé byli ve věku svých postav (Hamptonovi bylo v době jeho vraždy 21, O'Nealovi 17). Už jen tím, že jsou herci o generaci starší, filmaři vytvářejí obraz reality, která nikdy neexistovala. Jinak jsem Jidáše celou dobu podvědomě i vědomě srovnávala se Sorkinovým Chicagským tribunálem, a nutno říci, že Sorkin na celé čáře prohrává, respektive Shaka King z tohoto srovnání vychází jako vítěz. Sorkin je manipulativní, vědomě zavádějící populista, aka váš klasický stereotypní biopic. King sice taky na některých místech trpí životopizací, například si najme britského herce, aby imitoval výrazný přízvuk svého skutečného předobrazu a potom za to sbíral ceny hráběma (nicméně je ve své roli super, ne že ne), nebo trochu podivně mixuje dohromady povrchnost a odcizenost s intimními momenty, aby vznikl zmatený/nedůsledný character-driven příběh. Pro mě je to signál, že jeho režisérské schopnosti ještě nejsou úplně vytříbené, ale povětšinu času působí jeho snahy o syrovost a odstup (alespoň) upřímně a nechají tak depku z šílenosti celého sběhu událostí nastoupit zcela přirozeně a naplno bez sklonů k emocionálnímu vydírání. (01.10.2022)

Další lekce z amerických dějin na téma utlačování afroamerické komunity, leč v tomto případě se silným akcentem na „black power aspect“ a pokusem o zdánlivou vyváženost rasových otázek – ať už si pod tím chcete představit cokoliv. Cením totální absenci patosu (vyjma té obnovy vypáleného ředitelství, ale ani to není podáno pateticky) a (ne)příjemně nesmířlivý závěr, který dramatično rozhodně nepostrádá. S ohledem na současný společenský diskurz jasná oskarovka, která je naštěstí i docela dobře natočená a vyjma bezchybných hereckých výkonů zaujme i zvláštně neurotickým soundtrackem, který je zároveň nádherně minimalistický. [75%] (18.04.2021)

Zhlédne-li člověk (jako například já) Chicagský tribunál a Judas and the Black Messiah dva dny po sobě, dostane se mu solidního a autentického pohledu na hnutí Black Panther a jejich konfrontaci s policií na sklonku 60. let. Film stojí hlavně na přesvědčivých hereckých výkonech - po právu na Oscara nominovaní Daniel Kaluuya a Lakeith Stanfield a vedle nich i Dominique Fishback - a silném a v této době velmi aktuálním námětu, vezme-li člověk v potaz současnou situaci v USA. První polovina měla pomalejší a upovídanější tempo, zatímco druhá byla o poznání o akčnější a temnější. Rozhodně se jedná o živěji natočený životopisný film, který se netáhne a nenudí. (18.04.2021)

Letošní rok jsem si řekl, že se podívám na všechny nominované filmy na Oscara a upřímně, měl jsem z tohoto filmu obavy a záměrně jsem si jej nechal na konec. Měl jsem takové tušení, že tento film je v nominacích jen proto, že jsou zde černoši, kteří jsou šikanováni bílými lidmi. A teď tu situaci nechci nějak zlehčovat, nebo být za rasistu - jen mi přijde, že v umění a kultuře by neměla být nějaká pravidla, jaký film může být nominovaný. Typicky, že zde nejsou zastoupeny ženy, a když jsou muži se s nimi baví jen o sexu, nebo že tam není žádná menšina (homosexuál, třetí pohlaví, černoch). Prostě by se měli hodnotit hlavně jeho umělecké kvality, originalita snímku, zpracování, výprava atd. Judas and Black Messias ukazuje jednu zajímavou historickou událost ohledně Černých panterů, která není moc známá pro evropské diváky. A bohužel to ale dělá naprosto nezajímavým a nudným způsobem. Po technické stránce sice není špatný, ale chybí mu nějaké zajímavější vykreslení postav. Třeba není budováno nějaké napětí mezi aktivistou Fredem Haptonem a černochem O´Nealem, který má za úkol ho sledovat a přinášet informace FBI. Zásadní dilemata, která má O´Neal před sebou hodnotí víceméně, tak, že je víceméně přijme a jen si zanadává pro sebe, že to nechce dělat. Navíc Panteři jsou vykresleni jen jednobarevně (jako bojovníci za svá práva), přitom také nebyli úplně svatí (obchod s drogami, potyčky). Film je poměrně nudný, nic moc zásadního se tam neděje a těšil jsem se až bude konec - bylo mi tak nějak jedno, jak to dopadne, jestli na O´Neala agenti přijdou, jestli se sám udá, nebo jestli všechny Pantery zavře do basy nebo zastřelí. Celkově podprůměrný film, který utvrzuje mé přesvědčení o tom, že pokud budou filmová ocenění svázána pravidly, jaký film může dostat cenu a jaký ne, ztrácejí ceny hodně na významu. 4/10 (06.04.2021)

Rád bych si od Akademie nechal vysvětlit, kdo v tomto filmu hrál hlavní roli, když Kaluuya a Stanfield jsou nominováni za vedlejší role. Martin Sheen? :-D Spatřuji v tom jasný kalkul, aby mohli dát Oscara Bosemanovi (Budiž mu lehká zem a za Ma Rainey bez polemik a diskusí zaslouženě), musí přesunout Kaluuyu do vedlejších rolí. Je mi z těch kvót opravdu na zvracení. Dobrý film, podle skutečných událostí, ano a dosti smutných a otřesných. Ale proč by měl být ověnčen cenami? Ničím nevybočuje a neskví se. Ach jo... (19.04.2021)