Starci na chmelu

Nikdy jsem nepochopil popularitu muzikálu jako takového a pokud byl tenhle průkopníkem a předskokanem něčeho daleko horšího a děsivějšího, čehož jsme v současnosti svědky, pak by si místo hvězd zasloužil pět lebek. Ale protože chci býti objektivní, pak přiznávám, že jsem téhle nablblé kravince kdysi udělil celé tři stáry, ovšem když jsem dnes periferním viděním zahlédl hysterického Pucholta s kudlou v ruce, jak neartikulovaně vyřvává, že se zabije, chráně tak svou běhnu v sudu, chtěl jsem, aby starej Kemroš ten závěs strhl a mohlo proběhnout skvělé muzikálové Psycho...kud, kud, kud. Škoda, takže dvě. (29.12.2012)

Krásny zhluk nepríjemne znejúcich pesničiek, pri mnohých som si prial, aby mi ušný maz naveky zakalil sluch. Ja osobne uznávam len produkt chmeľu a som šťastný, že som na takéto zväzácke akcie chodievať nemusel. Vidím, že to tam bola dosť nuda. Tí čo vtedy žili a pre ktorých je to nostalgia určite ocenia film viac, ale podľa mňa aj ako muzikál spĺňa len tie najslabšie normy, aj to tie komunistické. Ale dalo sa aj pousmiať. Tí traja čo tam so strnulými výrazmi tváre brnkali na gitare a do vetra púšťali pomaly dadaistické texty boli komediálnou ozdobou filmu, hoci to zámerom zrejme nebolo. (19.07.2021)

Další z mých českých restů, které jsem měl pěkně dlouhou dobu. Ale i tohle jsem napravil a konečně jsem "Starce na chmelu" viděl. Ty písničky znám, ale když jsem viděl příběh a slyšel ty parádní herecké výkony, které jsou neskutečně přirozené díky tomu, že mluví, jak jim zobák narostl, je prostě paráda. Na svou dobu odvážné a funguje i dnes. (26.06.2014)

Co víc dodat ke komentáři sportovce? Žádné současné retro nezachytí 60. léta tak, jak se to podařilo Blažkovi s Rychmanem. Atmosféra doby, dvou táborů je zachycena výborně. Uživatel (k 13.10.2009)/é, kteří "Starce na chmelu" hodnotí odpadem, by zasloužili pár dělnických pohlavků. (08.09.2009)

Generační výpověď generace mých rodičů. Symbol učitele (v tomto konkrétním případě učitelky s nomen omen přezdívkou Jana Ámos) - intelektuála jako toho, který selže a nechá se zmanipulovat totalitní mocí a v pomýlení namísto empatie zaujímá nejtvrdší stanovisko, výstižná metafora o úloze inteligence v tragické době 50. let. Film z epochálního zlomu (v důsledku XX. sjezdu KSSS a Chruščovově odhalení tzv. Kultu osobnosti), kdy se ještě téměř nic nesmělo, ale přesto už se mnohé prostě muselo celospolečensky ventilovat, třeba prostřednictvím neškodného muzikálu. Starci na chmelu jako jedni z prvních zvěstovatelů politického tání a celospolečenských změn, později pojmenovaných jako Pražské jaro. (29.12.2012)