Starci na chmelu

Mám tenhle film rád, protože se povedlo - na rozdíl od Dámy na kolejích, pozdějšího počinu stejné autorské dvojice - dát dohromady písničky reflektující dobu, z nichž mnohé jsou populární dodnes, skvělé herce, nabídnout prostředí tehdy většině studentů až nepříjemně známé (i mně, jen jsme jezdili na rajčata k rakouským hranicím), a přitom nadhodit několik nadčasových témat jako třeba existence čisté lásky bez sexu (což mnozí v tomto příběhu nejsou schopni pochopit), téma existence, či neexistence Boha (Kemr se za tuto svou roli posléze dlouho styděl, protože on, věřící, katolík, zde pronese, že Bůh není), ale i téma autorit, nakolik jsou jejich pravomoci (skvělá Kačírková v roli učitelky, která si sama není jistá, co je, a co není pravda) zneužitelné či nakolik mají možnost poznat skutečnou pravdu, a že bychom neměli soudit, jelikož nikdo z nás nikdy nezná přesně důvody a okolnosti toho, co a proč ten druhý dělá. Navíc mám rád, když jsou postavy nejednoznačné a někam se v průběhu děje vyvíjejí, což se tady dá říct o všech zúčastněných ("jenom jim hrozně moc závidím"). Navíc, a netuším, nakolik si toho kdo všiml, je celý rámec vyprávění postaven na antickém divadle, s ústřední komentující nadčasovou trojicí, zde tří hudebníků v černém. (27.12.2023)

Generační výpověď generace mých rodičů. Symbol učitele (v tomto konkrétním případě učitelky s nomen omen přezdívkou Jana Ámos) - intelektuála jako toho, který selže a nechá se zmanipulovat totalitní mocí a v pomýlení namísto empatie zaujímá nejtvrdší stanovisko, výstižná metafora o úloze inteligence v tragické době 50. let. Film z epochálního zlomu (v důsledku XX. sjezdu KSSS a Chruščovově odhalení tzv. Kultu osobnosti), kdy se ještě téměř nic nesmělo, ale přesto už se mnohé prostě muselo celospolečensky ventilovat, třeba prostřednictvím neškodného muzikálu. Starci na chmelu jako jedni z prvních zvěstovatelů politického tání a celospolečenských změn, později pojmenovaných jako Pražské jaro. (29.12.2012)

Zní to trapně a poněkud zatuchle čítankově, ale na značné části komentářů k tomuto filmu je zřejmá upadající úroveň polistopadové výuky dějepisu, zejména dějin XX. století a až fatální neschopnost podstatné části společnosti vyrovnat se s komunistickým čtyřicetiletím. Bez nich porozumět STARCŮM je totiž krajně znesnadněné, pokud vůbec možné. Příběh filmu je prostý svou základní linkou, nikoliv však svými druhotnými a zpětnovazebnými významy. Přesně - srovnávejme s přeceňovanými polistopadovými REBELY, ale i ŠAKALÍMI LÉTY - postihuje atmosféru doby, její skutečné hrdiny - Filip Havelka je předobrazem Jana Palacha, Jana Zajíce, ale i jihlavského komunisty Evžena Plocka. Jeho zanícený idealismus, který překonává dobové vymývání mozků, poznamenané v mnoha ohledech hrůznými padesátými lety, (Filipova příruční knihovnička-lékárna ducha) je odzbrojující a ve své dojemné pubertálnosti, v níž se dětství převtěluje do jinošství,, neodolatelné. Je totiž také nastaveným zrcadlem, které nemilosrdně ukazuje odvrácenou tvář všech "křivohubých" (Gogol). Ale i druhá hlavní postava - Hanka - je pozoruhodně celistvá a bytostně česká v prostotě i hloubce svých přirozených lidských tužeb a přání. Dobově přesně postihnutými typy jsou také Filipův protivník, Kačírkové profesorka a navenek nenápadný, ale skvěle zvládnutý předseda JZD ve vynikajícím podání Josefa Kemra. I drobná dětská úloha Kemrovy dcery přesně zrcadlí složitou jednoduchost námětu, scénáře i režie. Rafinovanost kompozice tanečních čísel spočívá v jejich jednoduchosti a spontánní jakobyživelnosti. Odráží plně atmosféru doby, brojící proti poslední zbytkům svěrací kazajky padesátých let, doslova si libující v neformálnosti, provokaci, ale i v nepřiznávaném šlechetném idealismu. Pucholt by jedním z nejsilnějších hereckých talentů šedesátých let konjunktury nemužně mužných mužů ducha, čistoty mravu a hluboké mravní zásadovosti. Muzikál je současně velkou startovní plochou uznávaného klasika naší současnosti, zlatého slavíka výsostného romantismu, okouzlení tónů a v tomto spíše výjimečném případě i myšlenkově hlubokých a působivých písňových textů. Osudově - až anticky - působí trio rockových-beatových kytaristů, do něhož vysublimovaly nejstarší české rockové skupiny typu SPUTNIKŮ, OLYMPICU, MEFISTA a řady dalších. Stručně a jasně se vše, co jsem se tu pokusil postihnout, dá shrnout do jedné věty. Nejstarší český moderní muzikál otevírá svou širokou náruč i dveře dokořán Pražskému jaru. Doby vzrušených i zmařených nadějí, které jsme sdíleli s významnou částí tehdejšího světa. (25.08.2007)

Pokiaľ by bol celý dej odspievaný a odtancovaný, možno by som dal aj 5 hviezd. Lenže vždy, keď postavy nemajú potrebu vyjadrovať svoje pocity týmito umeleckými činnosťami, začne dialógové peklo. Konflikt je z dnešného pohľadu absolútne nezmyselný a netrúfam si odhadnúť, ako pôsobil na uvoľnenú mládež 60. rokov. Hlavný hrdina, Filip, je blbec na pohľadanie a z jeho chovania sa bohužiaľ odvíja aj môj pocit z inak solídne technicky zvládnutého filmu. Našťastie to nie je tak dlhé a na nevydržanie ako Kdyby tisíc klarinetú, napriek tomu ma film emocionálne aj myšlienkovo minul. Pesničky sú fajn. (29.03.2015)

Starci na chmelu rozhodně nejsou dokonalý film. Jeho hrané scény jsou skvělé, hudba taky, nadprůměrná je i kamera, což rozhodně vynikne při sledování v původním neořezaném formátu 2,55:1, jako celek se ovšem poněkud rozpadá. Chce zároveň kázat rodičům a učitelům i servírovat filmové hity, být citlivou výpovědí o prvních láskách, idealismu a mládí a zároveň ukazovat svět růžovými brýlemi muzikálového světa... Jakkoli jde asi opravdu o nejlepší český muzikál, ve srovnání s nejlepšími muzikály zahraničními vyniknou všechny jeho chybky s naprostou jasností... Celkový dojem: 75% (29.12.2012)