Kruh

„Mami já tě vidím, jsi zavřená do kroužku a nemůžeš ven…“ Vlasta Matulová v roli manželky, kterou okolnosti manželovi nevěry přiměly k rozhodnutí z kruhu jménem „domov, děti a můj muž “ vystoupit, aby v samotném poměrně sugestivním závěru dospěla k závěru, že „přece se všechno neztratilo“, protože domov to není místo, kde má každý své věci a svou židli, ale „je to něco jiného nějaká jistota, a spolehnutí a potom úcta jednoho k druhému. To je domov a ten si člověk nosí v sobě a nebo ho nemá a pak je teprve sám.“  Tohle rodinné drama Ladislava Rychmana mě upoutalo již úvodním umělecky velmi zdařilým prologem v podobě chlapcova nahlížení do papírového "dalekohledu" a ,,chycením si někoho do kruhu" (viz i citovaná hláška). Z příběhového hlediska pak musím ocenit i poměrně otevřený konec. Z toho, co bylo mezi tím, bych pak vyzdvihl dva velmi povedené umělecké záběry na „kruh“. Poprvé jde o působivý záběr seshora na stůl v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu, který vnímám jako jakési symbolické zpodobnění ideálu funkční rodiny. Tím druhým je pak záběr na točící se polámané kolo od bicyklu, kterým jako by chtěl režisér uměleckými prostředky demonstrovat žalostný stav, do něhož se vlivem manželské nevěry inkriminovaná rodina dostala. Celkově musím říct, že na filmu neshledávám žádné větší vady a asi i s ohledem na zdejší nízké hodnocení přihazuji za sebe plný počet hvězdiček. (05.05.2022)

Tomuto snímku sa dá všeličo vytknúť, istý schématizmus alebo vnútorné dialógy hlavnej ženskej postavy, ktorá podceňuje diváka, bohužiaľ, tieto maniere sa v našej socialistickej kinematografii diali často. Aj tak hodnotím film ako nadpriemerný, lebo témou i spracovaním predsa len pozitíva vyhrávajú. Matulová-Holar sú uveriteľní. (17.11.2023)

Ladislav Rychman úspěšně proplouvá mezi tajícími ledy stalinismu a bez jakékoli politické nutnosti nabízí čisté rodinné drámo o údělu ženy, jež je postavena před životní rozhodnutí. Velice pestré obsazení a slušné herectví, svižný nenucený příběh a chvílemi skvělé záběry méně známého kameramana Jiráčka. Film si lehce pohrává s atmosférou snímku Tam na konečné. (15.10.2016)

Než se režisér Ladislav Rychman pustil do svých úspěšných a známých hudebních komedií, točil méně známa, avšak působivá dramata, jakým je i psychologický film Kruh. Vypráví o manželství, které je na pokraji rozpadu, když otec rodiny je své ženě nevěrný s kolegyní z práce. Všichni členové rodiny se od něho postupně odvrací a odchází, matka začíná pracovat v obchodě s potravinami a lahůdkami (automat Koruna), syn Honza odjíždí na vojnu, dcera Helena odchází za svým přítelem a malý Jirka zůstává s matkou, která odešla ke své tchýni. Poslední záběr filmu však zůstává otevřený. Moc pěkná je také novátorská kamera Aloise Jiráčka a dusná hudba Václava Lídla. Po herecké stránce není co vytknout, všechno pěkné civilní výkony, potěšila role Nataši Gollové jako matka dcery Andulky (nádherná Dagmar Hyková), která chodí s Honzem. Na svou dobu vyjímečný snímek mezi začínajícími budovatelskými bláboly, který si pod svá produkční křídla vzal král tehdejší výroby Bohumil Šmída. (08.04.2019)

Méně známý Rychmanův film a nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí a současné tématiky, tady v tomto případě o dramatu rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Holt, jen dodám, že režiséru Rychmanovi se daleko lépe dařilo v jiných žánrech, tohle byl jen takový malý výlet do jinam, tzv. do neznáma. Něco málo k hereckému obsazení: populární herečky své doby zde už ve středních letech, herecky vyzrálé, Matulová (41) s Gollovou (47), smutný to pohled tady na dámy při těle a v zástěrách, když si člověk uvědomí, jak krásné a vznešené to byly ženy ve třicátých letech. Dále, kdo se mně tu ještě líbil, byl mladý Tříska se svou sestrou Jaroslavou Panýrkovou-později, v šedesátých letech, hlasatelkou ČT. Ti všichni pro mně vyzněli z celého tohoto filmu nejlépe. Z psychologických dramat těchto let bych tedy spíše doporučil Krejčíkův film "Probuzení" z roku 1959 (30.09.2007)