Kruh

Kruh se to jmenuje asi proto, že hlavní (submisivní) hrdinka se motá v pomyslném kruhu vyčpělého manželství a postupně s sebou do něj vtáhne i děti, které neví, jak s nově vzniklou situací v rodině naložit a co víc - manželka svým (najednou velmi emancipovaným) chováním natolik zblbne manžela, kterej je najednou zmatenej jak lesní včela a neví, zda být s (již dříve emancipovanou) milenkou nebo (čerstvě emancipovanou) manželkou a taky se motá v kruhu, až to skončí otevřeným (?) koncem a je na (v tu chvíli už úplně submisivním) divákovi, jak se z toho vymotá. (22.04.2017)

„Mami já tě vidím, jsi zavřená do kroužku a nemůžeš ven…“ Vlasta Matulová v roli manželky, kterou okolnosti manželovi nevěry přiměly k rozhodnutí z kruhu jménem „domov, děti a můj muž “ vystoupit, aby v samotném poměrně sugestivním závěru dospěla k závěru, že „přece se všechno neztratilo“, protože domov to není místo, kde má každý své věci a svou židli, ale „je to něco jiného nějaká jistota, a spolehnutí a potom úcta jednoho k druhému. To je domov a ten si člověk nosí v sobě a nebo ho nemá a pak je teprve sám.“  Tohle rodinné drama Ladislava Rychmana mě upoutalo již úvodním umělecky velmi zdařilým prologem v podobě chlapcova nahlížení do papírového "dalekohledu" a ,,chycením si někoho do kruhu" (viz i citovaná hláška). Z příběhového hlediska pak musím ocenit i poměrně otevřený konec. Z toho, co bylo mezi tím, bych pak vyzdvihl dva velmi povedené umělecké záběry na „kruh“. Poprvé jde o působivý záběr seshora na stůl v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu, který vnímám jako jakési symbolické zpodobnění ideálu funkční rodiny. Tím druhým je pak záběr na točící se polámané kolo od bicyklu, kterým jako by chtěl režisér uměleckými prostředky demonstrovat žalostný stav, do něhož se vlivem manželské nevěry inkriminovaná rodina dostala. Celkově musím říct, že na filmu neshledávám žádné větší vady a asi i s ohledem na zdejší nízké hodnocení přihazuji za sebe plný počet hvězdiček. (05.05.2022)

Tomuto snímku sa dá všeličo vytknúť, istý schématizmus alebo vnútorné dialógy hlavnej ženskej postavy, ktorá podceňuje diváka, bohužiaľ, tieto maniere sa v našej socialistickej kinematografii diali často. Aj tak hodnotím film ako nadpriemerný, lebo témou i spracovaním predsa len pozitíva vyhrávajú. Matulová-Holar sú uveriteľní. (17.11.2023)

Méně známý Rychmanův film a nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí a současné tématiky, tady v tomto případě o dramatu rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Holt, jen dodám, že režiséru Rychmanovi se daleko lépe dařilo v jiných žánrech, tohle byl jen takový malý výlet do jinam, tzv. do neznáma. Něco málo k hereckému obsazení: populární herečky své doby zde už ve středních letech, herecky vyzrálé, Matulová (41) s Gollovou (47), smutný to pohled tady na dámy při těle a v zástěrách, když si člověk uvědomí, jak krásné a vznešené to byly ženy ve třicátých letech. Dále, kdo se mně tu ještě líbil, byl mladý Tříska se svou sestrou Jaroslavou Panýrkovou-později, v šedesátých letech, hlasatelkou ČT. Ti všichni pro mně vyzněli z celého tohoto filmu nejlépe. Z psychologických dramat těchto let bych tedy spíše doporučil Krejčíkův film "Probuzení" z roku 1959 (30.09.2007)

Panýrkové to tady na rozdíl od Štěňat moc nesluší (účes, šaty). Přehnaně nepříjemný Holar v roli otce, přehnaně drzé a namyšlené děti – nevěrohodné. Dotěrná vlezlá a ukecená bába. Trafikantka se diví tomu, že lidé koukají z okna. Úplně blbá milenka, která volá záletníkovi neustále domů. Ale pěkné prostředí bufetu a uvěřitelný vzestup šikovné pracovnice. Holar mimo barák taky fajn. Nepříliš inteligentní školák. Vyluxuje byt a do sběru dá i vzácné tisky. Zbožňování peněz – při pohledu na bankovky se rodina štěstím skoro rozpláče. Slabší tři pentagramy. Zednáři se moc nepředvedli – symbolika: 33 – „Tak za tři dny.“ „Včera si se narodil a za tři dny budeš rukovat.“ (07.05.2022)