Milda

Milouš Jakeš byl v zásadě odpornou bytostí. Skálopevně přesvědčený o své pomýlené vizi světa a o tom, že komunistický režim byl v základu zdravý a spravedlivý. Když byl konfrontován s nepříjemnými otázkami (např. srpen 1968), začal blábolit nesmyslné floskule a vztekat se. Ohledně charakteristiky této tragické figury českých dějin není potřeba mnoho slov. Bohatě postačí jedna scéna z tohoto filmu, ve které se svěřuje, že za největší životní tragédii považuje své vyloučení z KSČ. Jak říkal: "Nic horšího se člověku v životě nemůže stát. Nemůže." A to prohlásí člověk, jehož vnuk z hanby za svého otce spáchal sebevraždu a pravnuk si raději změnil jméno. Myslím, že toto dokonale vystihuje Jakešovu psychopatickou osobnost. (06.08.2020)

Dokument kvalitní navzdory svému režisérovi. S Mildou měl pracovat jinak. Je to starý pán, který na svůj věk funguje/vypadá neuvěřitelně dobře. Křemen chtěl nějaké přiznání, omluvu, zvrat nebo nevím co, což ze své podstaty by Jakeš nikdy neudělal/ neudělá. Měl s ním pracovat psychologičtěji - celkově je to cenný dokument z hlediska psychologie osobnosti. 73%. /Kino Pilotů/ (16.01.2018)

Můj pohled na soudruha jsem po shlédnutí tohohle dokumentu lehce zrevidoval a přiznám se, že je mi z něj teď o trochu méně blivno než bylo dříve. On je totiž opravdu pravověrný komunista bezmezně věřící v socialistické uspořádání, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků i další absurdity, které tenhle myšlenkový proud definují. Není to žádná myslivna, což asi tolik nepřekvapí a naopak je to i určitý požadavek, který o to více ulehčí cestu kultivace prázdného ducha k potřebám strany. K fatálním věcem doby minulé se Milda staví vesměs vlažně nebo tak, že se vlastně uplně nedá říct jak to bylo, případně tak, že se nějaké chyby udělaly, ale že to zkrátka k budování socialismu patří a těch dobrých věcí, které nám přinesl a z kterých žijeme do dneška (haha) je přeci mnohem více. Tak jo soudruhu, žijte si dál ve své komunistické bublině, jezděte na srazy kde si dáte párek s rohlíkem a vzpomínejte na doby dávno minulé. Tenhle váš lepší svět sobě ani dalším generacím znovu nepřeju. (02.12.2019)

Milouš je v 95 letech stále v obdivuhodné fyzické i psychické kondici (můžete ho i přejet autem a nic se mu nestane), a v tomhle filmu vypráví na kameru o svých názorech, které se vůbec nezměnily (politické procesy a další zločiny komunismu jsou jen malichernosti, důležité bylo, že se tehdy měli lidé dobře, zatímco dnes je 700000 nezaměstnaných, tudíž dnešní doba je horší, atd. atd.) Často sice řekne na kameru nějakou nechtěně vtipnou hlášku nebo nám ukáže svůj mrazák plný švestkových knedlíků ("proč bych chodil do restaurace za 120 korun, když to jídlo má hodnotu 30"), ale jinak je to film spíš pro filmové masochisty. (22.11.2017)

Během téhle sondy do života, myšlení a hanspaulské vily jednoho nepřenastavitelného člověka mě přepadla skepse týkající se primárně toho, že lidi z disentu už další generace musí vnímat jen jako společenství bizarních vlasatých figurek a že by bylo možná lepší (v rámci vyrovnání se s minulostí a vzhledem k současným společenským trendům), kdyby Sametová revoluce nebyla tak úplně sametová. A oboje mě dost děsí. (01.12.2017)