Milda

Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra... Člověk, který se mentálně zasekl v první polovině minulého století a postrádá sebemenší špetku snahy o sebereflexi. ___Jakkoliv některým zdejším nevoní aktivismus režiséra, tak ten má přeci jen svůj účel - jenom ještě dál zesiluje absurdní tragikomičnost hlavního protagonisty, zdůrazňuje je zatvrzelost a neschopnost připustit, že život dřív nebyl až tak fajn - pokud jste nezapadli do normalizační šedi. A vědoma si toho je i jeho vlastní rodina. ___ Jakkoliv je Milda tragikomický rudý fanfarón, tak celek není až tak vtipný, když si vezmeme, že se časy jemu podobných majitelů patentu na správný vidíme dost i mimo tenčící se řady jeho spolustraníků... (21.01.2020)

Během téhle sondy do života, myšlení a hanspaulské vily jednoho nepřenastavitelného člověka mě přepadla skepse týkající se primárně toho, že lidi z disentu už další generace musí vnímat jen jako společenství bizarních vlasatých figurek a že by bylo možná lepší (v rámci vyrovnání se s minulostí a vzhledem k současným společenským trendům), kdyby Sametová revoluce nebyla tak úplně sametová. A oboje mě dost děsí. (01.12.2017)

Velmi velmi zajímavý dokument o Milouši Jakešovi - zatvrzelém starém komunistovi, který jen utvrzuje člověka v tom, že rok 1989 a jeho události byly jedině správné. Tedy, ne že bych o tom nebyl naprosto stoprocentně přesvědčen i bez shlédnutí tohoto dokumentu. Nejvtipnější mi přišel názor Jakešova mladého pravnuka, který dostává v dokumentu určitý minimální prostor a říká, že "děda je vcelku dobrý člověk ale ta doba, kterou reprezentuje, mi vůbec není sympatická a nikdy bych ji už nevracel" - no, alespoň někdo u Jakešů má rozum. :-) (21.12.2019)

Můj pohled na soudruha jsem po shlédnutí tohohle dokumentu lehce zrevidoval a přiznám se, že je mi z něj teď o trochu méně blivno než bylo dříve. On je totiž opravdu pravověrný komunista bezmezně věřící v socialistické uspořádání, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků i další absurdity, které tenhle myšlenkový proud definují. Není to žádná myslivna, což asi tolik nepřekvapí a naopak je to i určitý požadavek, který o to více ulehčí cestu kultivace prázdného ducha k potřebám strany. K fatálním věcem doby minulé se Milda staví vesměs vlažně nebo tak, že se vlastně uplně nedá říct jak to bylo, případně tak, že se nějaké chyby udělaly, ale že to zkrátka k budování socialismu patří a těch dobrých věcí, které nám přinesl a z kterých žijeme do dneška (haha) je přeci mnohem více. Tak jo soudruhu, žijte si dál ve své komunistické bublině, jezděte na srazy kde si dáte párek s rohlíkem a vzpomínejte na doby dávno minulé. Tenhle váš lepší svět sobě ani dalším generacím znovu nepřeju. (02.12.2019)

V postavě Milouše Jakeše se v dokumentu snaha o pochopení jeho (na jednu stranu vlastně sympaticky pevného) přesvědčení o správnosti a dobrotě komunismu mísí s odporem ke komunistickým myšlenkovým pochodům a jeho snaze bagatelizovat všechno špatné, co se tu za jeho éry stalo. V tom spatřuji právě tu správnou vyváženost portrétu. Žádné pokusy o hodnocení nebo snahy o násilné vykreslování jeho osoby nějakým směrem. Poněkud vulgárnější styl a výběr jeho protivníků v debatách mě mírně kazí dojem, ale rozhodně se jedná o přínosný a povedený pohled do mysli tohoto člověka. (14.11.2018)