Milda

Jako kůl v plotě. Milouš Jakeš zůstává, navzdory všemu a všem, takový, jaký byl. Tedy přesvědčený o své vlastní pravdě, bez známek kritické sebereflexe, s pocitem velké křivdy, která na něm byla spáchána v okamžiku jeho vyloučení z KSČ (citace: Nic horšího se člověku nemůže stát). Víra Milouše Jakeše v socialismus ovšem podléhá kašírovaným představám o tom, jak by (ne)měl fungovat stát, potažmo celý svět, což dokazuje několik konfrontací s bývalými disidenty (sic!) i se samotným režisérem. Někdo by možná řekl, že Jakeš je ve svých pětadevadesáti letech už jen neškodný stařík, který nemá potřebu se omlouvat za svou minulost, nicméně pro mnohé spoluobčany dodnes představuje nehynoucí monolit komunistické moci. A to je nebezpečné. Ještě teď, právě dnes. (20.06.2019)

Milda byl a je v podstatě jednoduchý člověk, současně ale velmi cílevědomý a pracovitý. Druhým jeho rysem je přesvědčení o tom, že to, co dělal, bylo v zásadě v pořádku ("ano, staly se chyby, řekl bych, ale v zásadě to bylo dobré, lidi byli šťastní, nebylo 700 tisíc nezaměstnaných"). Dalším rysem je naprosto chybějící smysl pro humor. Což mě úplně rozesmálo třeba ve chvíli, kdy s vážnou tváří vypráví, jak vedení KSČ tancovalo na oslavách - "muži s muži, ale lidové, národní tance. Ne třeba valčík, nebo třeba tango". Jako pohled na život starce, který byl chvíli nejmocnějším mužem v zemi, je to fakt zajímavé. Co filmu strašně škodí, je aktivistický režisér, který se snaží Jakeše neustále někam manipulovat a tlačit. A sám Milda to cítí a poměrně úspěšně se tomu brání. Autor měl být víc pozorovatelem nebo nechat Mildu, aby se rozpovídal a zamýšlel sám. A právě za tohle jsem dal hodnocení o dost dolů. (28.11.2019)

Milouš Jakeš byl v zásadě odpornou bytostí. Skálopevně přesvědčený o své pomýlené vizi světa a o tom, že komunistický režim byl v základu zdravý a spravedlivý. Když byl konfrontován s nepříjemnými otázkami (např. srpen 1968), začal blábolit nesmyslné floskule a vztekat se. Ohledně charakteristiky této tragické figury českých dějin není potřeba mnoho slov. Bohatě postačí jedna scéna z tohoto filmu, ve které se svěřuje, že za největší životní tragédii považuje své vyloučení z KSČ. Jak říkal: "Nic horšího se člověku v životě nemůže stát. Nemůže." A to prohlásí člověk, jehož vnuk z hanby za svého otce spáchal sebevraždu a pravnuk si raději změnil jméno. Myslím, že toto dokonale vystihuje Jakešovu psychopatickou osobnost. (06.08.2020)

Můj pohled na soudruha jsem po shlédnutí tohohle dokumentu lehce zrevidoval a přiznám se, že je mi z něj teď o trochu méně blivno než bylo dříve. On je totiž opravdu pravověrný komunista bezmezně věřící v socialistické uspořádání, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků i další absurdity, které tenhle myšlenkový proud definují. Není to žádná myslivna, což asi tolik nepřekvapí a naopak je to i určitý požadavek, který o to více ulehčí cestu kultivace prázdného ducha k potřebám strany. K fatálním věcem doby minulé se Milda staví vesměs vlažně nebo tak, že se vlastně uplně nedá říct jak to bylo, případně tak, že se nějaké chyby udělaly, ale že to zkrátka k budování socialismu patří a těch dobrých věcí, které nám přinesl a z kterých žijeme do dneška (haha) je přeci mnohem více. Tak jo soudruhu, žijte si dál ve své komunistické bublině, jezděte na srazy kde si dáte párek s rohlíkem a vzpomínejte na doby dávno minulé. Tenhle váš lepší svět sobě ani dalším generacím znovu nepřeju. (02.12.2019)

Tragikomická postava našich dějin i v tomto dokumentu nezklamala a dostála své pověsti. Zarputilý zastánce minulého režimu se nedá přesvědčit o zločinnosti komunismu. Film to není špatný, ale místo toho, aby jej tvůrce tlačil do toho, aby uznal, že tanky v roce 1968 přijely neoprávněně měl se ho raději zeptat na něco jiného. Například, proč zavírali hrdinné letce, jen proto že bojovali na " nesprávné " straně fronty. Nebo proč zrovna komunisti byli ti, kteří mají " patent na rozum" aby vládli? Mnoho otázek mi tam chybělo, ikdyž uznávám, že s ním jednoduchá řeč nebyla. (29.06.2018)