V lúčoch slnka

Kdepak, tentokrát cenzoři a dohlížitelé drahého vůdce lidu Severní Koreje ani trochu nepotěšili. Je sice evidentní, že některé záběry a mezititulky byly přidány až dodatečně, ale i tak se jedná o trestuhodné selhání, kde bych se vůbec nedivil, kdyby mělo pro některé korejské úředníky velice nepříznivou dohru. Mělo jít o další propagandistický triumf režimu, jenže Vitalij Manskij pojal snímek jako obžalobu diktatury, která je bizarní kombinací orientální despocie a levičáckého totalitarismu 20. století. Nemusíte umět číst mezi řádky a luštit jinotaje, aby vám z toho, co vidíte, bylo hodně nepříjemně a abyste si spočítali, jaký je ve skutečnosti život v Severní Koreji. Manskij klade záběry tak, aby neustále vytvářel jízlivě sarkastický dojem a aby shazoval pompézní fasádu a odhaloval odpudivou podstatu systému. Tomu, co ukazuje, se dá smát, ale z drtivé většiny vám z toho nejspíš bude smutno. Vedle skvělých scén, jako je např. jízda metrem nebo ukázka naaranžovaných "pracovišť" obou rodičů, se ve snímku objevuje řada míst, které se nepříjemně táhnou nebo jsou opakováním už použitých motivů. Proto se nakonec přikláním k pouhým 3 hvězdičkám a 65 % celkového dojmu. (03.09.2017)

Jo, zadek99 zas preklada vsetky severokorejske mena ako ze Kym Il Sung a Kim Jong Un a juche do cestiny. No ja to necham v povodnom zneni, lebo korejske a cinske preklady ktore sa robia pre Europu este doteraz nie su jednotne. kazdopadne tocilo sa nielen v DPRK ale aj v Cesku. S tym dievcatom to bola silna scena, uznavam : 77 % (27.01.2019)

Ta nejlepší adaptace Orwellova románu 1984, jakou jsem viděl. Opravdu, to už snad ani nejde nazývat komunismem, to už je řádově úplně někde jinde. Je to strašné. A ze všeho nejvíc snad ta všednost, ten obyčejný život zachycený v postranních pohledech a záběrech. Na jednu stranu je děsivé vidět masu lidí, kterým je systematicky vymýván mozek, jsou permanentně kontrolováni a ve všem řízeni a kteří žijí jen pro svého milovaného vůdce, který na ně shlíží z milionů portrétů v ulicích, institucích i ve vlastních domovech. Ale něco mi přesto připadalo ještě děsivější. Přemýšlel jsem, co je tak divného na těch ulicích v postranních záběrech... a pak mi to došlo, je to to všudypřítomné ticho (mimo záběry s řízenými oslavami a megafony). Nikdo se s nikým nebaví, nikdo se nesměje (o křiku a zpěvu ani nemluvě). Pak jsem došel lehce k tomu, co mi připadá divného na těch lidech... je to ten nesmazatelný smutek ve tvářích, které se smějí jen na povel. To narušuje jen ten ještě nevinný dětský živel, neklidný v zástupech, usínající při projevech, smějící se směšnému... dokud i jeho systém nesemele. A v tom je nejmrazivější závěr celého filmu: Mysli na něco hezkého. - Na co? - Na něco pěkného. - Já nevím... - Vzpomeň si na nějakou hezkou básničku. - Mám recitovat? Uf. (28.08.2017)

Ešte si čo to pamätám z nedávnych časov budovania socializmu u nás a nebolo to až tak odlišné. Akurát my sme neumierali od hladu a neboli až tak úplne izolovaní. Spartakiády, vymývanie mozgov a stavanie potemkinovských dediniek je zrejme komunistickým patentom. Tí neskôr narodení by si to mali púšťať pravidelne aby vedeli, čo ich čaká v prípade, že si prestanú vážiť slobodu.. (05.03.2017)

Tak takto sa na nás pozeral západ pred 30 rokmi? Keby títo ľudia zajtra prišli na návštevu k nám. Iba sa prešli po jednom novšom nákupnom centre... viete si predstaviť čo by to urobilo s ich vnímaním sveta? Asi tak ani moja hlava jednoducho nedokáže úplne pochopiť, že to nie je iba fikcia, ale dokument z reálnej krajiny, v ktorej sú skutoční ľudia... (16.02.2018)