V lúčoch slnka

,,Zkus si vzpomenou na něco pěkného... '' ----- Odporný film. Píšu schválně film, protože s dokumentem to má společného jen pramálo, snad těch pár minut, kdy se političtí pracovníci domnívají, že kamera nejede. To vše ostatní jede podle scénáře. To odporný prosím nechápejte jako špatně natočený. Naopak hodlá mu dát za plnou sadu hvězd. Odporný je ve své samotné podstatě. Je totiž lží, která má světu ukázat jak se žije skvěle tam v poslední identické výspě komunismu. Severní Korea, to je takový Madagaskar, nebo ještě léep - Galapágy. Svět, který podivnou hříčkou zůstal zakonzervovaný v roce 1950 a který se od té doby vyvíjí izolovaně a po svém. Je to dokonalý skanzen kultu osobnosti a bylo by to jistě i zajímavé, kdyby v té zemi nežilo 25 milionů lidí z nich většina hladoví, umírá bez lékařské péče, mrzne, kde děti nechodí do škol a v kde v zemědělských oblastech lidé žijí stále na úrovni středověku. V zemi, kde by bez potravinové pomoci z venčí okamžitě vypukl hladomor. A nakonec v zemni, kde rodiče vychovávají děti jako byla Zen-Mi (pokud se tak jmenovala, protože celý tenhle film byl jedna velká faleš a podvod). Fakt jsem z něj dostal depku. Lecos jsem už o SK četl a lecos i viděl. Přesto mně to dostalo. To vstoupení do pionýra, výroba sojového mléka a další kraviny pochopitelně nemyslím. Myslím tím ten velký prostor města, prakticky bez dopravy, chodců v uniformním oblečení bez jakýchkoliv emocí v tvářích, vše šedé hnusné s nezbytnou ikonografií vůdců Kim Ir-Sena a Kim Čong-ila. Nikde žádný stánek, obchod, pro nás uvyklé reklamnímu smogu prakticky na všech možných místech veřejného prostoru vše působí nesmírně prázdně a sterilně. To se týkalo i domácnosti malé soudružky a to byla ještě pro film jednoznačně vybrána jako vzorová... Jak říkám celý film byl peklo, ale jestli mně něco dostalo nejvíce, bylo posledních 5 minut. Jak holčička neví. Neví na co hezkého si vzpomenout, nezná básničku - třeba o zvířátkách, princeznách... Neví. Až když slyší, že má řící básničku - recitovat - spustí o milovaném vůdci Kim Čong - Unovi. A je na ní vidět úleva. Úleva od strachu, jak se zase z nepevné půdy prostoru vlastního myšlení ocitla konečně někde, kde to má od soudružky učitelky dané, kde ví co odpovídat, co dělat... Strašné... Bylo mi jí moc líto, protože to z ní udělali oni... A takových jsou tam miliony. Miliony s již vymytými mozky a milionům jsou mozečky právě vymývány... Co s nimi? Je do nich cpána nenávist vůči Japonsku, USA a dalším... OK Japonci se v Koree za války chovali šíleně, tak jako jinde na jimi ,,osvobozených' územích... Ale pomalu odpouští Čína, a je to již přes sedmdesát let... Co kdyby se jednou Korea zase sjednotila? Co si svět počne s těmito davy, které by snad nevymyslel ani v nejšílenějším snu sám Orwell. Jenže pak jsem si uvědomi ještě hrůznější věc. Jaký je rozdíl mezi Zin-Mi a třeba takovou klimatickou Grétkou? Mezi dětmi ve Švédsku, kterým je od mala podsouváno, že multi-kulti svět je fajn. Dětmi i v dnešním Německu? Žádný... Je šílené, když je do tětí prána už od mala jediná a správná idea pevně stanovena momentální vládní klikou. A nejzajímavěší na tom je, že je to vždy jen malá skupina pomatenců, která když získá moc, s podporou zákonů, které si hned ustanoví v důsledku ovlivní mnohem počet jinak normální lidí. Jenže to už se pak dá dělat jen velmi málo, už je pro to, že oponenti jsou potíráni.... Jak říkám, z tohohle filmu na mně padla depka. Tvůrcům dávám za 5 pěkně rozkvetlích kimčonginglií... PS. Panu režisérovi Vitaliji Manskijskému doporučuji do SK už nejezdit aby nedopadl jako ten Amík co na hotelu ukral plakát s vůdcem a do Států ho soudruzi vrátili v koma s míchanými vejci místo mozku - Otto Warmbier se ten nebožák jmenoval. * * * * * (04.08.2019) (menej) (viac)

Až dosud jsem měl za to, že Orwellův 1984 vyjadřuje diktaturu ad extremum. Snímek mě přesvědčil o tom, že v KLDR roku 2015 už Oceánii roku 1984 v mnohém překonali. 1) Pár detailů ze života: - bubeníci dávajíci povel, kdy a jak dlouho se má tleskat, - usínající kluk na přednášce veterána korejské války, - zimomřivé děti ohřívající si ruce nad tělesem ústředního topení ve třídě, - oblečení v kabátech ve škole, v továrně i na schůzi._____ 2) Výuka ve škole stojí za zvláštní zmínku._____ 3) Veřejné prostory - čisté, pusté a prázdné - nablýskaný koncentrák._____ 4) Večeře "doma" s asi dvaceti mističkami je očividně bohatší, než jakou dostávají turisté v hotelech pro zahraniční návštěvníky. Hnusné studené bílé zářivkové světlo v bytech připomíná vyšetřovny Ministerstva lásky._____ 5) Malý terminologický slovníček. Zakladatel režimu Kim Ir-sen je Veliký maršál nebo také Věčný prezident. Jeho následník, Kim Čong-il je Inteligentní nebo také Drahý vůdce. Další v řadě, současný Kim Čong-un je pak Milovaný a Vážený maršál či také Vynikající soudruh._____ 6) Natočit budovatelský dokumentární film podle severokorejského scénáře s využitím lokálních naturščiků je fakt crazy nápad. Pokyny korejských režisérů by byly úsměvné, kdyby z toho všeho nešla hrůza._____ 7) Přemýšlím, co bych mohla udělat pro milovaného maršála... pláče osmiletá Zin-mi Leeová. Ruský režisér ji přes tlumočníka radí, aby myslela na něco hezkého. Dívka začne recitovat jednu z režimních manter: Vstupuji do slavného korejského Dětského svazu založeného Velkým maršálem Kim Ir-senem, vedeného Milovaným a Váženým maršálem Kim Čong-unem a slibuji, že budu vždy a všude myslet a jednat v souladu s duchem velkých maršálů podle učení Milovaného a Váženého maršála Kim Čong-una, abych se stala spolehlivou zálohou budování komunismu podle podle zářného revolučního hnutí čučche, pokračujícího z generace na generaci. Tak přísahám._____ 8) Mezinárodně známý 52letý scénárista a režisér dokumentárních filmů Vitalij Vsevolodovič Manskij podrobně a velice zajímavě vypráví o okolnostech filmování. _____ 9) Režisér o natáčení: ...severokorejští odborníci, které nám přidělili, neznají moc dobře moderní technologie. Například nevěděli, že v kameře máme dvě paměťové karty, na které se natáčí. Nám se podařilo odevzdávat jim kopii natočeného materiálu a originál nám zůstal. A to ještě kopii, kterou jsme před odevzdáním sami zcenzurovali. Pod různými záminkami jsme se vytráceli, abychom to mohli udělat. Například kameraman předstíral, že se mu zvedl žaludek, na chvíli se vzdálil a v ústraní promazal záběry, o kterých jsme věděli, že by je Severokorejci rozhodně nepustili. I tento námi zcenzurovaný materiál u nich ale vyvolávat velmi silnou paniku a alarm. Každý den našli něco, co je rozzuřilo, byly to stále samé problémy a výtky. Kdybych měl evropskému posluchači popsat, proti čemu měli výhrady, tak to bude těžko pochopitelné. To jsou pitomosti za hranicí lidské představivosti. Například jim nesmírně vadilo, že jsme ve filmu měli záběr na květiny, který v popředí částečně zakrýval list stromu. To podle nich prostě nešlo. V jejich ideologii, to není ani mytologie, je květ symbolem zemřelého vůdce, což je něco posvátného. Takže nelze, aby ho něco zastiňovalo. Takových pitomostí je spousta. A nedá se o nich ani říct, že by naplňovaly život v Severní Koreji. Ony ho nahrazují. Dodržování všech těch hloupostí je život v KLDR._____...štěstí v Severní Koreji vzniká pouze na příkaz. A když příkaz přestane platit, lidé se vracejí do toho stavu, který… uvidíte ve filmu._____Třeba jsem navrhl, že by dětská hrdinka mohla v jedné scéně jet autobusem do školy, a říkal si, že do filmu propašuji ruch ulice. Pak jsme přišli na liduprázdné náměstí, kde uprostřed byla fronta lidí čekajících na autobus. V místě, kde dřív ani nebyla zastávka. Normální režisér by řekl, nezlobte se, končím. Ale já si řekl, že natočím tu lež. Protože lež nahradila život, normální život tu neexistuje._____Vzali mě do velína, kde byly počítače, ale když jsem pohnul myší, na ploše se zobrazily jen Windows a bylo jasné, že počítače nejsou ani propojené s klávesnicí. Je otázka, pro koho se toto představení vytváří._____Natáčeli jsme v metru. V Pchjongjangu cizinec nesmí do metra bez doprovodu a může projet jen dvě zastávky. Takže celkem smí vidět tři stanice. Mají speciální trasu pro cizince - na určené zastávce vstoupit a na jiné určené vystoupit. Nepodařilo se nám natočit vše potřebné během dvou zastávek a poprosili jsme, ať můžeme jet o kousek dál. Odpovědí bylo kategorické ne. Navrhli nám jet zpátky a tak záběry dokončit. Vysvětluji, že při opačné cestě budou ve vagónech jiní lidé. Na to doprovod: to není problém... Na jejich příkaz celý vagón vstane, přejde nástupiště a posadí se do vagónu vlaku, který jede opačným směrem. To vše mlčky a bez jakékoli diskuse._____V Koreji není žádný strach. Už ne. Zůstal v předchozích generacích. V Orwellovi se člověk snaží schovat se před Velkým bratrem a tady člověk žije pro něho: stále se snaží ukázat mu svou lásku a oddanost. Pokud o takovou možnost přijde, pak teprve cítí svou méněcennost._____ 10) Režisérovi se po dvouměsíčním natáčení podařilo propašovat natočené materiály ze země. Jak, to tají._____ 11) Název snímku se vztahuje k oficiálnímu jménu Kim Ir-sena - Slunce. Hlavní národní svátek je Den slunce, tedy den narození Kim Ir-sena, od něhož se odvozuje nový severokorejský letopočet. V současnosti je tedy rok 106._____ 12) Film je chvílemi nudný, opakují stále stejné situace. Kdyby byl o půlhodinu kratší, neváhal bych s pátou hvězdičkou. (17.11.2017) (menej) (viac)