V lúčoch slnka

Kdepak, tentokrát cenzoři a dohlížitelé drahého vůdce lidu Severní Koreje ani trochu nepotěšili. Je sice evidentní, že některé záběry a mezititulky byly přidány až dodatečně, ale i tak se jedná o trestuhodné selhání, kde bych se vůbec nedivil, kdyby mělo pro některé korejské úředníky velice nepříznivou dohru. Mělo jít o další propagandistický triumf režimu, jenže Vitalij Manskij pojal snímek jako obžalobu diktatury, která je bizarní kombinací orientální despocie a levičáckého totalitarismu 20. století. Nemusíte umět číst mezi řádky a luštit jinotaje, aby vám z toho, co vidíte, bylo hodně nepříjemně a abyste si spočítali, jaký je ve skutečnosti život v Severní Koreji. Manskij klade záběry tak, aby neustále vytvářel jízlivě sarkastický dojem a aby shazoval pompézní fasádu a odhaloval odpudivou podstatu systému. Tomu, co ukazuje, se dá smát, ale z drtivé většiny vám z toho nejspíš bude smutno. Vedle skvělých scén, jako je např. jízda metrem nebo ukázka naaranžovaných "pracovišť" obou rodičů, se ve snímku objevuje řada míst, které se nepříjemně táhnou nebo jsou opakováním už použitých motivů. Proto se nakonec přikláním k pouhým 3 hvězdičkám a 65 % celkového dojmu. (03.09.2017)

Priznám sa, že som po nahliadnutí do komentárov očakával od filmu viac. Chápem, že cez kórejských cenzorov bolo takmer nemožné previezť čokoľvek, čo by narušovalo kórejský variant Potemkinovskej dediny. Aj tak si ľudia z mojej generácie, ktorí zažili aj tvrdší variant socializmu mohli všimnúť umelo poskladanú kórejskú rodinu, ktorá býva v byte pripomínajúcom viac televízne štúdio s prineseným mobiliárom, než skutočný byt. Nakoniec takto to bývalo pred časom aj v ZSSR. O skutočnom živote napr. v bežnej kórejskej dedine nedokáže nakrútiť dokument ani filmové komando SEAL. A tak z celého filmu bolo zaujímavé iba vymývanie mozgov od útleho veku, zopár nechcených záberov ideológa, ktorý upravoval vyznenie autentických záberov a zábery na mŕtve mesto, v ktorom sa organizovane pohybujú skupiny štatistov. Ak beriem, a to naozaj beriem, za filmový vrchol mechanizmu vzniku a fungovania diktatúry Orwellov 1984, tak tento dokument sa mu ani nepriblížil. Iba opísal to, čo mu opísať povolili. Preto si myslím, že takto oklieštený dokument by nám ani nechýbal. Okrem toho považujem za chybu, že film nakrúcal Rus, ktorý zo samej podstaty nemá bunky na rozlišovanie demokracie a diktatúry. (17.11.2017)

Celé to působí jako děsně vtipná parodie či satira. Nejsmutnější na tom však je, že je to realita.Je to realita každého všedního dne každé obyčejné rodiny a jednotlivce, kteří v této příšerné zemi (rozuměj příšerném diktátu klanu Kimů) žijí. Závěrečný záběr je jedním z nejsilnějších momentů, které jsem kdy na filmovém plátně viděl. Tento dokument doporučuji kokotům jako je basketbalista Rodman a snad jeho kámoš Un a jemu podobní nebudou u vlády příliš dlouho. I když si bohužel myslím, že v této zemi budou. (07.11.2016)

Na tento dokument jsem se dlouho tesil. Bohuzel jsem zklaman. Kdo ceka nejake sokujici fakta nebo odhaleni, nedocka se. Je to nudne od zacatku do konce. Ano neni to dokument v pravem slova smyslu a hodne toho je nahrane pro kamery, ale to neni samo o sobe nic mimoradneho. Zabery zachycuji bezny zivot v zemi, ktera se od te nasi proste lisi a nektere sceny nam muzou pripadat legracni. Pokud to melo byt nejakeho odhaleni temne stranky zivota v KLDR, tak je to bohuzel dost slabe. V zadnem pripade to nemuze prekonat ryze cesky dokument Vitejte v KLDR. (01.10.2016)

Najšťastnejšia krajina na svete a jej propaganda v plnej paráde. Viete, čo asi uvidíte, ale na ten koniec vás to aj tak nepripraví a rozoberie vás to ako kocky lega, ktoré ešte polámete na márne kúsky. Pretože je to ľudský moment, ktorý mal zostať niekde v strižni a nemal nikdy uzrieť svetlo sveta a vydá aj za 100 vykonštruovaných smutných filmových koncov, aké ste kedy videli. Dúfam, že Zin Mi sa po realesnutí nič nestalo. #proletarivsechzemivyliztesiprdel (05.06.2017)