V lúčoch slnka

Kdepak, tentokrát cenzoři a dohlížitelé drahého vůdce lidu Severní Koreje ani trochu nepotěšili. Je sice evidentní, že některé záběry a mezititulky byly přidány až dodatečně, ale i tak se jedná o trestuhodné selhání, kde bych se vůbec nedivil, kdyby mělo pro některé korejské úředníky velice nepříznivou dohru. Mělo jít o další propagandistický triumf režimu, jenže Vitalij Manskij pojal snímek jako obžalobu diktatury, která je bizarní kombinací orientální despocie a levičáckého totalitarismu 20. století. Nemusíte umět číst mezi řádky a luštit jinotaje, aby vám z toho, co vidíte, bylo hodně nepříjemně a abyste si spočítali, jaký je ve skutečnosti život v Severní Koreji. Manskij klade záběry tak, aby neustále vytvářel jízlivě sarkastický dojem a aby shazoval pompézní fasádu a odhaloval odpudivou podstatu systému. Tomu, co ukazuje, se dá smát, ale z drtivé většiny vám z toho nejspíš bude smutno. Vedle skvělých scén, jako je např. jízda metrem nebo ukázka naaranžovaných "pracovišť" obou rodičů, se ve snímku objevuje řada míst, které se nepříjemně táhnou nebo jsou opakováním už použitých motivů. Proto se nakonec přikláním k pouhým 3 hvězdičkám a 65 % celkového dojmu. (03.09.2017)

Z mlčenlivých záběrů se dá pochytit jen to nejzákladnější. Severní Korea očividně nevzkvétá. Vývoj země, drcený triptychem ekonomických sankcí, nevýkonnosti plánovaného hospodářství a enormních výdajů na zbrojení, se po dvaceti letech překotného růstu téměř zastavil. Celá země jakoby ustrnula v sedmdesátých letech. Mobilizace společnosti je absolutní. Severní Korea je tak militarizovaná a cílevědomá, že vedle ní i Izrael vypadá jako Monako. Příprava na válku proti sice skutečnému a silnému nepříteli, ovšem neochotnému bojovat, odsává veškerý potenciál státu. Tyto kulisy se mašinérie státu pokusila přemalovat obrázkem idylického života typizované severokorejské rodiny. Už po pár minutách je ovšem poznat, že je vše pečlivě aranžované. Nikde není žádná spontánnost, žádná vřelost, žádné soukromí. (Ne)herci se pečlivě hlídají a všichni skrývají nervozitu. Štábu se podařilo natočit i momenty, kdy všudypřítomní ideologové teprve připravovali scénu a instruovali postavy, což dojem absurdnosti ještě prohlubuje. Je to sice důkaz, že Severní Korea manipuluje s obrazem sama sebe v zahraničí, ale to není žádná novinka. O životě obyčejných lidí v KLDR se nedozvíme téměř nic. Režisér si vybral zřejmě nesplnitelný úkol a není proto vyloženě chyba že neuspěl. Přesto mám z dokumentu pocit zbytečnosti. Naneštěstí je obrazového materiálu o téhle zemi tak málo, že se počítá každý pokus. (04.11.2016)

Ale ano, poznávám to. U nás to bylo v principu stejné. Rozdíl je v míře. Orientálci se podrobují kontrole mnohem ochotněji než západní křesťané, a tak to Kimové (a další) mohli dovést k vyšší dokonalosti. --- Jak jsem se tak díval do tváří těch Korejců, získal jsem dojem, že nijak démonicky indoktrinovaní nejsou. Volají slávu Kimovi a myslí si něco o prdeli. To mě, v rámci možností, vlastně potěšilo. (21.11.2016)

Je zvláštne, že sa filmárom podaril husársky kúsok a prepašovali z krajiny takýto film o filme bez toho, aby ich zatkli a poslali do väzenia za rozvracanie štátu. Scenár je jedna vec, ale film má asi o pol hodiny viac na scénach pred a po klapke, ktoré úplne menia význam scén a celého filmu. Zosmiešnené je v dokumente takmer všetko, na čom si režim dáva záležať a keby to nebolo viac smutné ako veselé, dal by sa označiť ako komédia. Niektoré scény nám dobre známej socialistickej šedi panelákovej zástavby alebo aj honosnej kvetinovej výzdoby určenej pre veľkého maršala Kim-Čong-una boli podfarbené clivou sláčikovou hudbou, ktorá evokovala melanchóliu, a vtedy mi takmer vyšla slza, že ľudia aj dnes musia žiť v takejto rezervácii. Často som mal pocit, že to snáď ani nie je možné takto oblbovať deti, ale stačilo mi spomenúť si na našu školu pred 30 rokmi a vlastne to bolo to isté len s inými menami, pesničkami a heslami, akurát menej masové, ale to nežijem v žiadnom hlavnom meste. Aj besedy so zaslúžilými vojenskými hrdinami nechýbali, na nich zaspávanie od nudy, a hrdina ovešaný medailami od brady až po kolená. Keď sa to tak vezme, každý režim, niektorý menej, iný viac, potrebuje oblbovať svojich občanov už od detstva rôznymi prostriedkami a film nech nám je varovaním. Záverečný pioniersky sľub cez slzy a vo veľkom detaile je sila. –––– Musíme nenávidět americké bídáky a jejich loutky. –––– To bylo dobré. Zkusme to ještě jednou a radostněji. Nahlas a radostně! (27.08.2017)

Při dokončovačkách evidentně "nevěděla pravá ruka, co dělá levá", jinak by se těžko mohlo stát, že jméno hlavní dětské hrdinky se v přepisu do latinky objevuje ve dvou verzích: někde se jmenuje Lee Zin-mi, jinde pro změnu Ri Čin-mi. Pro diváka to může být - hlavně zpočátku, než pochopí tuto lingvistickou schizofrenii - dost matoucí. (10.09.2017)