Zmena stavu

Pošahaná, halucinační variace na Dr. Jekylla a pana Hyda. William Hurt ve své první filmové roli hraje profesora Jessupa, který se snaží pomocí psychedelik a smyslové deprivace v izolační nádrži vstoupit do primitivnějšího stavu vědomí a najít tak odpovědí na otázky týkající se původu člověka a naší vývojové minulosti, kterou máme otisknutou v našich genech. Jeho obsedantní snaha poznat nepoznatelné a zjistit, co bylo na počátku všeho a jaká je naše funkce ve vesmíru, ho čím dál víc odtrhává od reality a jeho blízkých. Psychické transformace zanedlouho následují i fyzické a začíná pořádná tripová jízda, která si nezadá s poslední třetinou Kubrickovy Vesmírné odysey. Film přeskakuje mezi zapálenými pseudovědeckými a kvazi-filozofickými diskuzemi, odvíjejícími se závratnou rychlostí (klobouk dolů před herci), a dechberoucími tripovými vizuály, plnými ohromujících optických a zvukových efektů. Altered States je přesně ten typ filmu, který balancuje na hraně mistrovského kousku a naprosté kraviny. V každém případě je to nezapomenutelný smyslový zážitek, obzvlášť pokud ho vidíte na velké ploše s pořádnou zvukovou aparaturou. (20.06.2005)

Panenko Marja, teď mnou zmítají vážně protichůdné pocity. Na jednu stranu je tam taková spousta skvělých věcí, ale co potom s tou další spoustou špatných věcí? Ugh. Vychází mi z toho nakonec průměrné hodnocení, ale jestli tento film něco nevystihuje, tak je to průměrné hodnocení. Možná kdyby režisér nebyl celou dobu ožralej, tak by to vypadalo jinak. (Nicméně mladý William Hurt, panečku.) Ale vlastně ještě zpětně spěchám napsat, že to, jak písečně a prašně končí jeho trip u Indiánů patří k jedněm z těch nejpůsobivějších filmových scén, které jsem kdy viděla. (28.09.2019)

Snad u žádného jiného filmu se mi nestalo, že bych si (po místy zajímavém, místy hloupém a celkově spíše průměrném předešlém ději) řekla "k posrání skvostný konec, nemám slov, asi mi vypadnou oči z důlků a mozek vyteče ušima", načež film běží dál a já si rvu vlasy, jak to mohli tvůrci po takovémhle skoku okamžitě tak strašně zazdít. Sice se jim po pár minutách povedlo napravit si aspoň částečně reputaci (tak trochu.. HODNĚ "jiná" romantika), leč i tak jsem stále přesvědčená, že tahle podivně originální sci-fi halucinace měla skončit tím jediným možným, správným, neskutečně silným vrcholem (každý, kdo tu scénu uvidí, okamžitě pozná, že je to ONO). (28.06.2009)

Zklamání. Děj se vleče, není zas tak extra a každý druhý technař má dnes se čtvercema větší úlet než jsou v podstatě nesmyslné velkolepé halucinace ve filmu. Přišlo mi, že režisér chtěl natočit film o drogách a už měl předem vymyšlené halucinace, do toho se doplácl koncept dědičné paměti, touze dotknout se Boha... a navrch dodělali šílený konec o lásce a polepšeném Hurtovi. Je to chaos, koncept tomu nepomůže a William Hurt a parta fousáčů s neandrtálcem ve sklepě taky ne. (02.10.2008)

První hodina filmu naplňuje klasická žánrová schemata - vědec posedlý svou prací, pokusy na vlastním těle, přítekyně/manželka odsunutá na druhou kolej - a funguje to výtečně díky dráždivě tajemnému a poměrně originálnímu nápadu ( kdo by nechtěl pocítit na vlastní kůži svojí evoluční historii ), slušné atmosféře a přesvědčivému výkonu Williama Hurta. Po hodině všechno padá, protože nám Ken Russell všechno odhalí jako ve výkladní skříni a příběh se začíná stáčet spíše k psychologickému dramatu, o závěru ve stylu "láska nad vším zvítězí" radši nemluvě...fuj. Masky jsou na rok 1980 povedené a kdo má rád psychedelické montážní sekvence a la 2001, tak taky nepřijde zkrátka... (15.02.2006)