My děti ze stanice Zoo

Musím říct, že se mi seriál hodně líbil. První díl celý padl na seznamování s jednotlivými osobami - bylo jich dost. Potom už mládež vytvořila partičku pro naprosto volnou zábavu. Naprosto perfektní výběr herců, nezletilé holčičky excelovaly. Všichni dovedli dát své postavy ve všech polohách, od té bezstarostnosti, přes závislost až po trosky. A platí to i pro dospělé. Např. rodiče Christiane. Matka klasická blbka a otec, to bylo naprosté zjevení. Hlupák a naivista, říznutý psychopatem. Jako bonus jeho image. Vykopávka z NDR. Film může působit jako neúcta k tématu. Děj probíhá jako jeden velký mejdan, pestrý barevný obraz a veselá hudba. Prostě: bavíme se, tančíme, pijeme, máme sex a fetujeme. Ale právě tohle všechno ukazuje divákovi pocity těch mladých na jejich jízdě. Určitě jsem to nechápal jako návod pro život. Ve druhé půlce začne veselí rychle opadávat a myslím, že ukázaná realita závislosti na "háčku" byla dost výmluvná a varovná. Včetně různých pokusů o detox a svodů od kamarádů "tak ještě jednou naposled" a pro někoho to pak je opravdu naposled. Pro jiné nutnost řešit finanční náročnost fetu prostitucí. Jinak, opravdu se v Berlíně v té době hrálo na diskotéce jen techno? (13.03.2021)

Asi jsem už na tyhle filmařský blbosti starej. Když vidím My děti ze stanice ZOO, tak očekávám dobový příběh plný lidského hnusu, smutku a deprese. A to vše s úctou k tomu příběhu. Ne stylovou young adult událost o drogách, které jsou vlastně cool, a kde pořádně nevidíte dopady na ty děti, jejichž herečtí představitelé jsou asi o deset let starší, než by tomu mělo být a navíc vypadají pořád tak krásně, jako kdyby na ně působilo nějaké to upírské stigma z doby Stmívání. Navíc jsem tu celou dobu nevěřícně kroutil hlavou, protože pro podporu stylovosti a důrazu na zacílení na mladé se tu kombinují osmdesátá léta se současností. Takže pak dochází k takovým absurditám, jako že se tu na tamní diskotéce Sound hraje regulérní současné techno a druhý den na stejné diskotéce má koncert David Bowie. A k tomu ta Praha, Smíchovské nádraží, rodiče dětí, kteří jsou herecky o pár let starší a přijde Vám, že byste je věkem nerozeznali…no, jak jsem na začátku řekl. Asi jsem na tohle fakt už starej. I přesto, že se oprostím od původního námětu mi pořád zbyde dojem, že tohle je fakt totální hovadina. Jediné, co je na ní vysloveně dobré je překvapivě soundtrack. (24.11.2021)

KOMENTÁR OBSAHUJE STOPOVÉ PRVKY SPOILEROV!!! Nezvyknem pridávať komentár predtým ako pozriem celý seriál, prípadne sériu, ale tentokrát mám pocit že by to mohlo pomôcť. Komentárov nie je príliš veľa, čísla seriálu nie sú príliš dobré. Treba sa preniesť cez úvodnné 3, pomerne nezáživné epizódy. Predstavovanie jednotlivých postáv, vývoj vzťahov medzi nimi môžu niekomu pripadať príliš nudné, podobne niekomu štýl rojkov sedemdesiatych nesadne (niekto ho naopak žerie, AHS 1984, Stranger Things, a pod.). Keď sa však Christine dostane k tomu ako s Bennom majú šancu zarobiť si 4.000 mariek mesačne alebo keď sa Gunther konečne trochu viac odviažne tento seriál svojou kvalitou (práve týchto momentoch) predči aj pôvodný film My deti zo stanice ZOO (knihu som nečítal). Ešte stále to nie je povedzme Perniková veža či najmä Requiem za sen od Arranofského ale tento seriál dokonale vystihuje osud jednej stratenej generácie bez budúcnosti a zobrazuje svet "feťákov" v celej svojej kráse a naivite. Ale najmä závislosti. A "Koktavec" je koniec koncov najlepším kúskom...rešpekt pred týmto remakom v podaní Phillippa Kaderbacha ale opakujem, úvod je neskutočne nudný a pomalý, ale v preskočiť ho by znamenalo že sa neskôr v deji zrejme trochu budete strácať. (02.03.2021)

,,MÁME NEJLEPŠÍ ŽIVOT NA SVĚTĚ!...“   Bohužel to nebude nic pro znalce předlohy. Byť je avizováno, že jde o „volné“ zpracování, je to uvolněný až moc. Nesedí věk dětí, jejich pocity, prostředí. Ti ostatní (nebo ti, kteří se od toho dokážou oprostit) uvidí pozvolně vyprávěnej příběh osamělejch duší, plnej nesplněnejch slibů, bílýho prášku, krádeží, prostituce a nešťastných rodičů. Dramaticky mně uspokojili hlavně poslední díly. A podotýkám, že nejsem znalec předlohy, ani filmu.       /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1978 sepsali novináři Kai Hermann a Horst Rieck, neznám. 2.) Kamarády nezajímá první pich, ale vpich. 3.) Když hledám děcko, jdu na nádraží. (Hovno strojvedoucí!) Když chci píchat, tak taky.  ///  Thx za titule „Jitka Dvořáková“.              PŘÍBĚH ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (26.08.2021)

Začnu nejdříve několika Proč. Proč rodiče Christiane vypadají jako její starší sourozenci. Nevěřila jsem těm mladým hercům, že hrají děti, které berou drogy. Jediná osoba, která vypadala díky své křehkosti, zranitelnosti a tvářičce andílka, byla představitelka Babsi. Taky bych očekávala, že ta partička "dětí" nebude pořád vypadat jako z nějakého módního časáku. Pohybují se přece jenom na poměrně nelichotivých místech. Smíchovské nádraží taky takovým místem je, poznala jsem, že se tady natáčelo. Několikrát jsem Smícháč kvůli filmařům musela obejít. Proč tvůrci pořádně neukázali jaký má na člověka dopad, když jede v drogách? To se báli tvrdosti reality, ale o tom to přece je. Pak ale není smysl takový seriál točit. Kniha v době vydání šokovala a snad i otevřela společnosti oči. Mnohé odradila od braní drog. Bohužel takových mladých děvčat, dětí, jsou tisíce. Očekávala jsem od seriálu něco jiného. Tohle je v podstatě reklama na braní drog a neslouží jako prevenci proti nim. Vždyť je to celkem fajn si něco občas jen tak mimochodem něco šlehnout. Ovšem, z té spirály smrti se blbě vystupuje. I ukotvení v prostoru a času nebylo zrovna štastně vyřešené. Chápu, že seriál chtěl jít vlastní cestou, ale takhle určitě ne. Radši knihu My děti ze stanice Zoo a nebo Johnovo Memento. Možná i dokument Katka. (29.04.2021)