Spider-Man: Bez domova

Já to říkám pořád, že fanservis se už dávno stal svébytným žánrem, se kterým umí jednoznačně nejlépe pracovat Marvel a tady se z toho stal jeden z těch žánrů nejdůležitějších. A vůbec to nevadí, protože to funguje perfektně a jasně ukazuje, že Marvel rozhodně není po Endgame vyprázdněný a stále dokáže vyrábět zajímavé příběhy, které další díly téhle monstr-série ještě dotáhnou do dokonalosti (co si zde dr. Strange začal, to si dokončí ve své sólovce). Nemá cenu se tu rozepisovat nad jednotlivými částmi filmu, protože všechny jsou když ne skvělé, tak minimálně značně nadprůměrné, nostalgie funguje i u toho, kdo kdo k půlce postav nikdy nic moc necítil a jakkoliv spousta Marvelovek trpí tím, že komediální linka jasně vítězí nad scénami, které jsou smutné a emocionální, zde se díky masivnímu budování Spider-světa v mnoha předchozích dílech daří vyloženě zavlhčit oči do takové míry, že jsem předstíral, že jsem se jen do hřbetu ruky bodl vidličkou, kterou si od teď budu pro podobné případy do kinosálu vždy nosit. (06.03.2022)

Zabitá príležitosť. Je to síce krásny fanservise, no viac by som ocenil, keby tie postavy 80% času netrávili tým, že rozprávajú, čo zažili v predchádzajúcich filmoch. Z novej trilógie rozhodne najlepšie, no takisto vidieť, že na predchádzajúce projekty sa to vôbec nechytá a iba sa pripomína o koľko boli lepšie. Hore mi to dvíha veľmi silný záver a vlastne celá pointa. 8/10 (31.01.2022)

Další trapný degenerativní sériový prefabrikát Mrvelu, Spájdrgej – No way homo, zoufale zavádí už svým názvem a měj by se rozhodně jmenovat Homo for sure. A tak tu máme třetí a snad už konečně poslední trampoty nesympatického upištěného pubertálního kokota a druhé největší Superbuzny Assvendžrovského homokomanda (Ano, Kapitán Analficka stále vede), jehož neanimální dvě a půl hodiny by se opět a jako obvykle daly lapidárně shrnout jako - úvodních 45 minut přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, 45 minut k posrání nudného a špatně omalovaného digitálního mrdníku spojeného se scénáristicky bezradným defilé všech dosavadních slizkých Spájdrřiťopichů a jejich změkčilých, anemických a neméně vyteplených oponentů (snad tedy až na toho chlápka, co napsal Robinsona Crusoe, ten umí být démonický i v sebedebilnější dětské sračce), no a závěrečných 45 minut opětovného přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, aby si to celá ta kohorta spotřebitelsky unifikovaných ožužlávačů leporel bez fantazie aspoň ještě hodinu poté pamatovala. Řeknu vám, že takhle se projevovat v pubertě má antikoncepční selhání, okamžitě je prodám Albáncům na porno, aby se aspoň trochu otrkala! Takže opět uleželé hovno, pečlivě účelově pomleté do standardizovaného konzumeristického hamburgru zcela bez chuti a jen se zápachem pro všežravé mongoloidní jedlíky, po kterém musí kdokoliv bez rozštěpu zase hořce zalitovat, že toho otravného pičuse i s tou jeho instáčově vyhajpovanou prkennou cigoškou a až vizuálně bolestivým a megatoporným vyžraným ťamanem už tenkrát lusknutím taky nezanihiloval Tetanus. A pokud něco takového láme světové tržební rekordy, je akorát tak nejvyšší čas se řádně vyděsit a okamžitě emigrovat do nějaké jiné nepřelidněné a aspoň kapku kvocientní dimenze, kam by MuDr. Divný tím svým „čárymáryfuchty“ bezvýhradně zakázal vstup všem nevkusným potratům uklízeček s řidiči hovnocuců. (22.01.2022)

Pocitově zřejmě nejslabší díl z nejnovější trilogie. První polovinu jsem byl solidně naštvaný, uvědomil jsem si že na nás bude v nejbližší době uplatňovat Hollywood nový trik. Nově se mu říká Multivesmír. Když v sérii nebo frančíze nebudeš vědět kudy kam, zkrátka si pomůžeš jinou dimenzí. Zrecykluješ známé postavy a na závěr necháš ideálně ještě hlavního hrdinu, aby vymazal všem paměť a je vyřešeno. Takhle se vlastně bude moct v příštích dílech jet zase pěkně od znova. A to jako vážně? Spider-Man: No Way Home je na povrchu pěkný, ale v minulých dílech jsme měli sympaticky budované postavy, příjemný, trošku středoškolský příběh, kamarádství, první lásky. Tady nic takového bohužel není. Holland se zachoval vlastně jako trošku nezodpovědné hovádko. Nejvíce se mě líbil Garfield, který složil ve své roli pořádný reparát. Člověk si holt nesmí moc připouštět, jak jej Hollywood zase jednou opil rohlíkem. 70% (28.03.2022)

„Vodu slanou nebo sladkou?"„?"„No, když jste ta chobotnice...tak sladkou." Jednoznačně pro mne doposud nejlepší filmové dobrodružství pavoučího muže (Paralelní světy nepočítám, anžto jsou animované). Také je ovšem nejdospěláčtější. Není pro děti (což nebyly tak úplně ani předchozí dva) a Parker je už více dospělý než dospívající. Ale mám pocit, že z dospělých ho ocení jen ti, co ujíždějí na zábavných a fantastických příbězích, případně rovnou comicsech, jelikož tohle je čistě comicsový film. Spidey žvaní a vtipkuje tak, jako to dělá v comicsech, i když po většinu času mu až tak do smíchu není. A když se finále přenese na Sochu svobody, z níž odpadne štít CA, protože Avengers jsou zde vnímáni jen jako nějaká kapela, tak jde o všechno, nejen o zničení další kulturní památky. Osobně jsem si užil jak návrat předchozích představitelů Spidermana, tak i padouchů. Největší radost mi udělali Defoe s Molinou. Pokud ale byl někdo nespokojen s předchozími filmy, návštěvu kina mu nedoporučuji. Vyvaruje se zklamání a nářků, že ho tenhle třeskutě zábavný film nudil. (17.12.2021)