Hra špiónov

„BYLA BY TO VELKÁ SLUŽBA PRO VELKOU BRITÁNII. A PRO CELÝ SVĚT…“ ///    Příběh obyčejnýho člověka, kterýho zatáhli do špionáže. A změnili mu život… Film z období Kubánský krize takže na téma – Jak byl zachráněn svět. Fajn podívaná plná skutečnosti a Cumberbatche.   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečných událostí. 2.) Zradil jsem revoluci.  /// Thx za titule „zandera“.       /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (25.06.2021)

Mám pro oldschool špionážní filmy slabost, Tinker Taylor pro mě patří mezi nejlepší filmy minulé dekády, a The Curier nezklamal ani v nejmenším - samozřejmě se Alfredsonově majstrštyku nevyrovná, navzdory shodnému obsazení Cumberbatche, ale v žánru obstojí bez problémů. Dobře při tom těží ze své "jinakosti", hlavním hrdinou není žádný protřelý agent, ale obyčejný civilista který se do všeho kolem Kubánské krize zamíchá spíš jen náhodou a zprvu takřka proti své vůli - a to jak, při souběžné snaze o zachování nějakého normálního civilního života, postupně hledá odvahu a zaujetí pro službu je největší silou filmu. Což pak perfektně vygraduje když on sám přebere otěže a stane se hlavním hybatelem. Jen je to vyvrcholení trochu předčasné, poslední půlhodina už trochu změní žánr a ztrácí drajv, i když je nutná pro dovyprávění příběhu - který je podle skutečnosti, což film zvedá na ještě trochu vyšší level. 8/10 (24.04.2021)

Hra špiónů doplácí na jednu zásadní věc, a to na doslova miniaturní zápletku, kterou navíc tvůrci nedokázali jakkoliv oživit. Po dlouhém, otravném úvodu je vyslán jeden anglický obchodník do Ruska, odkud má přivážet zpět do vlasti informace a od té chvíle je divák svědkem jen cest tam a zpátky, s několika vloženými nevýraznými miniudálostmi, aby byli ke konci filmu ústřední hrdinové očekávaně odhaleni a uvězněni. Tato závěrečná pasáž má pak sice konečně nějaký ten dramatičtější a emotivnější nádech, ale ani to už nezachrání celkovou nezáživnost veškerého předešlého zmiňovaného dění. Hra špiónů každopádně nedisponuje ani žádným spádem, ani žádnou opravdu napínavou, či strhující scénou, žádným zvratem, nefungují zde ani příliš emoce, dialogy jsou také nepřesvědčivé a vlažné, ten film prostě nenabízí jakékoliv koření, co by dokázalo zaujmout. Vztah mezi ruským a anglickým agentem jinak nemá žádnou jiskru, a je navíc vyzobrazen silně nepřesvědčivě, a co se atmosféry týče, tak ta sice působivá je, nicméně vliv na působivost filmu jako celku má také minimální. Alespoň že ten Benedict Cumbertbach hraje s obvyklým šarmem a jeho výkon patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co Hra špiónů vůbec nabízí, pořád je to ale málo, abych mohl film komukoliv doporučit, či sám ho hodnotit lépe, než jako slabý, nezáživný průměr. (05.09.2022)

byl jsem připraven na špionážní drama v LaCarreho stylu a tím The Courier úplně není.Hlavní postavou je tu obyčejný obchodník,jež se nechá "naverbovat" svojí vládou,aby spolu s podobným obchodníkem na sovětské straně propašoval nějaké ty tajné dokumenty.Jakkoliv je zápletka opřená o skutečné události,na filmovém poli nejde o nic nového a Courier - film přesně tak působí.Vlastně jsem měl velmi často dojem,že jedním z cílů tvůrců bylo nijak nevybočit a nepřijít s ničím novým.Z úplného průměru to každopádně táhnou nahoru oba hlavní herci.Jak standardně velmi dobrý Cumberbatch,tak pro mě úplně neznámý Merab Ninidze...60% (24.04.2021)

"Možná jsme jen dva lidé, ale tak začínají změny..." Natolik byl vztah a pouto mezi nejvýznamnějším sovětským špionech Olegem Penkovskim a jeho britskou spojkou, "obyčejným obchodníkem"  Grevillem Wynnem vylíčen podle reality, nedokáže asi člověk moc dobře posoudit. Především ona scéna z vězení, kde mají oba možnost se spolu po zatčení a proběhlých výsleších krátce setkat, aby mohl Wynne Penkovskemu sdělit, že přeci jen dosáhl svého (tedy odvrácení jaderného konfliktu mezi Sovětským Svazem a USA kvůli rozmístění jaderných raket na Kubě v roce 1962), na mě úplně věrohodně nepůsobila. Ale beru, že je to přeci jen film... Celkově má ale tento špionážní film klasického střihu velmi dobrou atmosféru (viz třeba velmi přiléhavá hudba nebo použití příhodných dokumentárních záběrů). Líbil se mi ale i záměr filmařů, ukázat na paralelu, pokud jde o  rodinné zázemí obou aktérů (oba ženatí s poměrně malými dětmi ač tedy u Penkovskeho šlo o holčičku zatímco u Wynneho o kluka). No a co jsem si tedy vysloveně užil, bylo poměrně dost záběrů z exteriérů i interiérů "mého" ministerstva dopravy. (10.12.2021)