Spider-Man: Cez paralelné svety

Nářez plný nápadů. Oslava všech kreslířů a umělců, kteří každému z představených světů vtiskli výjimečnou a jedinečnou atmosféru. Akční scény jsou tak nabité, že budete chtít jít velmi brzy do kina znovu. Užít si je, studovat je. Ne však jen vizálem je divák živ a je třeba pochválit i scénář. Každá postava je skvěle promyšlená, má svůj minipříběh a vyvíjí se. Moudra, která Spider-mani/manky sypou z rukávů dávají smysl a baví  (protože Spidy je srandista), kazdý divák si zde musí něco najít. Mě se jako Petru B. Parkerovi taky narodila od prvního dílu dcera a jestli jsem v něm poznával svoje otcovské stereotypy? No jasně že ano, tak dobře jsou ty postavy napsané. Každý si tu něco najde. Má to i svou osudovost a nezvyklého padoucha, který to v jedničce zchytal koblihou a pak měl trochu smůlu. Z trdlovitého vědce a padoucha třetí kategorie až na zkázu celého multivesmíru snadno a rychle? No možná ne zkázu... možná, protoře si musíme počkat na trojku. No a shrnutí? Po reklamně na časopis Sluníčko to sešlápne plyn až k podlaze zvolní až v otevřeném závěru. - Tys ji vzal do další bitky? - Já? Ne. Dyťs to zakázala, takže ne. Vůbec. (04.06.2023)

Audiovizuální mrda o pět úrovní výše, než jakákoliv konkurence. Nápaditost nezná mezí, přičemž postavy jsou stále funkční a sympatické. Je ale třeba říct, že po víc než dvou hodinách vám asi půjde hlava kolem. Tenhle guláš barev a vjemů totiž jede stále na plný plyn a nikdy nezastaví. Může to být chvílemi únavné, ale to holt umění bývá. (24.12.2023)

Animace je absolutně špičková, jasnej adept na plešouna. Ke všemu je to dobře napsaný po vyprávěčský stránce, hezká post-moderna ve svým jádru, navíc je to dobře napsaný i co se tempa a emocí týče. Bomba.  Vyhejbal jsem se všem recenzím, protože jsem kino prostě letos fakt nestíhal ani na filmy, který jsem chtěl vidět, a tak jsem ani nevěděl, jaká pumelice do jater mě čeká na konci. On totiž začne třetí akt a já si říkám, jak to skvěle vytempovaný, že teď přijde ten mega boss fight na závěr... a ono nic. On ten film tím svým finálem neskutečně zhořkne. Protože pokud jsem se letos něco naučil, tak to, že umřít můžeme kdykoliv, a já se toho finále ani nemusím dočkat. No. Jinak absolutorium. No. Dneska už holt žijeme v době frančíz a sequelů. (02.09.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Vizuálně je to přinejmenším stejná pecka jako první díl. A opět to vypadá, že množství drobných obrazových fórků vyžaduje k odhalení více než jedno shlédnutí. Jenže, proč na film koukat znovu? Vždyť ho většinu zabírají neinvenční dialogové scény mezi Milesem či Gwen a rodiči. A ani po 140 minutách film nemá konec. Jsem zřejmě jeden z mála, co nemusí seriály. Bohužel, za pár let už zřejmě nebude nic jiného ani v kinech... (22.06.2023)