Cherry

Dekadentní Forrest Gump. Takový dost ulítlý. Vlastně přesný opak toho jaký by Gump vůbec mohl být. Film, který velice jednoduše nadnese ukázky toho jak se asi bude odvíjet. Je to docela psycho. Ale pak to nezačne být narativní psycho jako spíše obecné. Vlastně se dost jednoduše zdá, že to není jeden film jako spíše asi čtyři v jednom. Minimálně. Dost schizofrenické. Režiséři si po Avengers dali něco více autorského a asi jim to svědčí. Věřím, že autor bude nadšen. Film je to dost svérázný a vlastně dost zapamatovatelný. Jenže stejně tak neuvěřitelně nudný. Protože se nikam moc neposouvá a člověk asi není schopný ani nějak říct o čem byl. Byla to silná dekadentní jízda, která se zdála dost zvláštní a taková i zůstala. Těžce uchopitelný film i samotným scénářem, který není nijak dynamický, ani nijak neodsýpá. Hlavním tahounem je opět Holland, který jednoduše ukazuje jak dokonalý je. (20.03.2021)

,,KDE CHCETE, ABYCH ZAČAL?…“ /// Dospělej Tom Holland (i když furt brečí…) ve zvláštním filmu. Není divnej jako divnej…. Jen prostě nevím, jestli mě to baví, nebo nebaví. Má to takový ospalý tempo… ale v příběhu se najde dost zajímavejch okamžiků… Cherry vypráví… o lásce, o životě… a třeba vojenská kapitola je fajn. Fajn je i Ciara Bravo. Problém je PTSD a proto celá druhá půlka nemá s optimistickejma vyhlídkami na spokojenej život pranic společnýho. Sledování do sraček namočenejch osob je dost vopruz, ale nemyslím, že v tom je hlavní problém tohohle filmu. Spíš se to tak nějak „nerýmuje“ a dohromady nepasuje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 20187 napsal Nico Walker, neznám. 2.) Doma smažíme. A může za to válka. 3.) Thx za titule ,,Karel Himmer“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (20.04.2021)

Už to není tak často, jako dřív, když jsem ve videopůjčovně objevoval filmové skvosty, viděl je poprvé a konstatoval, jaké krásné zážitky mi ten Hollywood připravuje. Dnes už žiju ve světě, kde sleduji hlavně novinky, jelikož ty staré klasiky z 90tých a 80tých let docela znám a tak je daleko těžší najít něco, co mě jako diváka dokáže poznamenat. Řekl bych, že Hollywood to zvládne maximálně párkrát do roka a s filmem Cherry si udělal letošní první zářez. Bratři Russovi už se odprostili od doby, kdy točili průměrné komedie. Marvel univerzum je naučilo preciznosti, originálnosti a jistých režisérských prvků, které je odlišují od jiných režisérů, a ty aplikovali do dramatu Cherry, čímž dokázali jak šikovní na dnešní režisérské poměry jsou. Navíc se tu neuvěřitelně prolínají žánry. Film začíná jako teen romantika, pokračuje jako válečná apokalypsa s nejlepší válečnou atmosférou posledních let, následuje feťácké drama a končí gangsterkou o loupežníkovi, který vykrádá banky. Takovej žánrový crossover jsem tu zase dlouho neviděl a na době dvou a půl hodin nebyl moment, kdy bych se nudil. U toho feťáckýho dramatu jsem si s chutí zavzpomínal na Rekviem za sen a říkal si, že dlouho jsem neviděl tak hnusnou feťáckou kobku jako v případě tohoto filmu. Cherry je prostě zážitek, zážitek z Hollwoodu, který mě opět nutil sledovat každý jednotlivý záběr a kochat se skvostnou filmařinou. Navíc s Tomem Hollandem, do kterého byste tuto roli v životě neřekli. Už dávno to není ten ňouma Spajdi, rodí se tu jedno z největších hereckých jmen Hollywoodu současnosti. Když už jsem si myslel, že udržím emoce na uzdě a budu tvrdák, tak poslední záběr mě totálně rozebral. (17.03.2021)

Film dvou polovin, zatímco v té první si Russoovci pohrávají s každou scénou, s každým záběrem, ať už prací s kamerou, s color gradingem, s hudbou či formátem, tak v té druhé se tento aspekt ku škodě, i když věřím že vědomě vytrácí. Od počátku film valí solidně kupředu, děj se hezky svižně posouvá a člověk se nestačí nudit, avšak od půle jde o pravý opak, děj se točí v kruhu a prokazuje jen malé posuny. Po pár minutách se režiséři odpoutají i od boření čtvrté stěny, které mi přišlo naprosto nevhodně, ale já obecně tuto filmařskou techniku příliš nevyznávám. Za zmínku určitě stojí i jednak zajímavý soundtrack, ale i práce s hudbou obecně, kdy občas originálním skladbám sekundují licencované tracky vážné hudby. Pochválit musím i Hollanda, který mi přišel naprosto přesvědčivý v každé poloze této vcelku emočně rozmanité postavy, moc tedy nechápu jeho opomenutí z oscarových nominací. Suma sumárum tedy šedý průměr, ale jak herec v hlavní roli, tak i režisérští bratři ukázali nemalý potenciál směrem do budoucna. 6/10 (16.03.2021)

„Kéž bych nikdy neřekla, že odjedu do Montrealu,“ hlesne přítelkyně Emily, která se nechala „vtáhnout“ do partnerovy posttraumatické stresové poruchy a následně drogové závislosti. A já říkám: kéž by bratři Anthony a Joe Russo ubrali na ambicích. Zdlouhavé a nevyvážené. Jako by chtěli dokázat, že už jsou zatraceně zkušení režiséři a že sakra „umí“. Příběhů o ztrápených jedincích jsme tu měli nespočet a řada z nich byla o třídu lepších. Tenhle ve mně nezanechal téměř nic. Vše začíná seznámením naivního kluka se školní (a nakonec osudovou) láskou, pokračuje narukováním do armády, kde coby medik v Iráku vidí vše z první řady. Po návratu do běžného života si vlivem válečného pekla vypěstuje závislost na drogách, která ho přivede až k vykrádání bank. Takže po středoškolské romanci si hrajeme se samopalem i s jehlami, ale komplexně to na mě nepůsobilo. Vlastně nijak. 140 minut zbytečných formálních kudrlinek, řady scén, které se vlečou a ve kterých se neodehrává nic významného. Necítil jsem ani osudovost vztahu, který tvoří jádro celého vyprávění. Stejně tak jsem necítil pověstné šimrání v břiše při válečných scénách nebo nějakou syrovost při servírování drogových seancí, ač mě tahle kapitola bavila nejvíc. Ve výsledku tudíž nic, kvůli čemu bych skákal do stropu. (19.03.2021)