My tři, nebo nikdo

Pokud film srovnám s veleúspěšnými Nedotknutelnými, s kterými sdílí podobný komediální tón a snahu o podobný účinek na diváka, pak musím říct, že "Les intouchables" jsou oproti tomuhle maximálně propracovanému, našlapanému a nevídaně poutavému počinu jen slabým odvárkem. Scénárista a režisér Kheirona vypráví do detailu přesně (jak je vidět ze závěrečných titulků) o peripetiích své vlastní rodiny v době pádu íránského šáha, za islámské revoluce, o politickém pronásledování a těžkém útěku do Francie, to vše s nadhledem, ale bez zlehčování. I když dějové zápletky a zvraty nejsou zrovna veselé, u filmu jsem se (někdy přes slzy) nasmál jako už dlouho ne. Nechápu, proč se nedostal do širší distribuce (...anebo spíš chápu, ale pěkně mě to štve). (12.05.2016)

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Leïla Bekhti. Výzvu mám ze dvou třetin splněnu a moje rozporuplné pocity byly převáženy na stranu pozitivna zase díky mé milované Francii. Velmi milý a originální snímek, od začátku jsem si říkal, vždyť je to smutné, proč se musím smát? Záhy jsem pochopil, že jde o hořkosladký, tragikomický film, jenž se snaží některé vážné věci odlehčit nebo podat úsměvným způsobem. Se zájmem jsme na závěr sledoval, že se jednalo o zobrazení skutečných událostí, nešlo tedy pouze o fikci na pozadí skutečných historických událostí. Film tak nabízí mix sociálního dramatu, politické angažovanosti a hlavně základních hodnot jako je láska, rodina a přátelství. (10.11.2020)

Čekal jsem víc. Nesourodost. Když už si dali tu práci a na půl hodiny ukazovali Hibata ve vězení, čekal bych že z toho scénář vytříská víc než jen opodstatněnost tvrzení, že hlavní hrdina byl politickým vězněm. Obecně vzato, ono celé to opoziční vystupování je smrsknuté spíše na náznaky. Závěr v pařížské periferii je rozehrou pro Hibatovu glorifikace. Jako komedie drama to nefunguje. (23.06.2019)

Velké zklamání. Snahy o vtipy i o vypjaté emoce byly velké a nebylo jich málo, ale drtivá většina jich bylo bezzubých, dětsky prvoplánových a neměly břink. A taky nedokázaly zakrýt jedinou snahu filmu, a to sice tu, že bez ohledu na rasu a původ se máme všichni rádi, jsme nejlepší kamarádi a dokážeme spolu bezproblémově vyžít a obohacovat společnost. Ještě že to nebylo delší! (31.03.2016)

Zo všetkého najviac sa mi páčila tá autenticita vizuálneho prevedenia, čomu nasvedčovali aj fotografie na konci filmu. Samozrejme aj samotný dej nasvedčoval tomu, že išlo o skutočný nefalšovaný príbeh jednej komunity, ktorá sa musela vysporiadať s neľahkými osudmi. Tá časť príbehu, ktorá sa odohrávala v Iráne ma absolútne fascinovala (a tej samotnej by som dal kľudne 5*), no bohužiaľ po emigrácii do Francúzska film upadol do takého ustáleného tempa, ktoré ma tak trochu sklamalo. Už to proste nebolo ono... A ten postranný humor bol tiež taká dvojaká zbraň - niekedy skvelo poslúžil na odľahčenie situácie, no občas to tam bolo skôr na škodu a nehodilo sa to tam. (09.11.2016)