Řeka

Ve srovnání s Machatého filmy působí Rovenského Řeka mnohem skromněji, ale zároveň mnohem bezprostředněji a hřejivěji. Hlavním tématem je láska. Zatímco Machatý zobrazil její tragickou variantu, Rovenský zvolil pohled romantický, navíc zasazený do typicky české krajiny a do neméně typického společenského prostředí. A stejně jako Machatého filmy, i Řeka si vydobyla obdiv a uznání na mezinárodních festivalech. Necelý rok po natočení byla pořízena v Berlíně dabovaná verze, která se poté uváděla ve třiceti zemích světa pod názvem Mladá láska (Junge Liebe). Za zmínku jistě stojí vyjádření mezinárodních porotců o rozhodnutí udělení prestižní ceny Poháru města Benátek za rok 1934: "Za velké tvůrčí úsilí, dosažené nejprostšími uměleckými prostředky a současně za plné pochopení a přesvědčivé ztvárnění přírody, což obojí je výrazem skutečné národní filmové školy." V tom tkví samá podstata celého filmu. Řeka je vskutku dílo ryze národní, přinášející do tehdejšího kinematografického spektra nový, osobitý tón. Rovenský dokázal, že dílo, které těží z hlubokých národních pramenů, může divákům otevřít zajímavější a přitažlivější svět než kosmopolitní podívaná. Řeka je prostou písní o mladé lásce, o kráse rozvíjející se přírody a o těsném sepětí lidí s prostředím, v němž žijí, vyrůstají a které se do nich otiskuje. Námět k filmu napsal posázavský učitel Jindřich Snížek, který měl díky svému povolání možnost konfrontace. Tím, kdo však překvapil, byl Josef Rovenský, známý do té doby spíše jako herec a tvůrce neúspěšných filmů. Okouzlen naivně prostým vztahem dvou mladých lidí, jejichž příběh odvyprávěl moderními výrazovými prostředky, dosáhl svého prvního uměleckého vrcholu. Značný podíl na úspěchu má i citlivý přístup kameramanského mistra Jana Stallicha, který svými záběry na přírodní scenérie záměrně zvýraznil poetiku daného místa. V hlavních rolích se objevili debutanti - neherci Václav Jalovec a Jarmila Beránková, která se později v českém filmu objevovala spíše ve vedlejších rolích. Za pozornost stojí i výkony dospělých partnerů, především sourozenců Vojtových jako rodičů hlavního hrdiny, Rudolfa Deyla staršího v úloze starého učitele a Jana Svitáka v charakterově zajímavé masce pytláka. Na Rovenského Řeku o několik let později zcela otevřeně navázal mladý František Čáp se spisovatelem Václavem Krškou snímkem Ohnivé léto. ŘEKA, dílo čítající již pětasedmdesát roků, je navzdory této skutečnosti stále živým a krystalickým tokem, přinášejícím divákovi otupělého XI. století lásku, mládí a svobodu. Věřím, že si těchto pojmů dokážeme vážit i dnes. (17.03.2009)

Škoda jen nudných částí a ne zrovna nejlíp udělaného konce, protože jinak to je velmi příjemný a dost poetický filmeček, který je perfektně natočený a jsou v něm skvěle vybrané lokace. Navíc má i sympatické hlavní postavy (byť to občas u hereckých výkonů drhne) a celkově se na to dobře dívá a to hlavně svojí klidnou, příjemnou poetickou atmosférou. Akorát bych ten film nedával do dobrodružného žánru, jinak ale souhlasím se všemi. Fakt škoda těch mínusů, bez nich by to asi bylo na 5*. Takhle je to za 4* (14.05.2020)

Monumentální torzo. Přes jistou nedokončenost, přes někdy toporné herecké výkony i přes občasný starosvětský patos má ten film dodnes mocné kouzlo. Nádherné záběry přírody, vynikající scéna v hospodě, kde se stavuje propuštěný pytlák, a originální a cudné vyjádření milostného citu - namísto vzájemného nyvého do očí civění, jen Pavlův kradmý pohled na zafačovaný Pepiččin palec na noze. (01.01.2010)

Rovenského Řeka je perlou v prvorebublikové tvorbě. Je žánrově čistší než Machatého Extase, originálně pojaté poetické drama. Zní to jako rozpor, ale skutečnost takové je. V českém luhu není ojediněná, známe řadu poetických tvůrců. Teď už chápu, proč se líbila Vojtěchu Jasnému - je totiž nezapomenutelná. Její příběh se na první pohled může zdát tucovým, ale není. Je osobní, vypravěný bez klišé, zasahuje do hloubky. I závěr filmu je decentní, je lidsky přirozený nikoliv natočený pro efekt. Kdo se chce podívat na parádní kousek československé kinematografie, s Řekou nesáhne vedle. (08.10.2017)

„Zapni si tu blůzu!“ - „Nejde to, je mi malá.“ Ale že to místy byla i sranda. Pavel Sychra, to je klasa. Profesionální stlač postelí, krejčí (na co jehla a nůžky, stačí sekera), rybář, hráč na harmoniku, česač cizích, nedozrálých jablek a v neposlední řadě snový zachránce zoufalých, bosých princezen. A málem bych zapomněl dodat, že též magnet na lidumily, soudě dle reakcí zbohatlíka, obchodníka či pytláka. Škoda jen, že se od určité chvíle začne chovat jako blb (ale kdo z nás může říct, že by si s chutí neustlal na koleji?). Rovenského až drastické oddalování zjištění pravdy mě bavilo, stejně jako krása prosluněné přírody, která na diváka sálá z téměř každého záběru (i navzdory stáří člověk může ocenit vizuál a technickou stránku snímku), díky tomu se vám i atmosféra filmu dostane po chvilce pod kůži. Dávám slušné 4*. „Kdo z vás dnes ráno byl v obecní áleji na jabkách? Tak ptám se vás naposled, kdo dnes ráno byl v obecní áleji na jabkách?!“ - „Prosím, já.“ - „Hmm.“ - „Ale jsou ještě kyselý.“ - „Ták?!“ - „Ano, potřebujou ještě 14 dní.“ (17.02.2019)