Enola Holmesová

Milé dívčí vyprávění o viktoriánské hrdince, která chce i dnešním dívkám ukázat, že se mají vydat vlastní cestou, je to jen na začátku. Enola pomrkává na diváky a mluví na ně skrz pláno. Žel, pak už se dostaví jen pomatený děj, kde se hledá matka, nehledá matka, pak se hledá vikomt, pak ženská práva... Mě nevadí, že ve viktoriánské Anglii má tajnou tělocvičnu bojových umění černoška, která vede čajovnu. Co mi ale vadí, že v ději to nemá žádné opodstatnění, a že děj samotný nemá žádnou jasnou linku. Nebo aspoň atmosféru. A že je to vlastně dost nudné. SHRNUTÍ: Girls power dokázala Harley Quinn mnohem zábavněji. (01.11.2020)

Filmove poteseni. Prepracovani typicke legendy Sherlicka Holmese. Tentokrat se zamerenim na nezname postavy: jeho inteligentni detskou sestru. Je zabavna, urputna a ma neuveritelny komedialni talent. Na me je to ponekud dlouhe. Místo kriminálky to je spíš romance s akcí a humorem. Notná část monologů zas a znovu, s vervou, která může odrazovat, podtrhuje myšlenku o nutnosti odmítat zastaralé genderové role a prosazovat nové. Také dialogy jsou přetížené výchovnými poznámkami o hledání vlastní cesty životem nebo o mužích, kteří nemají zájem měnit svět, jenž jim vyhovuje. Skutečně originálních nápadů je ve filmu poskrovnu. Podobně jako jiné tituly od Netflixu připomíná produkt poskládaný bez velkého rozmyslu nad tím, po čem diváci zrovna touží. Tedy například po akčních hrdinkách a estetice komiksů či videoher.Tvůrci si dávají záležet, aby od Enoly Holmesové přes nestřídmou dvouhodinovou stopáž nedokázal odtrhnout oči ani ten nejroztěkanější divák. Vedle netradičních úhlů kamery, energického soundtracku a zpřehledňujících změn barevného ladění si pomáhají animovanými sekvencemi nebo mezititulky jako z němého filmu. Vyprávění, postupně se rozbíhající do vedlejších kolejí, z nichž ne všechny vedou k uspokojivému cíli, ovšem není stejně dynamické jako vizuální styl. Místo aby příběh gradoval, rozpadá se na tonálně různorodé a kauzálně slabě provázané epizody. Spolehlivěji než ústřední tajemství, nakonec vyznívající trochu do prázdna, jej drží pohromadě a táhne vpřed výkon Millie Bobby Brownové. Šestnáctiletá herečka, proslavená rolí El ve sci-fi seriálu Stranger Things, je bezprostřední ve všech polohách a kostýmech. Nikdy neztrácí jiskru ani cit pro komediální timing. Její inteligentní, pozorná a tvrdohlavá hrdinka zůstává konstantně okouzlující vzdor tomu, jak nekonzistentní je vinou eklektického stylu a "freestylového" vyprávění zbytek filmu. Autoři film pojali jako feministický argument a jeho poselství nadřadili soudržné vyprávěcí struktuře a logice vývoje hlavní postavy. (17.10.2020)

Námět by byl slibný. Mladičká sestra bratrů Holmesových se vydá hledat jejich zmizelou matku a cestou potká lorďátko na útěku, kterému musí pomoct. Bohužel, exekuce zářná není. Nemám problém s barevným anglickým venkovem, ale pro viktoriánský Londýn se použitá barevná paleta opravdu nehodí. Představitelka Enoly je šikovná, ale nic nezmůže s tím, že její postava je až příliš velká feministická ikona, aby z ní byla zajímavá postava. Už pokolikáté v posledních letech mám chuť opakovat, že propagovat feminismus je chvályhodné, ale nesmí to být na úkor postav a příběhu a že to výrazně omezuje škálu ženských postav, na které jsme bývali zvyklí. Pokud z Mycrofta uděláte šovinistické hovado, co to vypovídá o jejich matce, která vychovala také jeho a kterou Enola tak zbožňuje? Taky musím připomenout, že Enola a její matka žily z Mycroftových peněz, takže nejsou zrovna moc oprávněné ohánět se kartou silné ženy. A pokud se mimochodem těšíte na Sherlocka Holmese, tak se na něj raději moc nezaměřujte. Ve filmu je dohromady nějaký deset minut. (29.09.2020)

K Enole jsem od začátku přistupoval dost opatrně, přece jen postavit film na existenci sestry Sherlocka Holmese, která v originálních povídkách neexistuje, bylo z mého pohledu trochu drzé, troufalé, ba přímo svatokrádežnické. A tak mě samotného překvapuje, že tenhle vtipný, solidně napsaný a ještě lépe zahraný kus je pravděpodobně zatím nejlepší film, co jsem tenhle rok viděl. Naštěstí neseru kostky z toho, že se i ženy v Londýně na konci devatenáctého století můžou umět prát ani mi nescvrkává penis fakt, že ne každá dáma musí být plochá tichá domácí puťka, a tak jsem si celé dvě hodiny užil. A soundtrack Daniela Pembertona je pecka. (24.09.2020)

Lhal bych si hodně do kapsy, kdybych dal o tu hvězdu navíc. Trochu jsem se těšil na to, že to bude můj guilty pleasure s mou oblíbenou Millie Bobby Brown, ale na druhou stranu jsem se bál, že to bude nuda a ona to teda fakt táhlá, nezábavná nuda byla. Dokážu pochválit jen mou oblíbenkyni a zpracovaní..jinak mě sralo například to mluvení do kamery, který tam být nemuselo a třeba i to, že v jednu chvili se Enola prát neumí a pak najednou jo..prostě mě to fakt nebavilo. (23.09.2020)