Rara
Rara
Réžia:
Pepa San MartínKamera:
Enrique StindtHudba:
Ignacio Pérez MarínHrajú:
Julia Lübbert, Mariana Loyola, Daniel Muñoz, Emilia Ossandon, Sigrid Alegría, Coca Guazzini, Agustina MuñozObsahy(1)
Po rozvodu rodičů žije dvanáctiletá Sára s mladší sestrou u matky a její partnerky. Každodenní život téhle čtveřice se od běžného rodinného života ostatních příliš neliší. Sára je dokonce nadmíru spokojená. Ale ne všichni to vidí stejně – především její otec o tom dost pochybuje. S blížícími se třináctými narozeninami toho na Sáru začíná být nějak moc – první láska, tělo procházející změnami a do toho ještě spor s rodiči. Všechno je zkrátka špatně. Citlivě natočený debut Pepy San Martínové vychází z reálného soudního sporu o výchovu dětí lesbickým párem. (Cinemax)
(viac)Videá (3)
Recenzie (6)
To, že je Rara natočena z pohledu dětí, je její silnou stránkou, jenže je to prakticky také vše zajímavé, co nabízí. Většina scén začne a končí, hlouběji nezasáhne a právě takový pocit jsem měl i z celého filmu. Nic výrazného totiž nečeká ani v jeho závěru, ten je vlastně očekávaný. Přesto na debut slušné a poutavé, i kdyby šlo jen o ten pohled na věc. 60% ()
Celý čas taký normálny film zo života, kde som vôbec netušil, v čom bude pes zakopaný a zistil som to poriadne až pri poslednej sekvencii. Z nej totiž mnohé nevypovedané vyplýva a tesne pred ňou som si myslel, že film skončí úplne inak. Nie opačne, ale tak, ako to cítia jednotlivé postavy. Až úplne na záver mi došlo, prečo decká musí vychovávať ženský pár a nie mama s novým partnerom. Film na popremietaciu diskusiu pri vínku, kde si každý povie, čo si myslí a možno si každý bude myslieť niečo odlišné. ()
Ten základný konflikt je celý čas v pozadí. Vzťahy otca i mám sa zdajú idylické. Otec rozhodne nepôsobí ako zlý človek, čo nemá na dcéry čas, naopak. S bývalou ženou komunikuje slušne, nekričí. A zrazu je koniec... Keď chceli tvorcovia upozorniť na problém a mali karty celý čas v rukách, prečo chodili celý film okolo horúcej kaše a nespravili z toho druhú Kramerovú vs. Kramer? Festival inakosti 2016 ()
Film se hodí spíš k nedělnímu večeru při vínu a jahodách. Přestože se totiž jedná o vcelku vážné téma, je natočené z pohledu dětí a vyvaruje se jakémukoli soudnímu dramatu. Pěkná jednohubka. ()
To, že hlavní roli hrají děti, je vlastně největší devíza tohoto dramatu. Jinak by se jednalo o klasickou tříhvězdovou záležitost. S nimi ale režisérka vypráví příběh naprosto nenucenou formou z pohledu dětských očí. Takže koukáte, přemýšlíte, děláte závěry...abyste na závěr byli překvapení z toho, že celá ta situace je trošku jinak. Trošku jinak proto, že i dětské oči v tu chvíli prozřou. ()
Reklama