Matinee

Velmi zajímavý film, který figuroval už na mém seznamu roku 2019, ale holt nebyly titulky. Masaharu Fukujama jako flamenco kytarista Makino Satoši má  po čtyřicítce své hudební identity. Potká novinářku Komine Jóko (Juriko Išida), která má vše co chce, perfektní práci, snoubence. Přesto cítí, že není vše v pořádku. Romantické drama, kde hlavní dvojku od sebe oddělují těžkosti okolního světa, také lidé, kteří o ně stojí. Herecké výkony jsou fajn, byť Išida samozřejmě překonává ostatní. nenápadná Júki Sakurai mě taky dostala (dlouhodobě mám její filmografii v plánu). Krásná kytarová hudba a OST celkově (Jugo Kanno), včetně vychytávek typu skutečná hvězda Thibault Garcia. Velmi pěkné technické zpracování, sychravá podzimní zádumčivá nálada, sice scénáristicky vše, co se dá očekávat od žánru, ale zase je to nevtíravé, nehysterické a většinu času mě to bavio. 3,5 hvězdy nevylučuji reprízu. Podle mě romance pro starší a pokročilé, respektive trpělivé. (11.10.2021)

Má k tomu jen dvě výtky – to neustálé skákání v čase a ne vždy přesvědčivý výkon Fukujamy Masaharua. Jinak? Strašně se mi to líbilo! Neuvěřitelně mi to svou náladou sedlo. Vztah dvou dospělých lidí na dálku. O ty dva sice stojí ještě někdo jiný, ale jako by ti ostatní neexistovali. Ti dva po sobě prostě touží, protože si neuvěřitelně rozumí. A musím uznat, že tihle padesátníci tyhle dvě postavy zahrály s přehledem – tedy Išida Juriko perfektně, Fukujamu už jsem zmiňovala. Do toho tklivý, sladkobolný a hluboký tón kytary, to správné podzimní prostředí... a jsem celá jejich. Fakt jsem jim propadla. Není to nijak zvlášť dramatické, ale krásně to bublá pod povrchem. Ano, není to 100% konzistentní, ale i tak se mi to líbilo. Sedlo mi to. Titulky. (23.09.2021)