Druhý svého jména (S01E03)

Po dlouhé době jsem se s vidinou druhé série rozhodla k tomuto seriálu vrátit. Předtím jsem si ale musela předchozí dva díly osvěžit, jelikož mi v paměti utkvěly jen útržky… Třetí díl bohužel ještě více prohlubuje a bohužel pokračuje s tím, co mě štvalo už v druhém. Nekonečné politikaření a pletichaření, spousty řečí apod. No kéž by se některá postava v tomto mohla alespoň částečně vyrovnat Malíčkovi řeknu fajn. Ale tohle? Žádná postava mu v tomto ohledu nasahá ani po kotníky a všechny jejich manipulace s králem a podobně jsou tak průhledné, že si říkám, jak hloupé všechny postavy musí být, aby to přehlédly? Děj zcela nesmyslně a za mě zbytečně poskočil o tři roky. No ale budiž. Princeznu otec pořád tlačí do sňatku a mezitím se její strýc snaží porazit "krále krabíků". Jeho dosavadní neúspěch je mi záhadou stejně tak jako jeho neohrožený sprint vstříc nepřátelům a tisícům šípů. Aspoň jsem se zasmála. Není to vyloženě špatný díl ale také to není nic, co bych si kdovíjak užívala. (16.02.2024)

Sérial už zaujal první ep, ale až teprve ve třetí nabralo grády. Kromě začátku a konce se zde díváme na rodinou/politickou směs kde se Rhaenyra, Králova dědička, nechce vdát za Lannistera. Zatím co král zapíjí svého prvorozeného syna (spíše svojí neposlušnou dceru). Epizoda se zaměří na Krále Viseryse a jeho vztah k jeho dceře, což bych řekl že dělá už tři díly v kuse, což je docela otravné. Chemie mezi Cristonem Colem a Rhaenerys Targaryen byla úžasná. Poslední scéna kde vidíme úžasná herecký výkon Matta Smitha jako Daemona byl úžasný. Seriál je zatím na dobré cestě být lepším, než GoT. (05.09.2022)

Spoilery! Na negříky s bílým hárem se zvyká horko těžko. K jakékoli postavě je nesmírně těžké vybudovat si vztah, neboť jsou to pouze laciné odosobněné kopie charakterů z původního seriálu, které tenkrát skvěle zafungovaly. Je mi doposud sympatická snad jenom nesmírně výrazná postava Daemona, avšak rozhodně nefandím seriálovým momentům typu 1 proti milionu. Není těžké zde poznat, co Martin skutečně napsal a co je fikce scénáristů. Vlastně celý tento projekt dost připomíná pořad Věřte nevěřte. Jakkoli byla závěrečná bitva epicky zpracovaná, tak bytostně nenávidím podobné scény, kdy si jeden člověk poradí s milionem nepřátel, které na něj postupně nabíhají tak, aby mohl jednoho po druhém masakrovat, či kde jeden člověk probíhá salvou šípů takřka bez škrábnutí. Přesto tento seriál není vyloženě špatný, jen vám u toho zkrátka nestojí péro jako tomu bylo pravidelně u původních GoT. Mám pocit, že sleduji trošku takovou recyklaci toho co dříve fungovalo, jen tomu chybí duše. Snad se to časem trošku zlepší. [75 %] (08.09.2022)

Třetí díl odhalil nedostatky toho, jak moc se posouváme v čase asi nejvíc. A já jsem si říkala, zda kvůli konci nepůsobila epizoda nevyváženě, klidně bych to dala na začátek dílu čtvrtého. Ale to oni nemohli, protože je jasný, že příště zase poskočíme. Protože tempo do té doby a veškerá symbolika dělali zatím nejlepší díl. Konec to nezkazil, možná někdo nazve posledních patnáct minut jako vrchol dílu, protože tam je konečně akce. Ale jak jsou všechni z Daemona nadšený, já pořád ještě nemůžu. Já ho neznám. Ale zase je fajn, že díky tomu začátek "akce s vlajkou" u mě probíhal snad s šesti scénáři, co se stane potom. To činí děj nepředvídatelný. Mám raději, když je děj nepředvídatelný, ale zároveň se mi postavy zaryjou pod kůži. To ještě moc neproběhlo... (07.09.2022)

Kua, zapřísáhl jsem se po 8. serii GoT, že už nikdy nebudu ztrácet čas s ničím, co je založeno na psaní toho tlustého budižkničemy Gay R.R. Martina. Ale stejně jsem neodolal. A zatím kupodivu dobré. Obzvláště dobře to funguje jako léčivá náplast poté, co cítím potřebu vypíchnout si obě oči a uši zalít betonem, po shlédnutí prvních dvou dílů Prstenů moci.  Takže jo, možná o dalších pár serií později, až to nějaký idiot zase zazdí čímsi absurdně dementním, budu zase nadávat, ale zatím jsem celkem spokojený, a po delší době se zas těším u něčeho na další díly. (12.09.2022)