Děti Slunce

U Potomků Slunce jsem naštěstí nečekala nic převratného, nebo chytrého. Šla jsem do toho s vědomím, že to bude dost romantické a chvílemi dramatické. Dvě hlavní dvojice mne bavili už od začáku a byla jsem ráda, že oboum dali Korejci prostor. Má to nádherný hudební doprovod, který mi z mobilu pár let nevymizí. Jsem ráda, že jsem tento seriál viděla a potěšil mne konec. Zaujalo mne, že to dost lidí ohodnotilo před koncem a mám takový dojem, že to ani nedokoukali. No nebudu to protahovat. Doporučuji to jen těm, kteří mají rádi romantiku, jiné prostředí než JK, hezké korejské OSTy a vlastně ti co mají rádi typické korejské melodrama. Nic jiného od toho prosím nečekejte. A ještě perlička: Onew, který je Kpoper a ani trochu zkušený herec, je v roli sluníčka absolutně roztomilý... (20.04.2016)

Komentář po deseti epizodách: Má to negativa, naivní ztvárnění obyvatelstva fiktivní balkánské země (herci představující obyvatelstvo hrají, vypadají a mají napsané role vcelku mizerně), ale hlavní čtyři postavy se mi líbí. Vždy mě dokázaly zaujmout ženy, které něco dělaly a doktorce Kang Mo Yun jsem stejně jako hlavní hrdina propadl v okamžiku, kdy je lůžko s raněným tlačeno v rychlosti na operační sál a ona během tohoto na nemocném sedí a resuscituje ho. Zatím bez hodnocení. ■ Finálně: S čistým svědomím 4*. Drobný SPOILER. Když odcestovali z Uru, přestali se v ději vyskytovat nelogičtí obyvatelé (jako fakt nechápu, jestli lidé v Asii vidí obyvatelstvo Balkánu takto) a začalo to být bez problémů koukatelné. Navíc to na konci poslední epizody příjemně rychle ukončili (fakt - možná nejrychlejší rozloučení s postavami asijského seriálu, co jsem dosud viděl). Konec SPOILERu. V zásadě se nedivím, že to v Jižní Koreji mělo takový úspěch - je to patriotické, romantické a pláž na Zakynthosu vypadá pro Korejce jistě exoticky. Jo a má to 17 epizod, ne zde uvedených 16. ■ OST: https://www.youtube.com/watch?v=Aeic7JQ_xds ■ P.S. V posledních epizodách mě příjemně překvapil humor: "To je ta žena ze včerejška," :). (11.07.2016)

Když se mi něco líbí, tak nelogičnosti celkem přehlížím, ale tady mě čtrnáctý díl, tak praštil do očí, že to ani přehlédnout nešlo. Když je někdo rozstřílený jako řešeto a za chvilku běhá po špitále s rukou v gypsu, odskočí si zahrát na super přesného odstřelovače, aby si pak tu ruku zase do toho gypsu narval, tak to je už moc i na tak nekritického diváka, jako jsem já. Poslední dva díly to ale zachránily, protože ty mě bavily hodně a ještě v nich bylo kupodivu minimum flashbacků. Scéna s duchem v tom posledním mě rozesmála nahlas, takže jo. Ty čtyři dám a nebýt toho kiksu, tak šli Songovci do plnejch. (12.06.2016)

Obrovské prachy, herecké hvězdy a proč vlastně, za krásu mírových misí OSN, náborové video pro armádu a lékařské fakulty? Joon-ki Song i Hye-kyo Song umí lépe. Prvních 5 dílů mě to bavilo, pak se z toho ovšem stala nuda, začalo to silně řídnout i přes pokusy o akci a dramatičnost. Výsledek by mě neměl překvapit, protože hlavní režisér nemá nic povedeného na kontě, hlavní scénáristka napsala naposledy výraznou věc v roce 2010 (Secret Garden). Takže to šlo do kopru, slabé charaktery, řídký scénář. A nejhorší na tom je, že se to Korejcům líbilo, sledovanost dosahovala někdy i 30% a více, věc nevídaná více, než dekádu, naposled u série Emperor of the Sea (2004). Tohle mě hodně mrzí, nicméně nezoufejme, věřím, že oba hlavní herci nám spraví chuť v něčem jiném. Co mě nesmírně iritovalo, byla fiktivní země Urk, jako myslel jsem si, že po letech sledování anime a různých šílených nápadů mě už nic nemůže překvapit. Může!!! Na Balkáně je totiž možné všechno, jak nám chtěli ukázat korejští tvůrci, žijou tam pohromadě Afričani, běloši, muslimové a mají se rádi, samozřejmě všichni jsou chudí, hlavně černoši, do toho nějaké to zemětřesení a pašování diamantů, Evropa, tam je přece možný všechno... Výborný výsledek korejské vzdělávací soustavy, nebo spíše pohled do dementních představ scénáristů. (19.04.2016)

Sympatičtí herci, hromada povedených hlášek, dva romantické příběhy, vojenské prostředí, skvělý hudební doprovod, překrásný Zakynthos vydávající se za Uruk a mnoho dalších pozitiv povznáší Descendants of the Sun na něco, co musíte vidět. Já si k seriálu vytvořila silnější pouto i proto, že jsem pár týdnů po odvysílání navštívila kavárnu v Incheonu, ve které se natáčelo několik klíčových scén a také jsem na vlastní kůži zažila, jak moc dokážou Korejci propadnout příběhu z televize. Soundtrack hrál téměř v každém podniku, Song Joong-Ki se stal tváří vlastně úplně všeho, každá druhá odzpívaná písnička v karaoke baru byla překvapivě taky z tohohle seriálu a těch roztomilých plyšáků s velkou hlavou bylo v regálech víc, než ramyeonu. Vím, za pár dní to všechno zase odejde, a přijde nový příběh. Stejně je ale neuvěřitelné, co dokázali Potomci na pár týdnů udělat nejen s celým Seoulem. 4,5* (27.06.2016)