Návrat Lew Harpera

Velmi poctivý film, který je slušným thrillerem, přestože jde o adaptaci detektivního románu. Rosenberg si dal dost záležet, i když se nejedná o žádného Frajera Luka nebo Brubakera. Propracovaný a detaily nešetřící snímek, který si pro jistotu čtvrt hodiny před koncem odskočí do úplně jiného rytmu (Začne to ranou v telefonní budce a pokračuje celkem dramatickou "vodní" scénou). Ústřední Newmanova postava si zachovává jisté svérázy, sympatií se k ní ale rozhodně neubráníme. Slušné jsou i Joanne Woodward a začínající svůdná Melanie Griffith. A Killing Me Softly jako ústřední melodie funguje na jedničku. (21.09.2005)

Podľa mňa na zrovnateľnej kvalitatívnej úrovni ako prvý diel. Opäť sledujeme zašmodrhaný, neprehľadný dej, ktorý má nakoniec jasné rozuzlenie. Popravde, ako pri prvom Harperovi, na celkové pochopenie zápletky budem potrebovať ešte jedno pozretie, čo nemení nič na fakte, že ide o zábavný neo-noir so skvelým hrdinom. Scéna s vodou je dokonalá a má brilantné finále. No a film mi pripomenul neprehľadnosťou deja a neustálou blízkosťou žien v Harperovom okolí, a samozrejme aj žánrom a charizmatickým hlavným hrdinom, The Big Sleep. 70% (31.03.2019)

Což o to, atmosféru to nepostrádá, ovšem vyjma scény v zatopených lázních nenabízí více zapamatovatelných okamžiků. Paul Newman a Stuart Rosenberg se však nemají za co stydět, i když mají na kontech dost lepších věcí. 60%. P.S.: Melanie Griffith musela do krásy ještě pořádně dozrát. Tady je za největší sexbombu Gail Strickland a to nejen proto, že se ve většině scén pohybuje v mokrých bikinách. (30.04.2021)

Harper je zpátky. A je ještě lepší než napoprvé. Začaly mu sice šednout vlasy, ale co na tom, když je pořád tím samým soukromým, stále otevřeným očkem, které nic nepřehlédne. Hlavní výhodou tohohle snímku je, samozřejmě když pomineme fantastického Paula Newmana, jeho scénář. Ve srovnání s prvním dílem je ještě více strhující, stejně zábavný, a díky scéně zatopení sanatoria se nejspíše navždy zapsal do mého soukromého archivu nezapomenutelných filmových momentů. Příběhu prospělo také to, že se odehrává v ponurém New Orleans, které mně osobně připadá mnohem atmosféričtější než slunná Kalifornie. Děj je jaksepatří zamotaný a z původní minizápletky s vyděračským dopisem se během několika desítek minut stane nefalšovaný závod o život(y), a to, že jsem ke konci už tušil, jak se věci mají, neznamenalo, že mě závěr ničím nepřekvapí. Čtyři a půl zaokrouhluji nahoru za to zmíněné sanatorium. (04.02.2012)

Za to, co teď napíšu o tomto filmu, mě asi někdo bude kamenovat. Ale chci být spravedlivá : v životě jsem se tak nenudila, jako u tohoto filmu. Kdyby tam nehrál Paul NEWMAN, tak bych to asi nevydržela ani těch 75 minut, protože pak jsem Tv vypnula. Znovu jsem se ujistila, že Paul N. měl mimořádné osobní charisma a nádherné modré oči, ale ne každá úloha mu sedla. V roce 1975, kdy film vznikl mu bylo 50 let a jako detektiv působil unaveně a nudně. Jeho manželka Joanne WOODWARDOVÁ, která zde hraje postavu Iris byla nemastná neslaná. Jako kdyby to oba hráli bez zájmu (pak nechápu, proč tu roli vzali). Newman zde vyšetřuje něco, vlastně ani nevíte co má vyšetřit, chodí zde sám jak "hejdum pejdum", vždy mu někdo nečekaně vrazí do dršťky nebo on někomu jinému, ale to je tak asi veškeré vzrůšo v tomto filmu. PAULE, odpusť, ale toto bylo pro mě super zklamáním. (26.01.2009)