Frajer Luke

„On nikdy nič nehovorí?“ – „Myslím, že práve niečo povedal.“ Uhrančivý Paul Newman (a trochu aj čertovsky opálený George Kennedy, ale napriek jeho super výkonu sa nedá povedať, že by šlo o klasický príbeh silného mužského priateľstva) rozohráva hru o 50 vajec a vyhlási vojnu systému, ktorý nemôže poraziť, ale musí to skúsiť, lebo ak to neskúsi a zostane tu, bude to preňho horšie, ako smrť. Stuart Rosenberg o 13 rokov neskôr režíroval i Newmanovho priateľa Roberta Redforda a náhodou tiež vo väzenskom epose. Frajer Luke je parádny film, má na svoju dobu revolučnú kameru plnú na tie časy netradičných (až neprijateľných?) záberov, plno kultových scén (časopis, jama, trasenie kríkom), smutných, ale pravdivých hlášok ("Škoda, že ľudia nie sú ako psy."; "Chlap musí ísť po svojej ceste.") a vtipných dialógov ("Čo ste si vtedy myslel?" - "Ja som vtedy príliš nemyslel."). Možno mi to pripadalo troška romantizované (jasné, chlapi sa pri ceste pekne namakajú, ale celé to pôsobí skôr ako troška drsnejší skautský tábor, kde sú bachari poňatí pomaly až ako náhradní otcovia a medzi väzňami panujú mimoriadne vrelé, kamarátske vzťahy), tak ale čo ja viem, možnože v tých dobách to tak naozaj bolo. (06.02.2009)

Film o lidské svobodě, kterou vám nikdo nemůže vzít, ať jste, kde jste, jelikož je ukryta hluboko uvnitř vás. Symbolické drama srovnatelné svým základním významovým rámcem s Formanovým Přeletem nad kukaččím hnízdem. Vynikající a zřejmě životní role Paula Newmana, kde ,,frajerství" primárně symbolizuje jeho tak typický okouzlující úsměv, i když jeho pravým významem je celý příběh jedince bouřícího se proti pravidlům a normám (totalitního) systému, pro který je nejlepší metaforou právě vězení (stejně jako Formanova psychiatrická léčebna...). Jeden z nejlepších filmů americké provenience dokazujících nám, jaké ideály zrodila doba konce šedesátých let, doba květinových dětí, svobody a anarchie... (16.02.2007)

Nadějným aspirantem v kategorii "nejnudnějších úvodních 40 minut v historii filmu" se stává počin Stuarta Rosenberga. Nuda, nuda a zase nuda. Nic jiného jsem si do scény, ve které k Lukeovi přijíždí na návštěvu matka, neříkal. Jestliže je v popisku k filmu zmíněno, že "dny plynou jednotvárně kupředu", tak režisérovi se tyto dny podařilo natočit se zarážející autentičností a já si kvůli tomu musel Frajera Lukea rozdělit na dvě části. Film jsem dokoukal po cca třítýdenní pauze, a to se mi snad ještě nikdy nepodařilo... Po dojemné rozmluvě s rodičem se však atmosféra promění, a začne nejpromakanější prison break v dějinách. Přiznám se, že jsem hrdinovo chování (až na útěky) nechápal, a celá pointa mi došla až pět minut po skončení snímku - asi jsem neměl svůj den - a o to více mne pak odzbrojila. Závěrečná hodina dělá v mých očích z filmu nevyvážený art, a mé pocity jsou tudíž rozporuplné. I tak ale nakonec po těch čtyřech hvězdičkách sáhnu... You´ve been warned. (21.12.2009)

Už dlouho mě nic tak nerozsekalo jako právě Luke. Mustr připomíná Přelet - jedinec se bouří v uzavřeném prostoru proti normám (subsystému), strhává s sebou další členy skupiny a tím se stává nebezpečným. Za což dostává pochopitelně před držku. On se ale zvedá a nepovoluje - rvačka, ač beze smyslu nám naznačuje s kým máme tu čest, to když Luke, jakkoliv bojující proti o hodně silnějšímu soupeři říká: Budeš mě muset zabít, Dragu... Rozdíl oproti Přeletu vidím v tom, že zde systém nemá konkrétní reprezantaci démonického zla, kterou je ve Formanově pecce vrchní sestra. Nevrlý dědeček jako kapitán, ani střelec, jehož brýle odráží realitu, aniž by ji chtěly měnit. Jsou jen apatickým, anonymním činitelem, soukolí stroje, který nelze zastavit, protože je jen otázkou času kdy vás semele. Úsměv na rtech frajerům zůstává. (28.09.2008)

Vždy budem mať slabosť pre filmy z väzenského prostredia. Nestarnúca klasika aj dnes dokáže učarovať svoju rýdzosťou a štýlovosťou. Určitý ľudský charakter sa jednoducho nedá zlomiť nech sa deje, čo sa deje a Paul Newman takú osobnosť stvárnil najlepšie ako to len šlo. Ako by mu bola rola napísaná priamo na telo. Snímka je natočená tak s podmanivou väzenskou atmosférou a hlavne emóciami, že sa jeden nestačí diviť. Z filmu dýcha atmosféra doby a človek, hoci vlastne nerád, spoznáva a sympatizuje s odsúdenými, ktorí sa správajú ako obyčajní ľudia v obyčajnom živote. Na to, že sa film odohráva vo väzení dá sa o ňom povedať, že je celkom optimistický, pohodový a chvíľami aj zábavný. Len ma mrzelo, že ku koncu sa z filmu ona pohoda vytráca. (15.09.2019)