Hollywood

Nebýt Tarantinova loňského počinu, mohla by se tato minisérie jmenovat Once Upon a Time in Hollywood, protože je to v podstatě pohádková verze (poněkud alternativně pojaté) kolébky kinematografie - a proto je třeba ji brát s jistou rezervou. Člověka nepřekvapí, že za scénářem stojí tvůrci seriálu Glee, jelikož si jsou oba projekty v mnohém podobné - tedy, až na ten rating. Nehledě na pohlaví, barvu kůže či sexuální orientaci by měl člověk vždy jít za svým snem a nenechat se odradit všelijakými překážkami a negativními vlivy. Na jednu stranu je Hollywood hodně naivní, chvílemi přehnaně pozitivní až sluníčkářský, na druhou stranu však člověk cítí kritiku světa, který i přes neustálou zář reflektorů skrývá temnou nenávist vůči lidem, kteří jsou zkrátka "jiní". Z hereckého obsazení bych rád vyzdvihnul hlavně Jima Parsonse, jehož nejednoznačný charakter byl vskutku opravdovou výzvou, a za zmínku stojí rovněž nekompromisní Patti LuPone a nesmělý Jake Picking. Dreamland is waiting for you! P.S. V roli Hattie McDaniel by mi více seděla Octavia Spencer. (03.05.2020)

Seriál jednoznačne a jednostranne orientovaný len na to jedno – pseudo utláčané menšiny. Nuž Netflix. Ale aj tak to bolo dobré, hlavne prvá polovica seriálu, a to z dôvodu demaskovania Hollywoodu. Ja som si vôbec nevzal za svoju tú myšlienku utláčania chudákov teplých a černochov. Za svoju som si vzal ideu, ktorá tu bola ukázaná a ktorá možno ani nebola zámerom libtardského režiséra, a to je nastavenie zrkadla Hollywoodu – panuje tam zvrátenosť, vyšinutosť, minimálne dve tretiny ľudí sú tam na práškoch, poriadajú sa tam orgie všetkého druhu a k rolám sa dostávate len skrze posteľ. Bolo to tu ukázané často i vtipne a teda hlavné posolstvo pre mňa plynúce je jasné – nikto z tých takzvaných celebrít si nezaslúži obdiv, nemajú žiadny morálny kredit. (27.09.2020)

Ryan Murphy je talent na témata a je vlastně jedno, jestli je v danou chvíli režíruje nebo "jenom" produkuje. Povídat o Hollywoodu je ale něco, co chce každý fanoušek filmu slyšet. Už to ale není tak atraktivní, když se Vám tu honí menšiny (což by ještě tolik nevadilo) a celé to navíc působí hrozně gay (což je tu braný hodně na krev) a vy jako divák netušíte, jestli je to realita nebo jenom příběh poplatný dnešní době. (21.12.2022)

Nic pro homofoby. Pořádně mě to chytlo až v polovině, když se rozjely přípravy filmu, ale pak mě tahle feel good pohádka o prorážení menšin v Hollywoodu nepustila, i když je odvyprávěná dost divoce, scenáristi se s tím neserou a sypou tam konflikty, které se vyřeší za deset minut, postavy hrozně vysvětlují sebe sama a cliffhanger s pálením filmu byl hodně laciný. Ale už během sledování jsem měl chuť natočit film a změnit svět. Parsons skvělý ve skvělé roli, obzvlášť v interakci s kouzelně štěněcím Pickingem jako Rockem Hudsonem. (03.05.2020)

Hollywood je feel good seriál, který mě hodně bavil. Dylan McDermott, Jeremy Pope a Holland Taylor hrají bezchybně a spolu se zbytkem crew táhnou charismatem barvotiskový děj. Že jde o naivní pohádku vlastně nevadí, koneckonců tím přiznaně odkazují k bezstarostným, lehkonohým filmům poválečné éry (a navíc je příběh zasazený do alternativní historie). Přesto mám s Hollywoodem dva velké problémy. Ze seriálu hrozně čouhá, že je děj především věšákem na ideje tolerance a rovnoprávnosti. A jakkoli jsem svým smýšlením zastáncem téhož, tady je až moc zjevné, že jde tvůrci chtějí v prvé řadě kázat a až v té druhé vyprávět. Druhá výtka směřuje spíše ke struktuře příběhu. V seriálu zcela chybí konflikt a antagonisté, kteří by stáli za řeč. Všechny překážky jsou překonány během několika desítek minut a všechny důležitější postavy, které měly alespoň náznak úmyslů být v opozici vůči snaze hrdinů, jsou velmi rychle konvertovány na světlou stranu síly (Samara Weaving, Jim Parsons, Rob Reiner). Už Aristoteles věděl, že takhle se dobrej příběh nestaví... (18.02.2021)