Tvorcovia:
J.T. RogersHrajú:
Ansel Elgort, Ken Watanabe, Rachel Keller, Ella Rumpf, Rinko Kikuči, Hideaki Itó, Šó Kasamacu, Tomohisa Jamašita, Šun Sugata, Masato Hagiwara, Ajumi Tanida (viac)Série(2) / Epizódy(18)
Obsahy(1)
Kriminálna dráma Tokyo Vice, voľne inšpirovaná skúsenosťami Jakea Adelsteina, sleduje cestu mladého amerického novinára do tokijského podsvetia konca 90. rokov minulého storočia, kde nič nie je tak, ako sa na prvý pohľad zdá. (HBO Max)
Videá (2)
Recenzie (91)
Mam slabost pro Japonsko, fascinuje me jejich kultura, kterou vlastne nechapu. To, jak se mohou tak slepe ridit pravidly, tak svazujicimi... Nechapu, jak tak muzou zit, prijde mi to hrozne nesvobodny. V serialu nechapu pohnutky vetsiny postav, zaroven vizual je mi sympatictejsi nez u Eurforie, kterou jsem nemohla dokoukat, tohle jsem dala za 9 dni a kdybych nemela plny vecery, tak mozna i driv, protoze krome prvnich a poslednich dilu, jsem to dala v mhd. ()
Úprimne od Tokyo Vice som čakal úplne niečo iné - vtipné dialógy, zbesilú akciu a preneované prostredie (v podstate som čakal mix Miami Vice a Naked Director). Namiesto toho tu máme komplexný príbeh, ktorý sa síce ťahá ako sopeľ, ale ponúka nesmierne dobre vygradované a vypointované scény. A ako bonus je to celé formálne, štylisticky a režijne na veľmi vysokej úrovni. Príjemný seriálový zážitok, ktorý sa rozhodne oplatí vidieť. ()
Seriál jsem si velmi užil a vtáhnul mě hned od začátku. Je zde parádně vyobrazena atmosféra Japonska a hlavně Yakuzy, kde cítíte u nich ten respekt jaký si dokáží vytvořit. Elgort parádní a obří plus za japonštinu, kterou musel podstoupit a zvládl to výborně. Seriál se ale podle mě zaměřoval až moc na vedlejší linky a některé části byly natahované až moc. Zde by svědčilo, pokud by měl seriál tak o 2 díly méně a dostaly bychom tak větší tempo. Také od konce jsem čekal, že to bude více uzavřené, ale pokud 2. série bude stejně kvalitní a aspoň tak napínavá jako tahle, tak se budu těšit. ()
„Zkurvení Japonci!“ Verbal, ČSFD, Ostrava 2022. Tak tohle bylo první, co se mi projelo mezi ušima po zhlédnutí tohoto skvělého seroše, pojednávajícího nejen o brutálně otapetovaných japonských vířivých vanách, ale zejména o totálně jeblé japonské fašistické kultuře a bezvýhradné otrocké hierarchické podřízenosti. A ne, nejednalo se při tom průjezdu o hodnocení Japonců či kvality díla, jen se mi okamžitě vybavila veselá historka s filosofickým přesahem, která se odehrála koncem devadesátých let na exkluzivním mezinárodním školení vrcholových nenažerů v Mnichově. (Mongololidé a přitroublí mileniálové mohou v této chvíli s neurovegetativním klidem přestat plýtvat urputným slabikováním a odebrat se slintat si na rozštěpy, nebo co to vlastně mimo rozbíjení atomu takhle přes den obvykle děláte, protože by je následující text mohl zacyklit a tutově jej nepoberou ani chápavými končetinami!) V závěrečné části školení lektor povídá: „Pánové, k vlastnostem top managera patří nejen odborná erudice, ale také všeobecný kulturní přehled. Proto si vás na konec ještě trochu vyzkouším. Budu citovat úryvky z děl světoznámých klasiků a vy se pokusíte rozpoznat autora. Takže: „Radosti, ty jiskro boží, dcero z ráje zrozená ...“ Někdo?“ Naprosté ticho, klopení očí, když tu se najednou v první lajně vymrští Japonec, vypne se do pozoru, freneticky se ukloní a zařve: „Friedrich Schiller, Óda na radost, Weimar 1785.“ Pár lidí uznale zamručí a lektor pokračuje: „Matka vece: Zvonu hlasy volají tě k sobě, nepůjdeš-li, brzo asi zvon si přijde k tobě ...“ Zase chvilku rozpačité ticho, paxe ale opět vymrští onen ťaman a bez zaváhání vypálí: „Johann Wolfgang Goethe, Putující Zvon, Erfurt 1805.“ Pár frajerů pohrdlivě zakroutí hlavami, lektor se blahem vysemení a pokračuje: „Sobě hledejme spíš dobro, žijme sobě ze svého, ač v širé jámě té tu bez účtů a volni ...“ Naprosto stejná situace a jen ťaman strojeně zaječí: „John Milton, Ztracený ráj, Londýn 1667.“ Načež se vzadu jeden chlápek přikloní ke druhému a povídá: „Zkurvení Japonci!“ A vymrštivší se hujerský ťaman bez zaváhání kulometně kontruje: „Max Grundig, CeBit, Hannover 1998.“ Téměř osm plnotučných hodin mě tihle rýžožrouti a Ansel, který překvapivě vyrostl z prkenného divergentního slizáka do přirozeného a sympatického herce, parádně zabavili a byl jsem velmi zvědav, jakpak se to asi celé vysvrbí. Jenže ono to vysvrbělo akorát tak do zasraného útesovisce, a já si teď budu nejmíň rok okusovat nehty jak čurák, jestli to vůbec nějak dopadne a jestli to náhodou pohlupavá většina zase blahoslaveně nezařízne ve prospěch nějaké pastelově oelasťákované svištivé superpičoviny. Vidíte, jak jsem říkal - „Zkurvení Japonci“! ()
1.seria: Mierny nadpriemer, hoci obcas naivny, zo sveta jakuzy, policie a tokijskej prominentnej redakcie a luxusnych "spolocnicok". Mlady gaijin - Jake ako horlivy a japonsky plynulo hovoriaci reporter, hoci american v japonskej redakcii sa prihodne zaplieta do vsetkych spomenutych sfer a ich vzajomnych vztahov. Priznavam, ze to ma svoju atraktivitu, na ktoru tvorcovia stavili, obcas je to vsak prilis naivne. Najviac ma bavila asi redakcna linia a i zivot spolocnicok. Ta prva prevazuje len v prvych dieloch, neskor je to uz len mafianska zalezitost. Polhviezdie urcite pridavam za vynikajuci soundtrack od panov menom Danny Bensi & Saunder Jurriaans. Takmer vzdy je to pri zaverecnych scenach a kreditnych songoch genialne namiesane. Zaver ma moc nepotesil, na strane druhej ani neprekvapil, kedze sa az tam vynorili niektore uplne zrejme otazky, o ktorych sa dovtedy okato mlcalo. Totiz, paky medzi policajtami a mafiou. I tak odporucam. Celkom vitane osviezenie. 70% ()
Galéria (151)
Zaujímavosti (3)
- Když jde Jake Adelstein (Ansel Elgort) se svým kamarádem do night clubu, hraje skladba „Insomnia“ od Faithless. (HanzoBureshi)
- Ansel Elgort se naučil plynule japonsky s pomocí profesionálního novináře, aby mohl napsat tři příběhy před přípravou jeho role. (AffectedFace)
- Když byl v roce 2013 projekt poprvé v produkční fázi, Daniel Radcliffe byl vybrán na roli Adelsteina (Ansel Elgort). (AffectedFace)
Reklama