Tokyo Vice

Mam slabost pro Japonsko, fascinuje me jejich kultura, kterou vlastne nechapu. To, jak se mohou tak slepe ridit pravidly, tak svazujicimi... Nechapu, jak tak muzou zit, prijde mi to hrozne nesvobodny.  V serialu nechapu pohnutky vetsiny postav, zaroven vizual je mi sympatictejsi nez u Eurforie, kterou jsem nemohla dokoukat, tohle jsem dala za 9 dni a kdybych nemela plny vecery, tak mozna i driv, protoze krome prvnich a poslednich dilu, jsem to dala v mhd. (26.07.2022)

S povděkem kvituji, že autoři využili služeb posledního samuraje pro roli posledního policisty, a že vybrali do hlavní role vytáhlého bělocha, páč ten pak všechny přesahuje o hlavu, když už nepřesahuje jako herec. No a pak ten pořád (marný) drsně romantizující náhled bílých autorů na nedávno současné Japonsko.... . A jak nás evropský šmudliky a naše mafie vidí Japonci? Asi taky rozostřeně, řekl bych. - Anebo jsem to nějak nepobral a von je to vlastně jen takový vzpomínkový cyklus na jeden příběh někým prožitý. Tak jo. (07.01.2023)

"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním. Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami k srdci se plíživě k srdci přivinující, a v druhé řadě opakovaně mnohdy přímo fenomenální, série, která vyžaduje, aby do ní divák investoval čas, šel jí v mnohém naproti a nejlépe ji dal vcelku jako jeden film. Hrdě tak kráčí v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | (16.04.2024)

Brilantní neo-noirová záležitost inspirovaná dle skutečných událostí, která je zároveň sugestivní sondou do japonské společnosti (která je k mýmu překvapení hodně hierarchická, konzervativní a korporativní) a Tokijských kriminálních struktur. Ansel Elgort zde herecky exceluje a jen potvrzuje, že je jedním z největších talentů svý generace, přičemž Ken Watanabe mu perfektně sekunduje. (22.05.2022)

Wow, v posledních epizodách druhé sezony to tedy solidně rozjeli, perfektní drama s bezchybným dotažením do konce. Jak většinu série jeli pomalé vyprávění se soustředěním na postavy a vztahy mezi nimi, tak to byl jen buildup k tomu aby v poslední třetině série příběh scénáristé čistě rozsekli - až je mi líto že jsem seriál jel postupně s týdenními rozestupy, při bingování by ta gradace působila ještě mnohem líp. Kdo se bál že tato sezona skončí stejně neuzavřeně jako ta předchozí, tak se do seriálu směle může pustit, neuzavřené tu nezůstalo prakticky nic - jen s mírným  závěrečným pomrknutím k tomu že (nové) příběhy těch postav mohou v dalších sezonách klidně pokračovat. Ale nečekejte akci, ta je v seriálu jen velmi minimálně. Jako celek je to nejlepší Michael Mann od Collateralu. (05.04.2024)