Nesmrteľná milenka

Nehynoucí obdiv, sílící sympatie a v závěru, kde se to vysvětluje pro ty, kteří to ještě nepochopili (viz já :-)), emoce vystoupají až do nebe. Beethoven je můj oblíbený skladatel, Gary můj oblíbený herec, nevím, co by nedokázal zahrát. Kvůli této roli cvičil na piáno několik hodin denně, aby to bylo autentické, k tomu už se nedá co dodat. (31.05.2010)

Ikdyž je to plne patosu,umělosti a hraní si na umělce(Rose asi hodně miluje Amadeea),nelze mě pomoci je to moje káva.Ten film mě nadchl a jediné co mě kazí chuť je představitelka oné osudové ženy a místy přehnané záběry na její trpící tvář(hlavně ve scéně kdy je u umírajícího Ludvíka Van).To co mě však dostalo na mnoha místech je spojení obrazů a mistrovi hudby(a je mi šumák,že vykrádá Formana a Kubricka-odčeho by tu taky byla jejich genialita-kdyby jí nekopírovali průměrní).Zkrátka Nehynoucí láska je zapomenutý film s Oldmanem v rol,která mu sedné víc,než terorista,feťák či vrah jenž si hraje na víc než je a pokud to budete akceptovat,film vám ton vrátí a pokud,tak si pusťte Amádea. A na závěr si pamatuju,a to jsem byl malý kluk,jak byli všichni hrdí,že se tu u Nás v Čechách točí velký americký film a dnes mě nevytrhne,když potkám na výletě do Prahy Conneryho,ale to je už taky prakticky dávno. (01.03.2007)

„Odpustila som mu pre jeho hudbu. Nemohla som nenávidieť človeka, ktorý niečo také napísal.“ NESMRTEĽNÁ MILENKA nie je veľmi strhujúci životopis hudobného génia, ale určite je to poctivá malá dráma o ľuďoch, prekliatí a o tom, ako koľkokrát o našom ďalšom živote rozhodnú hlúpe trojsekundové minutia sa na chodbe hotela. Snímka sa nakrúcala v Českej republike a Gary Oldman (Coppolaov DRACULA) sa tak zapozeral do svojej filmovej partnerky, talianskej herečky Isabelly Rosselliniovej (MODRÝ ZAMAT, SMRŤ JEJ PRISTANE), až kvôli nej ukončil svoje dvojročné manželstvo s herečkou Umou Thurmanovou. Ale dosť pikošiek - aká je NESMRTEĽNÁ MILENKA? V prvom rade má charizmatického Oldmana, ktorý (so skúseným režisérom Bernardom Roseom – jeden z najlepších hororov 90. rokov CANDYMAN) ukazuje slávneho hudobného skladateľa ako s ľuďmi zákerne manipulujúceho, zlostného, žiarlivého, šialeného, hluchého, geniálneho, excentrického, introvertného, bláznivého, iného, originálneho, zúrivého, perfekcionistického, paranoického, detinského a prchkého opilca, ktorý nevedel dodržať slovo. Asi by som dal skôr „len“ 60%... ale mám rád Garyho. (01.01.2005)

Bernard Rose popustil uzdu svojej fantázie na maximum a za túto odvahu si zaslúži obrovský obdiv. Za zdatnej pomoci Oldmana, Soltiho, Ludwiga vana samozrejme (a ďaľších) vytvoril nádhernú mozaiku absúrdnych konšpirácií okolo večnej a záhadami ovenčenej Immortal Beloved, ktorá nielen že nepostráda logiku, naopak, núti diváka hltať každú scénu, indíciu, slovo, tón. A divák len zobe režisérovi z ruky. A ak niekto aj nie, tak je buď príliš informovaný a nie je ochotný hrať túto hru, alebo mu to celé proste smrdí. Ja som sa bavil niekoľkokrát skvele. (11.05.2013)

Bohužel o největším hudebním géniovi všech dob nebyl dosud natočen jediný životopisný film- což je velmi zahanbující! Proto my- milovníci LvB musíme vzít za vděk alespoň těmto filmům, které se zabývají pouze tím pověstným "Možná to bylo třeba takhle", ale z reality zbylo snad jen jeho jméno, hudba a onen dopis...Přesto všechno tento film hodnotím vysoko, možná kvůli té závěrečné scéně (najití adresátky a předání dopisu), která mě vždy celkem dojme.... (03.01.2009)