Candyman

Anotace o brutálním vrahovi ze zásvětí, který má místo ruky hák, naprosto odůvodněně svádí k domněnce, že Candyman je jen jeden z celé řady obdobných béčkových videohorrorů konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Ale to je hluboký omyl - ve skutečnosti se jedná o vizuálně pohledný, působivý a precizně natočený film s výborným dějem, hustou atmosférou, dobrými hereckými výkony (v hlavní roli pěkná ségra Michaela Madsena), syrově krásnými exteriéry chicagské betonové džungle i bezútěšné periferie, skvělou kamerou (pohledy z výšky jsou efektní) a úžasnou hudbou od Philipa Glasse(!). Když jsem si ho kdysi dávno v pravěku půjčoval ve videopůjčovně na VHS, tyhle Candymanovy kvality jsem samozřejmě ještě neviděl, respektive nedokázal ocenit. Ale teď po dlouhých letech jsem si na něm opravdu pochutnal, takže mu dávám subjektivně (ale s čistým svědomím) pět bodů a odpouštím mu jeho drobné nedostatky (převážně klišoidního charakteru). (22.09.2013)

Většina kvality toho filmu spočívá v tom, jak smrtelně vážně se bere. Slasher se soundtrckem Philipa Glasse - jak k tomu vůbec došlo? Připomíná to současnou vlnu vysokých hororů typu Uteč, kde se žánr plně odevzdává sociální kritice a nesnaží se to nijak skrývat. Velmi výjimečný film v kontextu své doby, ale osvěžení i dnes. (02.09.2021)

"Helen, Helen, Helen, Helen, Helen..." 8-o . . . Výborný a přes určitou žánrově netypickou vizuální střízlivost velmi působivý horor na téma >živoucích městských legend< a snad až na tu trošku nesmyslnou ohňovou scénu v závěru velmi skličující film v celé té zobrazené fatální marnosti... Skvělá hudba P.G. vynikajícím způsobem dokresluje atmosféru strachu a bezvýchodnosti ve snaze vyhnout se jednou danému prokletí, se kterým není radno si zahrávat a pokoušet věci tajemné prostou lidskou nedůvěrou... Film, ze kterého vás bude mrazit a budete mít dozajista pár dní problém podívat se beze strachu do zrcadla, natož při tom vyslovovat nějaké to jméno... ;o) (19.10.2006)

Meta horor na téma městských legend, který se sám stal městskou legendou. Stejně jako ve svém úchvatném debutu, přízračném filmu o dospívání "Paperhouse", propojuje režisér Bernard Rose světy reality a fikce pohlcující atmosférou. Ovšem v zájmu provázanosti obou sfér zde není žádná jasná hranice mezi nimi. "Candyman" je jedním z nejlepších hororů nejen devadesátých let proto, že se zcela vymyká obvyklé žánrové produkci, což je dílem právě Roseho svrchovaně koncepčního zpracování. Režisér a scenárista v jedné osobě zásadně rozvíjí původní ideu Barkerovy povídky a dává nám nahlédnout zvenčí na střípky spletitého světa, které spolu s hlavní hrdinkou napjatě probádáváme, až náhle zjistíme, že nás Candyman pohltil a zcela si podmanil. Bravurní gradace vyprávění a stylově precizní sugesce rozklížené reality za pomoci souhry kamery, výpravy a hudby dává dohromady horor, který ačkoli bývá řazen po bok klasických řezníků hororu jako Freddyho Krugera, má mnohem blíže spíš k podobně singulárním a mimoběžným fenoménům jako je "Jakubův žebřík". Oproti němu je Roseho výtvor dokonce stylově nuancovanější právě ve svém balancování na hraně reality a díky tomu také ambivalentnější, ačkoli současně zůstává žánrově ukotvenější a v souladu se svým tématem přízemnější, nebo lépe řečeno v tom dobrém slova smyslu lidovější. Prostě městská legenda, které se nejprve smějeme, myslíme si, že si ji můžeme přivlastnit a analyzovat, jenže pak náhle zjistíme, že se bojíme jít sami na záchod a vyhýbáme se pohledu do zrcadla. (31.05.2020)

Horor, kterej mě provází už od dětství a pokaždý na mě dokáže zaručeně zapůsobit svojí úžasně mrazivou atmosférou, která zejména v prvním půli dosahuje absolutního vrcholu, co se dá kdy vůbec v hororovým žánru vidět, krom toho celá ta legenda o Candymanovi má neskutečně dokonalej hororvej nádech, kterej ještě podporuje prostředí. Druhá půlka už neni tak mrazivě odvyprávěná, ale zásluhou perfektně ztvárněnýho Candymana Tony Toddem a jeho krutýho vraždění hákem se film zase přesouvá na docela realisticky mysteriózní krvavou notu, je to sice slabší, ale stále dokonalý. Candymana pavažuju za jeden z vrcholů hororovýho žánru. (21.08.2008)