Van Gogh

Nebudem písať, že zábery širokých polí a zelených lúk pripomínajú impresionistické obrazy, pretože pravda je taká, že naopak impresionistické obrazy pripomínajú skutočnosť. Život Van Gogha bol iste zaujímavý. Aj jeho záverečná fáza. Výlety do prírody, nová láska, nevestince, kopa sexu, maľovanie, hádky s bráchom, depresie. Pialatov starší film však pôsobí na mňa príliš televízne, aby ma dokázal vtiahnuť tak, ako by mal. Neviem si totiž predstaviť, že ho sledujem na veľkom plátne na nejakom festivale. Mám pocit, že mnohí by tam zaspali. Ak by bol kratší, alebo ak by bol pri tejto mohutnej dĺžke výpravnejší a menej chladný, splnil by svoj účel možno aj dokonale. Vzhľadom na viacero tunajších plných počtov sa ale asi viac jedná o otázku vkusu. (05.12.2014)

Čím více o něm máme materiálu, tím méně je Van Gogh pochopitelný a uchopitelný. Literatura, filmy, ani jeho vlastní obrazy, nám jeho samého neosvětlují, a snad i dokonce zatemňují; vždycky nám z toho vyleze nějaký Van Gogh, vždycky ale jiný. Jako bychom cibuli nelsupovali, nýbrž naslupovali. Jako bychom obraz nekomponovali, nýbrž dekomponovali ve snaze, že pod ním najdeme ještě jiný obraz, kterému budeme lépe rozumnět. Ale pod ním není nic - práce byla zbytečná. A na jaký obraz myslíme? Le Jardin de Daubigny? Nejspíš na jakýkoli. Nyní, když je Vincent Van Gogh symbolem a standardem dobrého vkusu, chtěli bychom poznat ho, spřátelit se s ním, trochu jeho nynější slávy vzít na sebe. Ale není to možné. A tak, pokud se dostaneme do Auvers sur Oise, raději navštivme Museum absinthu, tam možná přece něco vystopujeme... Pozn. 1: Jeho poslední autoportrét z roku roku 1889 zobrazuje strarce, vzezřením filmového doktora Gacheta, jehož portrét se prodal za 82,5 milionu dolarů. Je to ještě pořád Van Gogh? Nebo již nějaký demiurgh? Pozn. 2: Film byl dlouhý! Dvě a půl hodiny! Kdybychom po tuto dobu nepřetržitě sledovali nějaký Goghův obraz, možná by nám to dalo víc. Možná také bychom si vpálili kulku do prsou. Pozn. 3: Autor tohoto díla, Maurice Pialat, má impresionisty dobře odkoukané. Jelikož nemohl (prostě to nejde) využít jejich malířskou techniku, mistrně využil jejich techniku kompoziční - krásné obrazy, které musí ocenit nejen fotograf. (26.10.2017)

Hodně tancování, málo malování. Přesto zajímavý film. Oproti domkumentům je zde vykreslený vztah s Théem mnohem víc dramaticky. Film je plný lidí, ale není v něm tolik vnitřní rozervanosti, která Vincenta provázela poslední dny života. Čekala bych víc malebné krajiny, pohledy na kavárnu a kostel v Auvers, více samoty v polích a osamělosti v mezi čtyřmi stěnami. (23.01.2014)

Byla jsem moc zvědavá, jak se tvůrcům podaří dostat na plátno posledních 67 dnů života Vincenta van Gogha. Taky jsem se trochu bála, jestli ty skoro 3 hodiny vydržím. Film o malíři nejkrásnějších krajin pod sluncem je ale moc zajímavý. Je v něm popsán možná každý z oněch 67 dnů zvlášť. Kupodivu jsem znechucení a odcizení malíře od světa příliš nevnímala. I když tam zřetelně bylo. Vnímala jsem prostě jen ty nádherné obrazy a lehkost, s jakou vznikaly. Vnímala jsem Vincenta, jak celé dny sedával u pole se zralým obilím a to pak na jeho plátnech bylo úplně stejně živé. Přestože žil ve světě, který ho nepřijímal a nerozuměl mu, dokázal krásu toho světa namalovat zářivější než ve skutečnosti byla. Film je životopisné drama se smutným dějem a tragickým koncem, já si z něho odnáším jen hřejivý pocit a krásu, kterou Van Gogh namaloval. (24.01.2014)

Poslední dějství dramatu jménem Vincent Van Gogh. Doba: červen a červenec roku 1890. Příběh začíná po tom, co Van Gogh opouští kliniku, kde se léčil po tragédii, která vyústila do známé sebezraňující destrukce, a přijíždí k lékaři Dr. Paulu Gachetovi. Krize se nicméně dále nenápadně prohlubuje a Vang Gogh ztrácí víru v sebe jako v člověka i jako umělce. Nezabrání tomu ani milostný románek s Gachetovou dcerou. 27. července se střelí do hrudi a dva dny nato umírá. --- Nádherná subtilní kamera, absence filmové hudby a všední pohled na život kolem nás, pod kterým je ale "smutek, který trvá navěky". (06.03.2007)