Ratu Ilmu Hitam

Rodiny sa stretávajú v sirotinci, v ktorom niektorí členovia vyrastali, no čoskoro si uvedomia, že sa tam nikdy vracať nemali, avšak niet cesty späť. Prichádza pomsta spojená s čiernou mágiou za hriechy minulosti. Démonický kúsok, pri ktorom váham medzi 3 a 4, lebo čakal som ešte o niečo viac (snáď ma Anwar presvedčí v chystanom Impetigore, lebo ako scenárista tu podal len priemerný výkon). Problémom je najmä množstvo postáv v podstate bez charakteru, ktoré sú divákovi od začiatku ukradnuté, úvodná polhodina mi prišla vlažná a zbytočne zdĺhavá, a ku koncu, keď to už začína fakt strácať dych a všetci tí hrdinovia tam len nezmyselne pobehujú, to vyvrcholí pomaly až komicky. Zase na druhej strane posadnutí chudáci, ktorí si tam odrezávajú časti tela, a vyliezajú z nich chrobáčiky, húsenice, stonožky a všelijaká možná háveď, sú na nezaplatenie. Nepresvedčilo ma to natoľko, že by som to chcel v blízkej budúcnosti vidieť znova, ale ako celkom efektnú exotiku beriem všetkými desiatimi. (28.03.2020)

Indonézska hororová pecka len pre drsné povahy a odolné žalúdky. Sympatický kasting, pekelná atmosféra, pôsobivá výprava nočného sirotinca s temnou minulosťou a plno scén, ktoré sú razantným spôsobom nepríjemné, či už útočia na psychiku, ale na váš žalúdok. Nechcel by som tam byť s nimi. Fakt nechcel. (25.03.2021)

Indonéská divočina s mnoha hororovými motivy  si žánrově kráčí za svým, kapku horší je to s dějem samotným, který při nejlepší vůli moc smyslu nedává.  Za vychovatelem, který si zřejmě prošel katolickým seminářem a jeho vztah k dětem je tak velmi přátelský, se vrací jeho odchovanci, pochopitelně s celými rodinami, aby ho v jeho poslední chvíli uctili (ehm, dnes tedy wtf)   A idylický obrázek se vcelku brzy změní  v čarodějnické představení plné krve, smrti, stonožek a mrtvých dětí.  Kdo že to bubá a proč je pak vcelku jasné, jen jsem dlouho nechápal proč až tak.  Ale v pekle holt jednomu jebne jedna dvě a pak ztrácí i hlavu, že ano.  Čili i to si nakonec sedlo. Příjemně čistokrevný, byť lehce přemotivovaný horor.  Slabší čtyřka. (09.11.2023)

Indonésie přichází s další démonickou hitparádou gore scén a tíživě temných obrazů a já říkám: „Jen tak dál!“ Kimo Stamboel a Joko Anwar si vzali do parády indonéskou hororovou klasiku Ratu Ilmu Hitam (1981), ale látku ve velké míře pozměnili a aktualizovali, takže z původního filmu zbylo jen pár prvků a jinak jde o úplně novou, povýšenou podívanou. Skupina starých známých se setkává v odloučeném sirotčinci, aby vzpomněli na staré časy, ale minulost se ukáže být mnohonásobně děsivější, než by si kdokoliv z nich dokázal připustit. Po hororové stránce snímek funguje velmi dobře a přináší několik opravdu nepříjemných vizí. Vytknout bych snad mohl jen nadměrné užívání digitálních efektů (ten počítačový hmyz tomu hodně ubližuje), jinak jde o atmosférou velmi silnou podívanou, jejíž nejsilnější momenty jsou opravdu pekelné. (13.10.2020)

Tohle asi nemá cenu nějak víc komentovat. Jen bych opakoval to co je tady v jiných komentářích. Jen dodám, že o filmu jsem věděl úplný minimum a možná proto mě tak překvapil a ve výsledku tak převládají veskrze pozitivní pocity. Napínavá a atmosferická podívaná u které( je alespoň pro mě ) vadou na kráse ta digitální havěť. (17.06.2020)