Miesto hore

Deprese. Film, u kterého víte od začátku jak dopadne což vám však nijak nebrání v tom se do toho vžít... Jednoduchý scénář je natočen s režijní jistotou a skvělými hereckými výkony, které jsou jedním z hlavních plusů tohoto filmu. Místo nahoře je adaptací románu Johna Braina a je jedním ze základních milníku anglického hnutí Free cinema. Ačkoli je to smutné, je to upřímně pravdivé a dobře natočené. (30.04.2008)

Když se v roce 1958 rozhodl režisér Jack Clayton k realizaci tohoto románu, měl již předem vybranou famózní francouzskou herečku Simone Signoret, která do té role tak fantasticky zapadla, že dominovala maximálně celému filmu. Byť se její protihráč herec Laurence Harvey snažil, seč mohl, na ní prostě neměl. (02.01.2009)

Mladý ambiciózních muž se po válce přistěhuje do nového města. Má dobrou práci, ale není spokojen. Ve válce ztratil oba rodiče a nechce se vracet do rozbořeného domova a znovu jej od základů budovat. Seznámí se s mladou dívkou z bohaté rodiny, její rodiče však vztahu všemožně brání. Proto vezme zavděk starší vdanou ženou. Oběma vyznává lásku, obě však pocházejí z "lepší" společnosti, která mu jeho status dává často najevo. Miluje alespoň jednu z nich nebo touží jen po penězích a postavení? Brzy přijde čas, kdy se bude muset rozhodnout. (03.06.2013)

Co se týče společenského rozdělení trochu zastaralý, leč tematicky nadčasový snímek, který by si nepochybně zasloužil být známější. Jacka Claytona viditelně limituje černobílá kamera, která mu nedává moc možností vytvořit opojnou atmosféru většího města, kam se hlavní hrdina stěhuje, tudíž tam všechno vypadá stejně, jen domy a kancelářské budovy jsou o něco větší. Příběhově ale nemá problém, protože zápletka je rozehrána jasně a jednoduše a od začátku je jasné, kam vše dospěje, přesto je hrdinovo dilema hodně tíživé a nepříjemné. Vytknout by se dalo snad jen to, že vztah mezi ním a mladičkou Susan vznikne dost rychle bez nějakého hlubšího vysvětlení a její okouzlení jím není úplně důvěryhodné. Ocenit se musí na svou dobu odvážný sexuální podtext, který je hodně znát, nikdy se o něm ale nemluví a milostná scéna jako taková tu není ani jediná. Možná i proto je výsledek tak působivý. Celý film si pro sebe krade Simone Signoret, která je báječná, charismatická a plná nenápadného sexappealu, Laurence Harvey je zpočátku trochu toporný, postupem času ale i on nabírá jistotu, nejméně výrazná tak je Heather Sears, která sice je pohledná a sympatická, ale s energií a živočišností Signoret prohrává. Ale i to je důvod, proč je hlavní hrdina tak tragickou postavou a jeho rozhodnutí z něj dělá většího sobce, než by asi mělo. Z dnešního pohledu je Room at the Top možná staromilské drama, pořád ale má co říct, má velkou sílu a stále platné morální poučení. 70 % (08.04.2023)

Touha po společenském vzestupu prostřednictvím výhodného sňatku jako téma je již docela zastaralé, poněvadž společenské nůžky dnes přece jen stříhají v jiných partiích než v tehdejší době, ale Simone byla božská a nadčasová a vášeň k takové ženě si dokážu naprosto plasticky představit jako Dalibor Vrána.  Továrníkova naivní  a lehce rozmazlená dceruška, vyčuraný pan továrník a jeho společenskými povinnostmi zahlcená žena a další věci pak hezky zapadají do dobového schématu, nicméně tak na mě díky tomu zrovna nečpěly životem. Ale hlavní hrdina z nižší společenské vrstvy se jako uvěřitelný člověk se všemi jeho slabostmi a hříchy povedl a jeho kočkování se Simone vše bohatě  vynahradí. A konec, ten laťku zvedá ještě o stupínek výš. Silná čtyřka. (04.10.2023)