Vojna a mier II
Vojna i mir II: Nataša Rostova
War and Peace: Part II
Obsahy(1)
Na svém prvním velkém plese se Nataša Rostovová seznámila s knížetem Andrejem Bolkonským. Zamilovali se do sebe a kníže Andrej přijíždí do domu Rostovových žádat o ruku mladé hraběnky. Získal svolení, ale z celé řady důvodů byla svatba odložena o rok. Nedlouho před vypršením stanoveného termínu uzavření sňatku se v salónu Elen Bezuchovové přiznává její bratr Anatol Kuragin k zoufalé lásce k Nataše. Nataše se rozhodne s Anatolem uprchnout. Uprchlíci jsou však včas zastaveni. Kníže Andrej ruší dohodu a vrací Nataše její dopisy i portrét.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (46)
Tentokrát se děj plně soustřeďuje na osudy kolem Nataši. Na frontu vůbec nezavítáme. Přesto Bondarčuk hned úvodní scénou na bále dává zapomenout na zlé jazyky (tím myslím sebe sama) myslící si, že jeho síla tkví v exteriérech s (deseti)tisícovým komparsem a nikoli v interiérových drobnohledech do života tehdejší šlechty. Minimálně o třídu lepší a nespočtukrát soudržnější než na poprvé. Vypiplané hrátky s kamerou nevymizely. Naopak jich ještě přibylo (vlčí pohled!). Chtělo by to pouze ubrat na lacině působících duševních monolozích. Proč stále chodit s křížkem po funuse a vyslovovat to, co je stejně očividné? ()
Dejovo sa mi to zdalo ešte slabšie ako jednotka, príbeh sa vlastne točí hlavne okolo Nataši Rostovej a nič okolo sa výraznejšie nerozvíja, všetko ostatné ako keby zastalo, pričom pozornosť sa venuje len mini romantickej odbočke ohľadom sľubu zásnub, citovému ochladnutiu, pocitovej nevere a zrušeniu zásnub. Kostýmy, réžia a výprava boli však podobne ako v jednotke veľkolepé a dych vyrážajúce. Z môjho pohľadu určite nadčasové, nič podobne dokonalé som vo filmoch z tohto obdobia nevidel. Bondarčuk skrátka v tomto smere všetkých strčil do vrecka, filmarina bez chybičky. Preto aj keď dej možno moc nezaujme, milovník filmu si snímok aj tak užije. 75/100 ()
2 časť je viac rodinná melodráma. Nie je taká strhujúca ako prvá časť, ale svojím spôsobom to stále celkom dobre funguje, s dobrým vizuálom a väčšinou pútavými výkonmi, ktoré upútajú pozornosť divákov. Táto časť má jeden z najlepších momentov adaptácie. Musím uznať, že ples je jednou z vizuálnych vychytávok celej adaptácie, svojím rozsahom vyráža dych, je nádherne choreografický a nádherne romantický. 7/10 ()
Velkofilm, který je opravdovým pohlazením po duši. Je bohatý nejen svou rozsáhnou výpravou, má rozvětvený děj, je poctivý i v detalilech. Kamera je nápaditá jak v celku, tak i v komorních scénách. Uchvacující a odzbrojující je i naivka Nataša. scénář: Sergej Bondarčuk, Vasilij Solovjev, kamera: Anatolij Petrickij ()
Dlouho jsem váhal s hodnocením, byv ne úplně dokonale spokojen. Druhá kniha se soustředí zejména na vnitřní svět dospívající Nataši, a tato látka je značně těžší, než předvedení výpravných scén. V těch si je Bondarčuk neuvěřitelně jistý, ani zde není co vytknout -- nemyslím třeba výpravě a choreografii plesu, ale tomu, jak je na něm předvedena Nataša (a Andrej a Pierre). Mírnou výhradu mám zkrátka k tomu, že režisér velmi často využívá subjektivní kameru, očima některého z vystupujících. Krásně funguje těkání pohledu lapeného vlka po lovcích, zajímavé je zkreslování optiky slzami, světlem svíček... no jenže pak toho začne být až moc, jakoby se Bondarčuk těmito možnostmi opájel (třeba rytmické probleskování kolem opery). Odpustím-li, je zde druhý problém, že totiž není v tomto vyprávěcím prostředku důsledný, a dost často jej ruší vnitřní monology nebo vypravěč. Myslím si, že narozdíl od I. by II. jen slabě fungovala sama o sobě, bez znalosti knihy. Děj je zkratkovitější a jaksi roztrhanější, tyto berličky ale na můj vkus trochu moc trčí. Takže s rozpaky -- nadržuji -- velmi těsně za 5. ()
Reklama