Bojovali za vlasť

Úžasné. Sergej Bondarčuk se vrátil k Michailu Šolochovovi, podle jehož předlohy natočil už dříve svůj slavný debut Osud člověka. Tentokrát se legendární režisér zaměřil na boje u řeky Don a opět mě jeho snímek nezklamal. Vzhledem k roku vzniku jsem čekal klasickou sovětskou propagandu, místo toho jsem se dočkal výtečného filmu s výborně napsanými postavami, u nichž nechybí trpký humor a vlastnosti jako strach, zoufalost, ztráta nadějí a celkově lidský rozměr. Bitevním scénám nezůstal Bondarčuk nic dlužen - ukázal nefalšované peklo. Herci jsou opět skvělí. Vede především Vasilij Šukšin jako Petr Lopachin, pro něhož to bohužel byla poslední role, a samozřejmě samotný Bondarčuk, který si na bedra zase naložil hodně nejednoduchou roli a opět byl v roli křesťanského (!) vojáka Zvjaginceva neskutečně přesvědčivý. Atmosféra opět neskutečná, Ovčinnikova hudba nesmírně působivá. Krásný divácký zážitek, který by byl ještě krásnější, pokud by ČT k vysílání použil původní superširokoúhlý formát a ne příšerný ořez 4:3. (09.05.2016)

Film, který se vymyká a liší od všech ostatních, které v tomto období a možná i v dlouhé historii sovětské kinematografie vznikly. Není vůbec poznamenaný v té době tolik typickou propagandou, jedná se o pouze o příběh sovětského vojáka, který roku 1942 ustupuje před německým blitzkriegem. Divák tak nevidí Sověty jako geroje, ale jako skutečné lidi plné strachu v demoralizující době, která na ně doléhá ze všech stran. Bitevní scény jsou o třídu výše jak u jiných filmů, je zde také až neuvěřitelně dost dialogů o životě, což jsem taky nikde neviděl. Ano, někdy těch dialogů je až moc, že to může sklouznout k nudě, ale vždy se to nějak vykompenzuje. Proto se jedná o film, který jakoby nepůsobil vůbec rusky. A proto také stojí za vidění. (10.08.2015)

Bolestná skutečnost prvních dnů, týdnů a měsíců druhé velké vlastenecké války sovětskoruské společnosti se zejména bolševickostalinistickou optikou - v mnoha ohledech je jí poznamenáno ještě dnešní putinovské Rusko - skousávala jen velmi ztuha. Psát o ní s využitím velmi nelichotivých fakt, byť jen naznačit zbytečnost stalingradského dramatu znamenalo riskovat. V konkrétních případech to byla i otázka mravní, svědomí, tísnivých mučivých výkřiků nitra: Kdes byl, cos dělal, jak se to jen mohlo stát? V roce 1942, v jeho letních i podzimních měsících, v měsících stále - a zdálo se, že nezadržitelně - postupujícího německého vojska, směřujícího ze severu k Zakavkazsku s jeho strategickými zásobami ropy, nesnadnými mnohonárodnostními vztahy, to bylo snad ještě nesnadnější. Výběr režiséra, herců, válečných scenérií, průběh bitev a bojů tohoto období války svým charakterem zřejmě zcela odchylného od toho, který nám byl po dlouhá desetiletí prezentován a vštěpován, to jsou ve svém celku hlavní přednosti jak literární Šolochovovy předlohy - nedivme se, že nedokončené - , tak poetiky, zvolené Serhijem-Sergějem Bondarčukem. Jejich svědectví bylo, je a zůstává potřebné pro nezbytnou celostnost dějinné paměti i duševní zdraví naší současnosti, která se - z jiné strany a ne úmyslně - dostává jiným vchodem, ale v zásadě stejným způsobem do situace, v níž jsme žili před listopadem; do situace společnosti, která oprávněně volá po svobodné informaci. (01.03.2008)

Sovietsky reziser Sergej Bondarcuk bol hodne tolerovany oficialnou vladnou mocou a dost protezovany, na rozdiel od napriklad Tarkovskeho. Do dejin filmu sa zapisal hlavne opusom Vojna i Mir, a v roku 1975 sa rozhodol natocit dalsi snimok s menom Oni Srazalis za Vlast. Film je vlastne len sledovanim ustupu Cervenej Armady z ruskych stepi pred utociacim Wehrmachtom. Vykreslene psychologicke profily su fajn, ale film ma dost rozvlacne tempo a tych par vojnovych scenok smrdi az samoucelnostou - len aby sa nieco dialo. Pre mna je Jurij Ozerov stale vyssie ako hodne sudruhmi tolerovany Bondarcuk. 60 % (23.05.2015)

Bojovali za vlast je válečný velkofilm, který se co do působivosti a epičnosti směle vyrovná všem těm nákladným blockbusterům západní produkce, ale na rozdíl od nich není tak přehnaně patetický a vlastenecký a disponuje dobře vykreslenými charaktery. Bojové scény, kterých je ve filmu mnoho, byly nepochybně nákladné, neboť se v nich vyskytuje velké množství vojenské techniky a explozí, avšak především první bitva odehrávající se na pláni se mi zdála být natočená poněkud unyle – prakticky se celá skládala ze střídajících se záběrů na střílející sovětské vojáky zabírané v polodetailu a vybuchující německé tanky, přičemž v tom obrovském množství vystřílených patron nebyl snad ani v jednom záběru ukázán voják zasažený kulkou. (09.01.2011)