Láska pod kapotou

My se prostě nechceme snažit pochopit lidi, kterýma pohrdáme a se kterýma odmítáme soucítit, protože jsou podle nás hloupí "na základě jakési volby". Minimálně odmítáme přijmout, že k těm fotkám na koncertech "vlasteneckých kapel" a k plackám s přeškrtnutou mešitou vede komplikovaná životní cesta, mnohdy dlážděná pohrdáním nebo jen nepochopením ze strany intelektuální či názorové "elity", kterou si může projít každý druhý soused od vedle, do kterého bychom takovou "blbost" přece nikdy neřekli. Postavit ten film přesně takhle, jak ho Miro Remo odvyprávěl, bylo naprosto klíčové. Nehledě na to, že je to audiovizálně zábavné a protkané perfektními leitmotivy. (03.01.2022)

Vyborna vec. Krasne civilne, obdivuhodne citlive a rovnko tak vtipne a pocas zavodov vkusne adrenalinove. Toto nie je tradicny dokument a pokojne ho vdaka jeho pribehovosti a dramaturgickym oblukom zvladnu aj divaci mimo tradicnej cielovky. Velmi pekna praca a jedna z najlepsich tuzemskych "filmovych" dvojic za dlhe roky. (25.08.2021)

Byli jsme v kině dohromady tři, ale tenhle snímek by měl vidět každý. Dokument, který si svou stavbou, dramaturgií, střihem a hudbou nezadá s hranými filmy. Portrét stárnoucího bílého muže, proti kterému se všichni spikli — vlastní děti, bývalá žena, soudy, úředníci i Pražáci. Jediná meta, kterou ve svém životě má, je postavit závodní vůz, se kterým by jezdil a vyhrával rally. Bohužel je ale součástí celosvětového spiknutí i skutečnost, že má Jaroslav vysoký tlak a problémy se středním uchem, a tak sám nemůže závodit. Proto se nástrojem jeho pofidérních vizí stává přítelkyně Jitka, která trpělivě a zřejmě i láskyplně závodí místo Jardy, ačkoliv opravdové pocity štěstí zřejmě zažívá při úplně jiné zábavě, než jsou karamboly na blátivých tratích. A i když sám Jaroslav uznává, že se jeho život podobá donkichotskému boji s větrnými mlýny, znovu a znovu se vydává do zbytečných bitev a jako Fénix každý den povstává z popela, aby posté svařil karoserii auta a snil o vítězství svého vraku na dalších bezvýznamných regionálních závodech. Hrdinovo pinožení nelibě nese a většinou břitce komentuje jeho matka, ale podobně jako Jardova životní družka či všudypřítomné mouchy nakonec tvoří spíše jen stafáž k bolestínským promluvám zraněného automobilisty, který se zlobí na celý svět, ale nezmůže se na víc než plané spílání ostatním účastníkům silničního provozu. Nadupaný film plný kontrastů, emocí, humoru, akce i existenciální trýzně. (03.10.2021)

Mám za to, že nejlepší reklamu tomuto česko-slovenskému dokumentu udělal Martin Šrajer svou recenzí pro Aktuálně (čtěte!), proto si nyní mohu dovolit být stručný. ___ Osobně Remův počin shledávám důležitým skrze to, že konečně někdo mluví (resp. zajímá se o) s druhou stranou, dolními deseti miliony, neprivilegovaným, deklasovaným Českem. Jinými slovy, Láska pod kapotou se mně jeví vpravdě empatickým (nesoudícím) vhledem do života těch, které život zklamal, vhledem do života těch, jenž jdou od porážky k porážce, jejichž život je sérií neúspěchů. Tzv. dezolát/flastenec (btw tyto terminus technicus sociálních sítí fakt nesnáším, přijdou mně obdobně ponižující – ale hlavně zplošťující bohatost vnitřního života – jako kupř. libtard nebo sluničkář; při této příležitosti tato slůvka veřejně užívám poprvé a naposled) nejen nenávidí (naopak, nenávist se zdá býti druhotnou, důsledkem životních zklamaní), ale hlavně touží/sní. Za vyspělou společnost (existuje někde vůbec?) považuju tu, která má prostředky zabránit tomu, aby se zklamaní každého ze členů proměnilo v hněv, resp. dokáže resentiment sublimovat zpět v naději, zrekonstruovat snílka. Snílek nemůže být zlým člověkem! [30.5.2022, 15.12.2022] (28.12.2022)

[KVIFF 2021] Trochu jako Dálava, ale nějak jinak. Dokument to je v jistém ohledu velice zábavný. Jenže proč? Kvůli tomu, že se díváme na lidi z okraje společnosti, kteří mají vtipný přízvuk a jsou to tak trochu vidláci? Smějeme se jako ta "privilegovaná" třída někomu hloupějšímu a odhozenějšímu? Já to asi soudit nebudu. U filmu jsem se prostě dost nasmál. I auto tématika se mi dost líbila a hudba k tomu i dopomohla. Jenže už to pak začne být monotónní. Ty samé problémy a karamboly, ta samá hudba, která navíc rve uši. To nakonec z filmu dělá určitý kolovrátek, který vám spíše zadělá na tinitus. Finále filmu ani není moc uspokojivé, protože vám ukáže, že postavy jsou nakonec tak trochu oběti národoveckých bludů a lží, takže vaše poslední sympatie tak trochu opadnou. To nemluvím o nedokončených kapitolách a tématech. Když se ohlédnu za festivalem, tak toto mě alespoň bavilo. Ale o čem to teda jako bylo, tak fakt teda nevím. (30.08.2021)