Konec jasnovidce

Je to fajn satira a na svou dobu je i dost odvážná, ale bohužel mi přišla úplně zbytečně rozvleklá. Sice ty jednotlivé návštěvy něco do sebe mají vždycky, ale stejně mám pocit, že kdyby jich bylo míň, asi by se nic nestalo. Natočené a zahrané je to ale slušně, to určitě. Líbilo se mi to, ale ani mě to bůhvíjak nenadchlo. Lepší 3* (18.03.2021)

Odborový časopis okultních pracovníků Jasnovid a jejich Za vyšší obsahovost věštby, jakož i společensko-politická proměna Miloše Kopeckého paralyzovala ve své době nejen diváky, ale především bdělé cenzory, kteří tuto brilantní satiru poslali na několik desetiletí k ledu. Vladimír Svitáček s Jánem Roháčem se posléze objevili na neviditelné černé listině nepodporovaných tvůrců. V každém ohledu stál ten nesmyslný zákaz za to. (17.07.2013)

Víceméně anekdotický příběh o jasnovidci, zapojeném do socialistického pracovního procesu. Během ledabylých věšteb sedí v montérkách na stole, pojídá svačinu a odbavuje frontu, jako by k němu přijížděla na páse. Ale po pracovní době melouchaří doma v poctivé, stylově tajemné věštírně... Dvojice Svitáček a Roháč byla tak okouzlena možností filmovat, že do té banální historky vrazila neuvěřitelné množství nápadů a velkých herců v úplně titěrných rolích. Výsledek, kdy obyčejná komunální satira vypadá krásně a fričovsky precizně, soudruhy zaskočil natolik, že ho preventivně na pět let zavřeli do trezoru. 80% (09.01.2006)

Pokud někdy (politická) satira dokázala patřit k vysokým druhům umění, myslím, že se jí to podařilo zde. Příběh o znárodnění živnosti jasnovidce a o všech důsledcích takévého kroku, byl svého času zcela nepřijatelný, ale i dnes ve změněných poměrech je myslím stále zábavný. Ukazuje na neočekávaný talent dvou začátečníků. Bohužel první film Roháčka a Svitáčka byl na několik let i jejich poslední. Jestlipak jim nejvíc uškodilo odhalení, že "Sovětský jasnovidec - (je) - náš vzor"? (12.06.2004)

Na rok 1957 neskutečně ostré a potměšilé vůči dobovým nešvarům. Opravdu hodně daleko za hranicemi běžné a povolené komunální satiry. A navíc věci, na které se dnes v českém filmu zapomíná (a nebo kašle a nebo už to nikdo neumí) - pečlivá práce s drobnými detaily, ať už jsou to gesta, pohyby, dialogy, rekvizity a vůbec celé rozzáběrování. (17.02.2014)