I Am Not Okay with This

Tenhle styl mi vážně nesedl. Pět prvních dílů má vypravěčské tempo tak pomalé, že skoro couvá, a ve dvou zbývajících, kdy se konečně narazí na něco chytlavého a zajímavého, to skončí. Problém pro mě tkví v naprosto nepodstatných kydech po dobu 17 minut a závěrečné jaw-dropping scéně na 2 minuty. Tak je to v každé epizodě a nejenže se tenhle systém rychle okouká, ale o to víc je nezajímavá ta cesta naplněná prázdnými rozhovory. (18.03.2020)

Na tenhle seriál jsem se těšila a výsledek je zcela nadprůměrný. Seriál se mi líbí dost, to ano, ale uplně pecka to také nebyla. Moc se mi líbí jakási časová nezakotvenost, kdy vlastně celou dobu nevíte, jaký je asi tak rok, protože všechno je tak zastaralé a přitom se všichni chovají moderně. Taky se mi líbí postavy a zpracování. Co ale zrovna nemusím, je ten novodobý soundtrack, ale nějak mě to zrovna neruší. Tento počin je taková jaksi, dá se říct, dark verze střední školy. Konec trošku ve stylu Carrie mi taky nevadil a beru ho jako pozitivum. Postavy jsou moc příjemné, ať už jde o Syd, kde Sophia Lillis doopravdy předvádí skvělé herectví, kde je její postava tak hrozně divná (ať už od pohledů, autistických pohybů a celkově všeho). Dina je zase pravý opak, ale příjemná. Stanley se ukazuje jako klasický, jak sám říká, mentor, který se okamžitě a bez váhání chopí pozice sidekicka. Celkově tedy docela zvláštní seriál s docela zvláštní postavou, který je vcelku zvláštní až moc... ale je to docela můj šálek kávy a libí se mi i stopáž dílů, která je absolutně maraton-friendly a plně to stačí, aby seriál nepadal do přehnaného teen dramatu ani superhero kravin. Skvělá harmonie obou žánrů. "Dear diary, go fuck yourself." (08.03.2020)

Asi jsem od téhle minisérie čekala příliš, a tak přišlo menší zklamání. Vizuálně to bylo podařené, koukalo se na to vážně hezky, prostředí bylo líbivé a pro mě nesympatickou S. Lillis v roli Syd vyvažoval vtipný W. Oleff (opět) jako Stan, který měl šanci ukázat své herecké výkony v nejlepším světle. Ze začátku jsem se ale prala s myšlenkou, zda to Carrie připomíná úmyslně nebo zcela náhodou, ale po pár dalších odkazech, která se týkala i jiné osmdesátkové tvorby, jsem pochopila, že je to asi úmysl. Trochu jsem se bála, aby se nespoléhalo jen na ten retro feel, ale nakonec byl ten mix žánrů docela zajímavou podívanou. Přesto mi ta podobnost zrovna s Carrie z nějakého důvodu pila krev, stejně jako celá Syd - ač jsem se vážně snažila si ji trochu více oblíbit. Jenže s poslední epizodou přišel šílený závěr, který nakonec potěšil a rozehnal i ty negativní pocity ohledně celého díla, takže jsem nakonec byla spokojená. Nemyslím si, že se jedná o něco převratného, ale jako oddechovku jsem to vlastně dokázala mít ráda. (02.03.2020)

Typicky outsiderovské. Příjemná stopáž dílů. The End of the fucking world, ke kterému se to tak nějak hlásí, byl o několik tříd lepší. Pro teenagery který nenávidějí nějakou část svého těla, možná i svou duši, jde asi o dílko co přijde vhod. Já to dal i přes krátkou stopáž tak nějak bez pauz, i když jsem šel na hajzl, nebo si namazat Sázavu s mexickou vegan pomazánkou. Která je tada fakt boží. Maso žeru taky. Ale smrděj po ní prdy. A jakože dost. (02.03.2020)

Možná malinko přestřeluju, ale je mi to fuk ;) Tohle téma fakt můžu hodně. V roce 2013 vyšel film Carrie s Chloë G. Moretz v hlavní roli, velký úspěch to nemělo, ale u mě neskutečný. Tady vidím dost inspirace, možná se pletu, ale v několika obrazech to prostě vidím... Ale i kdyby!! Tvůrčí parta, která má za následky Stranger Things a The End of the F***ing World, byla zárukou kvality a to jsem se teda nechal přesvědčit po pár minutkách. Skvělá volba S. Lillis, tato holka nám toho ještě hodně předvede. Krásná a neskutečně talentovaná. Za mě vesele plný počet a už teď vyhlížím další řadu! (01.03.2020)