I Am Not Okay with This

A další střípek do skleněné hromádky teen subžánru. I Am Not Okay With This je povedený stylistický souputník k The End of the Fucking World, kde pan Entwistle využil nám známý a tempově dobře vyvážený styl vyprávění a narouboval ho na pěkně zakomponovaný superhero prvek. Sophia Lillis a Wyatt Oleff tu jen září, přičemž mezi nimi funguje skvělá chemie, jež nebyla u pohádky o tančícím klaunovi využita neřkuli nalezena. Všehovšudy se tedy nejedná o žánr nabourávající počin, "jen" se navázalo na prověřené umělecké volby s dosazením do jiného státu a kulis. A já nepotřeboval nic jiného, zasloužených 8/10. P. S. Strašně se mi líbil ten vystavený feel 80s i když se příběh očividně odehrává v době nynější. (26.02.2020)

Na tenhle seriál jsem se těšila a výsledek je zcela nadprůměrný. Seriál se mi líbí dost, to ano, ale uplně pecka to také nebyla. Moc se mi líbí jakási časová nezakotvenost, kdy vlastně celou dobu nevíte, jaký je asi tak rok, protože všechno je tak zastaralé a přitom se všichni chovají moderně. Taky se mi líbí postavy a zpracování. Co ale zrovna nemusím, je ten novodobý soundtrack, ale nějak mě to zrovna neruší. Tento počin je taková jaksi, dá se říct, dark verze střední školy. Konec trošku ve stylu Carrie mi taky nevadil a beru ho jako pozitivum. Postavy jsou moc příjemné, ať už jde o Syd, kde Sophia Lillis doopravdy předvádí skvělé herectví, kde je její postava tak hrozně divná (ať už od pohledů, autistických pohybů a celkově všeho). Dina je zase pravý opak, ale příjemná. Stanley se ukazuje jako klasický, jak sám říká, mentor, který se okamžitě a bez váhání chopí pozice sidekicka. Celkově tedy docela zvláštní seriál s docela zvláštní postavou, který je vcelku zvláštní až moc... ale je to docela můj šálek kávy a libí se mi i stopáž dílů, která je absolutně maraton-friendly a plně to stačí, aby seriál nepadal do přehnaného teen dramatu ani superhero kravin. Skvělá harmonie obou žánrů. "Dear diary, go fuck yourself." (08.03.2020)

První večer jsem se koukla na dva díly a nechala jsem to. Moc mě to nebavilo a až moc mi to připomínalo The End Of The F***ing World a trochu toho Stranger Things. Pak jsem se ale podívala na další dva díly a nakonec jsem seriál dokoukala až do konce (jak jinak). Vlastně to bylo ok, ale nic světoborného. To, co ten seriál vážně hodně drželo, bylo duo Lillis a Oleff (a především on, byl skvělý!). Takže vlastně fajn, ale že bych si z toho vyloženě sedla na zadek se říct nedá. (28.02.2020)

Tenhle styl mi vážně nesedl. Pět prvních dílů má vypravěčské tempo tak pomalé, že skoro couvá, a ve dvou zbývajících, kdy se konečně narazí na něco chytlavého a zajímavého, to skončí. Problém pro mě tkví v naprosto nepodstatných kydech po dobu 17 minut a závěrečné jaw-dropping scéně na 2 minuty. Tak je to v každé epizodě a nejenže se tenhle systém rychle okouká, ale o to víc je nezajímavá ta cesta naplněná prázdnými rozhovory. (18.03.2020)

Carrie ponetflixovsku? Tak trochu, ano, ale hlavně dobrý příběh o dospívání, kde nadpřirozeno (zpočátku ne úplně jasně definované) slouží jako metafora. A potom je tu Sophia Lillis v hlavní roli. Je skvělá a málem bych nevěřil, že to je ta samá dívka, která v To zahrála suverénní Beverly. Klobouk dolů. (11.04.2020)