Kdyby tisíc klarinetů

jestli něco nesnáším, tak jsou to estrády, a tohle není nic jiného, bohužel. Párkrát jsem se zasmála, ale na dvě hodiny dost málo. Děj veškerý žádný, pouhá výplň mezi jednotlivými hudebními výstupy, které jsou na svou dobu asi perfektní, ale pro mě archaické a navzdory spoustě energie až moc umělé. Karel Gott už zde dokazuje ve srovnání s ostatními, že je jen fasáda, skrývající prázdný vnitřek. Místy pár zajímavých nápadů, ale většinou jsou jen nahozeny a obvykle vyšumí do ztracena (speciální zásahová jednotka, záškodnický plán bunkristů). Jindy a jinde působivá a silná dvojka S+Š se tu ztrácí mezi ostatními a jejich výstupy jsou daleko za jejich možnostmi (Na co myslíte padaje? Na svou ženu. A vy? Na jeho ženu. Hahaha, fakt vtipné.). Pro zachování rodinného klidu snad ani raději nehvězdičkuji. (18.03.2015)

Na geniálně rýmované texty a chytlavé melodie písniček Suchého a Šlitra už od dětství nedám dopustit .. a není tomu dávno, co jsem skoro hrdě nosíval tričko s tučným nápisem MAKE MUSIC NOT WAR. Takže nic proti muzice, nic proti myšlence, ale co ten scénář? .. proč tak dlouhej? Kdyby tisíc klarinetů hrálo jen nějakých 90 minut oproti nepochopitelným 130ti, nebylo by zapotřebí vší té zbytečné rozpačité vaty a trapných situačních vtípků, Tereza s Babetou by mohly zaznít každá jen jednou a celé by to bylo mnohem stravitelnější. No co už. (17.09.2012)

Několik hudebních skvostů, krásná choreografie tanečních čísel. Hned úvodní píseň je vynikající. Nechápu, proč třikrát Tereza. Tonda Šůrů dostal po delší době větší prostor a podává bravurní výkon. Slabé stránky filmu: Brodský, parta generálů pod vedením Vostřela, ministr války Růžek, Šmída ve vaně. Zednářská symbolika: 29:31; 1:12:53 – převrácený kříž; 40:42 – černobílá šachovnice; 1:15:05 – Lohninský – parodie na skrytou ruku; 1:27:33 – Gott – nějaký druh skryté ruky + ruka na srdci; 1:40:58 – Šlitr – devil horns. Mezi řádky opus na neexistující zeměkouli: „Měli jsme kdysi míč omalovaný pestře…  A míč udělal hopla a náhle zmizel. Nastalo vzrušení, rozběhli jsme se krajem. V nejasném tušení, že tu hru nedohrajem. Po míči ani stopy, nikdo z nás nepochopí, kam náhle zmizel… Prolezli jsme všechny světa strouhy a nikdo neví kolik je v nás touhy, ten míč vrátit do hry zpět. Chcem najít každopádně ten míč, co tak zrádně a náhle zmizel. Kde je ten míč? Kde je ten míč? Kde je ten míč…“; 3 x 6: „Jsou to TŘI háčky. Během programu ŠESTkrát propagovat limonádu Super.“ Propaganda gravitace: „Padání začíná přitažlivostí.“ „Písničku jsme věnovali dívce s mohutnou gravitací.“ „Stačilo trošku gravitace a špetka neandertálského rozumu.“ Přísahání: Vostřel: „Přísahej!“ Hrabánek: „Přísahám, že nic nevykecám.“ + bow sign. Hlášky: „Žádnou politiku, všechno v mezích slušnosti.“ „Jsme nezávislá televizní stanice.“ Nej hláška: „Nejdřív si to musím vodškrtnout, poněvadž pak bych na to neviděl.“ (10.04.2023)

Hudební film Kdyby tisíc klarinetů vnímám především jako projekt divadla Semafor a působí na mě podobně jako filmová prvotina Osvobozeného divadla Pudr a benzin. Hovořit o muzikálu je snad až příliš troufalé, jde především o prezentaci divadelního souboru v jejich typickém žánru odlehčené hudební revue. Děj je okrajovou složkou a, byť má zcela jasně definovaný vznešený postoj, poskytuje jen symbolickou morální oporu vlastní skutkové podstatě. Semafor, stejně jako prvorepublikové Osvobozené divadlo, sdružoval mnoho mladých a zajímavých osobností českého uměleckého světa. Své možnosti a schopnosti prostřednictvím hudebního představení odhalují energicky a sebevědomě. Hudební motivy jsou hravé a chytlavé, taneční choreografie má výrazné pohybové i umělecké kvality. Hlavní postavou pořadu je Tereza (dobrá Jana Brejchová), ambiciózní mladá televizní moderátorka zpravodajského pořadu. Příležitost v rukách ctižádostivého jedince dokáže ohromit i ochromit. Hlavní mužskou postavou je Patrik (velmi zajímavý Waldemar Matuška), nejviditelnější a nejaktivnější z vojáků propírané posádky s lehkou romantickou úlohou. Z profesionálních zpěváků revue zaujme talentované mládí: spolupracovníci s televizí Benjamin Novák (Karel Gott) a Edita (Hana Hegerová), či členky hudebního sboru Pavlína (Pavlína Filipovská) a Claudia (Eva Pilarová). Lídři Semaforu (příjemní Jiří Suchý a Jiří Šlitr) se zjevují v rolích pokojných parašutistů. Zvláštním případem je dezertér Schulze (pozoruhodný Jiří Menzel), nehmatatelný symbol ve hmotné formě. Z účinkujících vojáků: jazzující seržant Nikolas (Jiří Jelínek), snaživý voják Tony v úloze konferenciéra (Antonín Šůra), či hlavní muž speciálního tanečního komanda (Pavel Šmok). Z čistě hereckých rolí: nejtragikomičtější osoba a velitel posádky plukovník Korund (velmi dobrý Vlastimil Brodský), postupem času stále nervóznější ministr války (vynikající Martin Růžek), náčelník utečeného štábu (dobrý Darek Vostřel), nejpevnější člen skrytého štábu (dobrý Václav Lohniský), nadporučík a další člen štábu Lorenz (sympatický Karel Mareš), rozpohybovatel absurdního úkazu a tvrdý podporučík Max (zajímavý Jiří Bruder), poslední poslušný člen posádky a vojín Hubert (zajímavý Vladimír Hrabánek), ctižádostivý velitel přepadového oddílu Kraus (zajímavý Jan Pohan), pragmaticky naléhavý šéf soukromé televizní stanice (dobrý Bohumil Šmída), či jeho povolná sekretářka (Evelyna Steimarová). Dějová linka v sarkastickém nadhledu slibuje, ale naplno je provedeno pouze hudebně-taneční vystoupení. Jako doklad uměleckých ambicí divadla Semafor je tento film nenahraditelný. Navíc stále jemně pobaví. (21.08.2017)

Tyhle dvě hvězdičky jsou dost subjektivní, jsou určitě lidi (pamětníci), kteří tenhle film zbožňují. Já mám ale problém s neexistujícím příběhem (na základně se změní zbraně v nástroje a pak se připravuje nějaká šou), nepříliš přesvědčivými hereckými výkony (Matuška, Pilarová, Filipovská) a hudbou. Já pro Suchého se Šlitrem zrovna slabost nemám. (31.07.2007)