Kdyby tisíc klarinetů

Dlouhé pásmo estrádních čísel, jejichž integrace do vyprávění je ještě bídnější než tomu u muzikálů bývá. Písně největších hvězd československé popmusic 60. let, sekané bez kdovíjaké logiky jedna za druhou, přehlušují nejen nicotnou zápletku, ale také obě hlásaná hesla, která tvoří myšlenkový základ filmu: "Co Čech, to muzikant" a "Make Music, Not War." Klarinety dnes neobstojí ani jako muzikál, ani jako satirická pohádka, nanejvýš jako na filmový pás zakonzervovaný kabaret, do něhož zavítalo neobyčejné množství známých tváří. 55% (14.03.2013)

Film, který pohodlně bere pět hvězdiček už jen tím, že existuje. Přesto něco k obsahu: Věčné dřevo Gott naštěstí hraje sám sebe (a je ještě čerstvý), všichni ostatní jsou prostě báječní, nebeští, nádherní (včetně štábu s Kam pospícháš starý šneku). A když vidím, kdo tvoří přepadovou výsadkovou jednotku, je jasné, že kritická situace v kasárnách se stává nejkritičtější. (Zpátky na zem: Schulze, braň se.) (02.03.2012)

Co k tomuto muzikálu říci? Určitě promarněná příležitost. Semafor v roce 1964 sice už většinu svých původních pěveckých hvězd na divadelní scéně neměl, ale ve filmu učinkují všichni. Zároveň v té době již byl semaforský styl a repertoár vybroušený a bohatý, takže přeci mohl vzniknout Ten Muzikál, který by ojedinělý fenomén generačního divadla zúročil. Stalo se? No, nestalo, ostatně ani od Osvobozených nemáme žádný film, který by byl na 90-100%. Takhle se ve snímku proplétá zábavný, ale nepříliš silný motiv proměny zbraní na hudební nástroje s přípravou televizní šou a celý děj vyznívá jako záminka pro pěvecká vystoupení. Jakožto antimilitární satira je nesmírně krotký, srovnejme si to třeba s Dr. Divnoláskou, který byl natočen ve stejné době. A tak vznikla místo muzikálu spíš solidní estráda s rámcovým příběhem. Naštěstí ty písníčky jsou pořád pěkné a zpěváci jsou ve filmu mladí a jiskřiví, takže na celek se rozhodně stojí za to koukat. 74% je docela přiměřených. (18.01.2008)

Film, který se zrodil jako VELMI volná adaptace divadelní hry Suchého a Šlitra. Na rozdíl od podobně laděného, o rok staršího filmu "Bylo nás deset", který ještě jakýsi, byť poněkud vetchý, děj má, rezignují na něj "Klarinety" takřka úplně. Celý film se prakticky skládá z hudby a vtipných skečů. Ne, že by se na něj nedalo koukat, dá. Navíc má tenhle film s přibývajícími léty větší a větší dokumentární hodnotu... Problém je jenom v tom, že už to vlastně ani film není, a také v tom, že místy až příliš staví na improvizaci a okamžitém nápadu, takže až nepříjemně často připomíná spíše školní besídku, než seriozní a na svojí dobu také rekordně drahý film (7 milionů kčs). Ano, je pravda, že právě tyhle věci jsou základními kameny divadla Semafor, ale je také pravda, že právě proto neměly opustit Semaforské jeviště. A dávat filmu víc hvězdiček jenom proto, že je úlitbou komunistickému režimu? Promiňte, ale to ten film přece nečiní lepším... 6/10 Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, MartinX (11.09.2006)

Ať si říká Jiří Suchý, co chce. On se svým filmem může být nespokojen a tvrdit, že být po jeho, bylo by to ještě lepší.Já jsem s filmem spokojen velmi, a to nejenom s písničkami a klauniádami S+Š. Věty jako "V této ožehavé chvíli vás, pane ministře, žádám, abyste přestal hrát vrabčáka" nebo "Vojíne Huberte, dnes v noci obklíčíte kasárna" nebo "Slibuju, že se budu chovat tak, jak si to moje vlast asi představuje" jsou prostě dokonalé... (11.06.2002)