Kdyby tisíc klarinetů

Dlouhé pásmo estrádních čísel, jejichž integrace do vyprávění je ještě bídnější než tomu u muzikálů bývá. Písně největších hvězd československé popmusic 60. let, sekané bez kdovíjaké logiky jedna za druhou, přehlušují nejen nicotnou zápletku, ale také obě hlásaná hesla, která tvoří myšlenkový základ filmu: "Co Čech, to muzikant" a "Make Music, Not War." Klarinety dnes neobstojí ani jako muzikál, ani jako satirická pohádka, nanejvýš jako na filmový pás zakonzervovaný kabaret, do něhož zavítalo neobyčejné množství známých tváří. 55% (14.03.2013)

Scatová duetová improvizace československých popstars 60. let byla nesmírně inspirující, ale s filmem nemá tohle nic společného. Jedná se o divadelní estrádu, která měla být minimálně o hodinu kratší. Většina písní nudí, vtipy jsou leckdy laciné a děj se vleče až hanba. Karlu Gottovi byl po tomto počinu odepřen přístup k psychadelikům. (15.02.2022)

Je to černobílý, hejbe se to a spívá se tam. Dobrý...... Ale až zas tak moc nie, pretože podobne ako žáner komédie aj žáner muzikálu má svoju nepísanú limitovanú stopáž, pri ktorej je človek schopný intenzívne vnímať film. Strih je asi najväčším kameňom úrazu, pretože tvorcovia samozrejme oslovujú svojimi piesňami a fórikmi vtedajšiu mladú generáciu a dnes nám systém pesnička-pesnička-pesnička-dej-pesnička-pesnička môže pripadať neakceptovateľný. Ten dej je skutočne druhoradý, je tu vyjadrovaná pacifistická myšlienka plus nadržanosť proletárov všetkých krajín. Spomenul som si pri sledovaní na niekoľko pesničiek, ktoré si kedysi dávno pospevovala moja mama a spomínala mi tento muzikál, takže k úcte k nej nepôjdem pod tri hviezdy. Navyše keď tu o nich spieva aj Gott. (29.06.2014)

"Tohle má být jako vtipné?" znělo mnohokrát z úst mých spolužáků při sledování staré české muzikálové komediální klasiky. Reakce naší generace na tento film nemohou být asi obecně výrazně pozitivní, a bohužel je to i při pohledu na dnešní společnost v zásadě pochopitelné. Osobně jsem při sledování nevyprskával smíchy, ale komediální scény mě často i přes značný generační rozdíl pobavili. Je to film plný českých populárních herců a zpěváků, jehož základním pilířem jsou známé písničky od autorské dvojice Šlitr a Suchý. Celá zápletka filmu v zásadě spočívá v ohromném problému, před který je postavena armáda. Veškeré zbraně se začnou měnit na hudební nástroje. To považuji za docela důvtipně vyobrazenou myšlenku - "Make music, not war!" Film mě zaujal zejména jeho hudební provázaností. Trend šedesátých let v podobě bigbandových aranží má něco do sebe. Originální mi přišel i sám námět a myšlenka filmu i přesto, že díky velmi častým hudebním výstupům byla nabourána souvislost samotného děje a ten tak přestává držet pohromadě. (29.03.2009)

Skvělá prezentace špičky naší popkultury. Všichni zpěváci zde vystupující jsou dávno legendami. Takhle silnou sestavu už se nepodařilo nikdy zopakovat. Je tu několik opravdu fenomenálních výstupů, které by v dnešní době zvládl z našich sólistů asi málokdo. Nemohu nejmenovat duet JE NEBEZPEČNÉ DOTÝKAT SE HVĚZD. Samotný příběh nic úžasného. Choreografie, ve své době pěkná, je v dobách dnešního taneční drilu podprůměr. Menzel před kamerou klasicky tragickej. Z celého filmu ale čiší velké nadšení všech zúčastněných, kteří si byli vědomi toho, že dělají něco výjimečného, něco co tu do té doby nikdy nebylo. Netřeba říkat, že soudruhům to ani trochu nevonělo a přáli si, aby film propadl, k čemuž šířili i nepodložené pomluvy. Diváci se zachovali přesně, jak soudruzi nechtěli, a není se co divit. I my se tak můžeme těšit z tohoto kulturního a dnes již archivního klenotu české populární hudby. 74% (19.10.2011)