Desperado

Čím méně peněz dáte Rodriguezovi na jeho film, tím více se snaží, aneb nápady jsou přece zadarmo. A že je jimi Desperado prošpikovaný. V těch necelých dvou hodinách vás zavalí spousta rafinovaných dialogů, nápaditá a hravá akce, černý humor a sakra velká banda naštvaných Mexikánů. Rodriguez si nebere servítky, vše vyhazuje do vzduchu, všechno nechá rozstřílet na cucky a přitom ještě na diváky neustále pomrkává a dává najevo, že i přes tu kupu mrtvých těl a potoky krve to je parádně zábavná klukovina, která ani na minutu nenudí. A jaktože všechno tak krásně bouchá, kulky odhazují mrtvá těla desítky metrů do dálky a Mariachi zasviní celou zeď vlastní krví a stále stojí na nohou, když je něco takového ve skutečnosti blbost? Prostě to je tak o hodně větší zábava...tak se bavte. (04.02.2008)

Mistrovske dilo Roberta Rodrigueze, kez by se vykaslal na blbosti typu Spy Kids a dal tocil podobne filmy. Se Sin City to nejlepsi, co kdy natocil, i kdyz se v podstate jedna jen o takovej remake / pokracovani puvodniho El Mariachiho. Pribeh je pekelne sviznej a kdyz tempo polevi, tak je to opravdu jen na okamzik. Navic Antonio Banderas a Salma Hayek jsou pekelne vostry. A nesmim zapomenout na skvelyho Steva Buscemiho s jeho peknou historkou a hlavne na nejlepsi scenu filmu - Tarantinovo vtipek a taky na jednoho z nejlepsich zaporaku a zaroven pekne odpornyho Dannyho Treja, ta jeho postava, to je parada. Do toho hraje skvela hudba, spousta prestrelek a male cameo puvodniho El Mariachiho. Nemam co vytknout, tohle nema chybu. (20.07.2006)

Antonio nikde nebyl tak cool, Salma tak hot, Joaquim tak drsně zlej a Quentin tak rofloidní. Bum, prásk, vystřílet do týpka sedm zásobníků a nechat za sebou spoušť o 20 mrtvých. To je přesně moje představa, když si chci oddechnout, bavit se a unášet se na vlnách střelného prachu, krásných ženských křivek a kultovních hlášek. Rodriguezův určitě nejlepší počin, kde i ta hudba má něco do sebe. (29.05.2005)

Tenhle tequilla western si vždycky užívám. Užívám si minivystoupení Quentina Tarantina i jeho gloriózní konec, jako vždy výtečného Steva Buscemiho, horkorevnou hudbu a mexikánsky divokou akci. Rodriguez podává na režisérské sesli dost možná nejlepší výkon kariéry a El Mariachi v podání Antonia Banderase má grácii velkých hrdinů-mstitelů. Desperado není vlastně ničím víc než klišovitou střílečkou se zápletkou tradičních westernů. Fórek je v tom, že si to dobře uvědomuje a v mnohých citacích je až kousavě parodický. Na jednu stranu švanda, na druhou stranu brilantní a napínavý akční film o kytaristovi, který své fláky provozuje v komorních aranžích pro dvě brokovnice... To můžu! (18.07.2004)

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono... 80% (12.10.2012)