Mŕtvy muž prichádza

Ohromně silné. Propracovaný scénář, působivé scény. Dead Man Walking stojí především na famózním herectví a chemii mezi Susan Sarandon a Seanem Pennem, jejichž výkony jsou tím nejvýraznějším a nejsilnějším stavebním prvkem celého příběhu. Jejich, postupně utvářené neobvyklé, avšak pevné pouto, ve mně zanechalo silný dojem. Příběh Sestry Helen, která začne svým zvláštním, a pro ostatní nepochopitelným způsobem, cítit velkou (lásku?) přitažlivost k potetovanému drsňákovi v cele smrti, který kouří jednu cigaretu za druhou. K člověku, který je pro všechny ostatní odpad společnosti a netvor. Seanova kreace Matthewa Ponceleta, jeho charakteru a vzhledu, je geniální. V pohledu jeho pronikavě modrých očí se zračí strach, cit a prázdno zlomeného člověka, který nyní doplácí na svou mladistvou rebelii tím nejkrutějším způsobem. Pro mě jedna z nejlepších rolí Seana Penna. A také nejvíc sexy:) Ten jeho sestřih, džínový, modrý vězeňský mundúr, který mu dokonale ladí k očím, sexy vousy a tetování. Tady ho zkrátka miluju. Zvláštní, neobvyklé, silné a citlivě ztvárněné příběhy různých forem lásky a vztahů mě ve filmovém žánru vždy přitahovaly. Vztah řádové sestry, oddané v lásce Bohu a bližnímu svému a charismatického kriminálníka je vykreslen neskutečně silně a osudově. Přemýšlela jsem o tom, že by si ti dva zasloužili alespoň jedno dlouhé, krásné a vroucné objetí. Dokonce jsem si přála, aby jejich vztah dosáhl nějakého naplnění. Pokud by Matthew nebyl popraven, živě si dokážu představit jejich společné milostné scény:) To by byla krása... Pro Matthewa i Helen byl však určen přesný čas a místo, ani o kousek více. A bohužel jejich pouto bylo přetrženo dříve, než se mohlo ještě více rozvinout. Příběh o tom, že city se mohou objevit i na místě a u zcela odlišných lidí, kde byste to čekali nejméně. O tom, že takto silné a bolestné pouto k určité osobě, která je od nás zcela rozdílná a právě proto jí dokážeme tolik porozumět, může přijít zcela znenadání a ke komukoli, bez ohledu na to, jakou cestou jste se vydali. Často trvá krátce, objeví se jen jednou za život, a zanechá v našich srdcích a mysli vše. Láska se neptá. Ještě výraznějšího a krásnějšího zážitku se mi dostalo díky dokonalému dabingu Vladimíra Dlouhého. Jedinou drobnou výtku mám k pár slabším místům, v jinak celkově strhujících dialozích, které mi přišly místy patetické. Mile působí rolička Jacka Blacka. "Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že jsem syn Boží. Že jsem zkurvysyn, to mi říkali často, ale syn Boží, to nikdy." (12.01.2010)

S tímhle filmem mám opravdu velký problém, proto ho nebudu hodnotit hvězdičkami. Herecky ani režijně tomu není moc co vytknout. Problém je se samotnou myšlenkou, poselstvím filmu. To, za čím tady hodně lidí vidí kritiku společnosti a trestu smrti, já vnímám jako snahu o relativizaci hodnot. A tuhle postmoderní optiku já prostě přijmout nechci. Hra na city mi navíc přišla vykalkulovaná. (14.04.2008)

Tim Robbins si vybral silné, univerzální téma, aby jej následně rozmělnil schizofrenní režií. Vypustil zdlouhavé představování postav, jde rovnou k jádru věci. Jeptišku, jež žije v idylické symbióze s vždy přátelskými černochy, nechává vést sáhodlouhé dialogy s na smrt odsouzeným kriminálníkem. Není jasné, proč se tak rozhodla, proč odmítá vidět jeho temnou tvář, proč mu věří a chce pomáhat. Z principu? Výborná Susan Sarandonová i Penn, který může ale také nemusí být vlkem v rouše beránčím, hrají od srdce, ale odcizenost jejich postav byla maximální. Jako bych oba dva pozoroval skrze mříže. Důslednost v obcházení tradičních scénáristických kliček, stejně tak snaha nehrát na divákovy city, si vybírá daň v podobě vaší lhostejnosti k viděnému. Bylo mi jedno, jestli Matthewa popraví či nikoliv, resp. neměl jsem důvod litovat jeho života. V kontrastu s tím působí jako pěst na oko zakomponování „zaručeně dojemného“ černošského gospelu, silný náboženský podtext a posledních cca deset minut, kdy vyvře na povrch to, čemu se Robbins celou dobu vyhýbal jako čert kříži. Příliš doslovný konec explicitně rekapituluje několikrát naznačené a nedává prostor další diskuzi. Filmařsky vděčné téma trestu smrti nikdy nepřestane vyvolávat silné emoce a hlasité polemiky. Příběhově velice blízký Capote by z tohoto duelu vyšel jako film sevřenější, plynulejší a z interpretačního hlediska odvážnější. 65% Zajímavé komentáře: Faye, castor (25.10.2007)

Táto dráma vznikla podľa rovnomenného bestselleru, v ktorom mníška Helen Prejeanová rozpráva osobné zážitky pri stretnutiach s väzňami z ciel smrti. Scenár k filmu napísal scenárista a režisér Tim Robbins. Hlavnú postavu pozoruhodným spôsobom stvárnila Susan Sarandon, ktorá bola za svoj výkon v hlavnej úlohe ocenená Oscarom. Väzňa čakajúceho na posledný deň svojho života si zahral Sean Penn. Medzi protagonistami sa vytvára zvláštny vzťah. Mníška musí prekonávať vlastné pochybnosti, muž musí priznať svoju vinu. Vďaka svojej duchovnej radkyni umiera odsúdenec v istom stupni zmierenia. Tvorcovia postupne predkladajú prosté fakty, zachytávajúce správanie zločinca, situáciu jeho rodiny a rodín obete. Brutálny zločin sa objavuje v hutnej skratke v čiernobielych retrospektívach. Značná časť príbehu sa odohráva vo väznici, nechýba ani záznam príprav na popravu a jej vykonaní. Divák si sám musí vytvoriť názor na trest smrti. (04.10.2019)

Najít ten správný odstup, dokázat potlačit pocity a objektivně bojovat pro nebo proti něčí smrti, a přitom své rozhodnutí ustát. Co je to, ale objektivně? A jaká jsou měřítka při rozhodování ??? Nezáleží jenom na tom, jaké má kdo morální nebo náboženské pohnutky. Jinak vnímá trest ( nejenom smrti ) ten, kdo je na straně oběti a jinak vrah. Jaké pocity zažívá asi člověk čekající na svůj verdikt ? Ty dlouhé hodiny, měsíce.... roky, kdy si musí přiznat sama sebe, takového jaký je, bez příkras, kterými se snaží ovlivnit a ospravedlnit své právo na svůj další život. Nádherný film vyvolávající spoustu otázek. (24.03.2005)