Hra na oliheň

Nebudu ohrnovat nos nad tím že to je Xtá variace na populární antikapitalistickou alegorii - není náhoda, že je ten námět tak populární, je zkrátka zábavný a velmi vděčný. Mrzí mě jen nevyrovnanost - chvílemi jsem si při sledování říkal, jak chytře je něco rozvedeno, abych o chvíli později kroutil hlavou nad doslovností nebo zmatečností jiného motivu (a upřímně řečeno si myslím, že ačkoliv je SG skvělá na takové té tezovité rovině kritizující kapitalizmus jako celek, velmi nejasno má ohledně kritiky individuální role v celém procesu a v tomhle ohledu utíká k těm nejpovrchnějším zkratkám upřednostňujícím dojímavost nad sdělením). Rozhodně ale chápu, proč je tenhle seriál světovým fenoménem. Vnáší do mainstreamu asijský mix, který je tím lákavější pro méně zkušené (a mladé) diváky, kteří při sledování nebudou vycházet z údivu, že něco může být tak hluboké a promyšlené, protože nikdy nic podobného neviděli. To nemyslím vůbec jako urážku - Squid Game je perfektní Událost, kterou můžou sdílet prakticky všichni konzumenti popkultury, což je svým způsobem vzrušující. Jasně, mohlo to být promyšlenější, doladěnější, možná i trochu svižnější, ale to tolik nevadí. Monologování v posledním dílu už sice přechytřelé monologování věcí, které bychom měli dávno chápat, sice natahovalo strunu trpělivosti, ale nepraskla. 3 a 1/2 (07.10.2021)

Pod názvem jako z úchylného ťamanského porna se tentokrát ukrývá snad asi ten nejlepší počin psožravců, jaký jsem kdy viděl. Do detailu promakaná nekompromisní šikmooká vybíjená a rozmanitá psychosonda, co všechno je schopen širokospektrální výtěr korejských zmrdečků a zmrdů udělat pro prachy a pod existenčním tlakem. Tenhle Hwang je fuckt frajer, který je schopen úžasně kreativně a téměř bez obvyklého asijského patosu i přitroublého kokotění uplácat a skvěle vypointovat sysluplnou, krutopřísnou masárnu, což mimochodem blahé paměti prokázal už při dokonale romantických trampotách kimči pedofilů. Zároveň se jedná o historicky první otevřeně rasistickou a homofobní dezintegrační kompozici Netflusu zcela bez negrů, jediný homoklád je úchylné otylé anglosaské hovado a tranzistor začal hlavní hrdina přelaďovat až v posledních deseti minutách. Velmi osvěžující. Bravo! (04.10.2021)

Jako jo, docela fajn korejská variace na Battle Royale, Hunger Games, Saw, Cube, Escape Room, která se vymyká snahou o relativně dospělý sociální přesah. Jenže na to, jak seriózně se občas tváří, je jádro celé věci úplně banální, a provedení celé akce v detailech dost logicky haprující. Což nevadí u béčkové Escape Room (konceptem je to v podstatě totožně basic), která se nesnaží být ničím jiným, než béčkovou zábavou, ale u Hry na oliheň, která chce být spíš něco jako Parazit, mě to teda občas dost rušilo. A samotnou kapitolou je úplně otřesná linka s VIPs, cringe jak mraky. V nejsilnějších momentech výborné (zvlášť šestá epizoda je drtivá, byť vlastně od začátku do konce dost čitelná), v nejslabších rozpačité. Každopádně v porovnání s loňskou Alice in Borderland o světelnej rok výš. (23.09.2021)

"Squid Game" je perfektní ukázka toho, že i 100x viděný příběh může být výborně napsaný, výborně natočený a bavit natolik, že první řadu nejen zhltnete během jediného dne, ale navíc budete při poslední hře fandit víc než při mistrovství světa v *doplňte si, co máte rádi*. Zvrat, ke kterému v závěrečné epizodě dochází, je opět neoriginální (přesto však nečekaný) a neoriginální je i samotný "motiv" her. Ale upřímně, čekal někdo z vás nějaké super sofistikované rozuzlení? Já tedy ne. "Hra na oliheň" je především psychologické drama a tohle tak děsivě sedí... Co mi naopak moc nesedí, je úplný konec. Nějak si neumím představit, jak chtějí uchopit druhou řadu (já osobně bych to nechala uzavřené, poselství bylo předáno). (02.10.2022)

Skvělá záležitost, která potěší hlavně ty, kteří čekají na druhou sérii Alice in Borderland (a taky ostatních survival záležitostí typu SAW nebo Escape Room). Navíc musím říct, že „Hra na oliheň" je ještě mnohem vybroušenější podívanou, která precizně buduje vztah k postavám a skvěle pracuje s myšlenkou dilematu účasti v soutěži. Díky tomu prakticky „žijete s postavami". Prožíváte s nimi jejich strachy, pocity úzkosti a nerozhodnosti. Nečekáte jen na to až je všechny v dětských hrách pozabíjí. A to je jednoduše paráda. Občas se objeví nějaký menší logický nesmysl (hlavně mimo arénu), ale vzhledem k žánru a typu seriálu je až s podivem, že je jich vlastně dost málo. Z další série mám mírnou obavu, ale tohle můžu s klidem doporučit naprosto každému. Jsem navíc docela rád, že se díky Netflixu dostávám více i k různým asijským projektům, které jsem v minulosti docela míjel. (23.09.2021)